Přeskočit na hlavní obsah

Retro - cukrovinky


Cukrovinky za socialismu. Víte:
  • že zmrzlina se vyráběla z pravého mléka nebo smetany?
  • proč  měly socialistické dorty vysokou vrstvu máslového krému? 
  • že koňakové špičky byly opravdu plněné vaječným koňakem?
  • že nejdražší dort stál Kčs 3,50 a že všechny ceny dortů a zákusků byly dotované?

Možná jste ještě neshlédli a možná Vás zaujme díl dokumentární pořadu Retro, pojmenovaný Sladkosti za socialismu, z 13.9.2010.


Fotografie použitá ze stránek pořadu ČT1 - Retro:retro

Komentáře

  1. Tento pořad je opravdu výborný a člověk se u něj leckdy zasměje. Skvělý díl byl o supermarketech, resp. samoobsluhách .

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Tak na tvoje doporučení samoobsluhy shlédnu. Stává se mi jen málokdy, že se na Retro podívám, cukrovinky jsem viděla také pouhou náhodou, ale stálo t za to .
    Lecos si pamatuju, o něčem jsem neměla ani páru, občas se zasním nad momentkami z Prahy, občas je to opravdu k zasmání, někdy mě i zamrazí, že jsem to prožila.
    Co vím já, nejlepší karamelový pohár s vanilkovou zmrzlinou, pravou šlehačkou a griliášem jsme si za Kčs 11,- dávali v pasáži  bývalého kina U Hradeb na rohu Malostranského náměstí a Mostecké ulice.

    OdpovědětVymazat
  3. náhodou jsem zrovna tento díl viděla jednou u babičky a zaujalo mne to :), babička si zase zavzpomínala a tak jsme se dobře bavily

    OdpovědětVymazat
  4. Myslím, že jsem viděla jeden díl a bylo to velmi úsměvné. Člověk zjistil, že už docela dost pamatuje! Jinak musím říci, že když si člověk nějakou cukrinku koupí, nějak to není ono. Například čokoládka Milena, Ledové kaštany i polomáčené sušenky tak nějak nejsou ono. Přijde mi to všechno strašně přeslazené.

    OdpovědětVymazat
  5. Tento díl jsem neviděla a moc ráda se na něj podívám Díky!

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: To je fajn, takové chvilky jsou hezké!

    OdpovědětVymazat
  7. [4]: Konkrétně polomáčené sušenky jsou nechutně šizené, poleva podle mého mínění nemá už s čokoládou nic společného. Kompletně jsou navíc nepříjemně parfémované a už se ani tak krásně nepolámou v tašce !

    OdpovědětVymazat
  8. [5]: Mě moc zaujal, bohužel čím dál tím více zjišťuji jak se čokoláda tváří jako čokoláda, sýr jako sýr, začíná to být paranoidní. V tomto dílu to cukrářským výrobkům nastavuje zrcadlo - pro mě více v pozitivním než negativním obrazu...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pražma pečená v troubě

  Ahoj, milí čtenáři! Dnes vám chci ukázat, jak si připravit jednoduché a chutné jídlo z pražmy, kterou jsem našel v akci v supermarketu. Pražma je druh mořské ryby, která má bílé maso a jemnou chuť. Je bohatá na bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a vitamíny. A navíc je velmi snadná na přípravu!   Potřebujete:   - 1 pražmu (asi 1 kg) - 4 mrkve - 2 cibule - 1 svazek petržele - 2 lžičky římského kmínu - sůl, pepř, olivový olej   Postup:   1. Troubu předehřejte na 180 °C. Pražmu omyjte, osušte a vykuchejte. Pokud chcete, můžete ji nechat vykuchat v obchodě, ale já si to rád dělám sám. Je to taková relaxace, když si pohrávám s rybími vnitřnostmi. 😂 2. Mrkev oloupejte a nakrájejte na kolečka. Cibuli oloupejte a nakrájejte na půlkolečka. Petržel nakrájejte nahrubo. Všechnu zeleninu smíchejte v míse a osolte, opepřete a přidejte římský kmín. Římský kmín dodá jídlu zajímavou chuť a vůni, ale pokud ho nemáte rádi, můžete ho vynechat nebo nahradit jiným kořením. 3.

Uzený česnek

V našem Viet obchodě jsem narazila opět na něco. Pro mě nového. Uzený česnek. Země původu - Francie. Jedna palice za Kč 9,--. Slupky voní po kouři. Česnek sám o sobě v chuti ovlivněný není. Prostě, chutná česnekově, ani trochu kouřově. Jedinné, co jsem byla schopná ve vodách internetu vylovit za informace, bylo to, že uzením se pouze prodlužuje životnost česneku, uzením technologií teplého kouře po dobu sedmi dní se česnek konzervuje, chrání se tím při uskladnění proti plísním. Tak, jestli máte větší poznatky, nebo zkušenosti, směle sem s nimi do komentářů. Děkuji!

Pražma královská s pečenou zeleninou

Kdo mě zná, třeba i jen ze čtení mého blogu z minulosti, ten ví, že mám ráda na talíři ryby, mušle, slávky i kdejakou další, mořskou havěť (ne,  to není šťastný výraz, nejsem vodník, ani hastrman z pohádky Jana Drdy), mořské plody. Resuscituji svůj blog, protože mám za poslední dva měsíce více vjemů, možností a možná i sil pro další zdokumentování mých  experimentů v mé  kuchyni. A protože jsem dostala rybu. Pražmu královskou. Recept jsem si utvořila v hlavě, podle dalších surovin, o kterých jsem věděla, že mám doma v zásobě, podle chutí, které mi u nich navzájem fungují a už se mi osvědčily. Večer nezbylo moc času běžně  pracující ženy na  „haute cuisine.“   Do vykuchané ryby jsem vetřela dostatečné množství soli zvenku i do její břišní dutiny a nechala cca 15 minut odpočívat, než jsem si stihla připravit zeleninu, se kterou jsem pražmu hodlala péct společně na plechu v troubě. Troubu jsem začala rozehřívat na 200 °C. Oloupané mrkve a petržele jsem nakrájela na hranolky, pr