Marie Tomšů

Røykeri - udírna. Nádhera. Na talíř nám připlouvá uzený losos, z vlastnoručně zpracovaný kapitánem z Přístavu Valnovka . Není úžasné, jak se nám ten kousek Valnovky proměnil v kousek malebného Norska? Už jen náhodně projíždějící na frekventované silnici směrem na Benešov musí být mile překvapeni, když na ně z šedé nudy vykoukne barevný norský ostrůvek. (foto jsem převzala z www stránek Přístav Valnovka) Stejně mile překvapeni jsou teď zákazníci Přístavu, "domácím" uzeným lososem, porce filetu s kůží. Porce se dá krásně po struktuře svalů ryby rozebrat na úhledné kousky, což se mi ovšem amatérským stylingem nepodařilo patřičně demonstrovat. To už vidítě níže na fotce. Z obchodů jsme zvyklí na tence krájené plátky, u celého filetu si cením možnosti pořádně si kousnout a cítit strukturu rybího masa. No, tímto přiznáním jsem se asi opravdu posunula do kategorie gurmánů v hanlivém významu slova. Ale on je tak dobrej ... A nastává doba předvánočních večírků a schůzek, doba uspěchan

Z takového odpadu, z ředkvičkového lupení, nebo chcete-li - listí, uvařit polévku, to mě opravdu nikdy nenapadlo. Dokud se svojí hádankovou otázkou Devinette: La soupe au...??? Qu'est-ce que c'est??? a odhalením, že Frantíci snědí všechno , nepřišla Dáša Derré. Ale na úspornou polévku z ředkvičkového listí můžete použít i recept z Úsporné kuchařky Anuše Kejřové - tak, jak to vymyslela Vilemína . Vyhazovat ředkvičkové natě z vlastního skleníku by byla opravdu škoda. Ještě v září jsem v rámci pěstitelského pokusu vysila zimní osev ředkviček, který jsem ale nedomyslela. Vzrůstajícím ředkvičkám ve světle bránily vzrostlé keříky paprik,takže nebohé ředkvičky šíleně vytáhly do výšky, ale nekoření a nebaculatí. Tak si alespoň já, zahradnický samoučedník vysvětluji přemíru zeleného lupení. V hlavě pořád nosím ten Dášin recept, ale vlastní vaření upravuji podle aktuálního stavu zásob potravin. Takže jsem dvě hrsti lupení přebrala oprala, posekala na větší kusy, zarestovala v hrnci na p

Na strašidelnou dětskou párty - zcela zdraví prospěšné, přesto naprosto zkažené - halloweenské úsměvy. Do tvoření beze strachu zapojte své děti. Potřebujeme: červená jablíčka, neloupané mandle, citrónovou šťávu. Zdroj receptu: dříve můj oblíbený Labuznik.com, nyní www.labuznik.cz, autorem receptu je Spiser /ve svém profilu má daleko více perel!/ Jablka rozčtvrtím, doprostřed jablka zakrojím klín. Hotové čtvrtky vykoupu v citrónové šťávě. A rázem už ty kreativní duše vidí otevřená ústa. Avšak chybí jim zuby. Na jazyk dnes zcela zapomeňte: (zdroj obrázku : https://www.vipseats.com/rolling-stones-tickets.html) Neloupané mandle podle vlastní libosti některé rozpůlím, některé rozčtvrtím. Do vzniklých otvorů zapícháme naštípané kousky mandlí - jako zkažené strašidelné zuby. Nebo tuto činnost necháme na dětech. Zatím co děti pracují, dáváme jim přednášku o pravidelném čištění zubů, zvláštní důraz klademe na techniku správného čištění zubů, a ..... třeba to bude k něčemu dobré. Jestli se do vy

Pozor, šetřím peněženku a konečně, svátek, nesvátek, došlo na umytí kuchyňského okna. V mezičase gruntování mi v míse nádherně nakynulo těsto na langoše. Když mám zadělat maďarské langoše, sahám po tom - podle mého - nejautetičtějším i rodinném receptu kuchařky Ireny Košíkové a její kuchařky S Čirinou na cestách, listuji stranu 71.Čirina je maďarsky Irena. Čirinina babička byla Maďarka a vařila grófům. Čirina vařila na řecké ambasádě, v prezidentské kuchyni Václavu Havlovi a ve své vlastní restauraci. Připravím si: 1 kg hladké mouky, 1 kostka droždí (42g), 2 vejce, 30 dkg vařených brambor, to jsou tak 3-4 středně velké brambory, sůl, špetka cukru, 4 dl vlahého mléka, olej nebo sádlo na smažení. Nejdříve si nechám vzejít kvásek. Do mísy rozdrobím kostku droždí, zasypu lžičkou cukru krystal, rozetřu lžící, až droždí povolí a s cukrem se rozetře na pastu. Zaliju polovinou vlahého mléka. Vlahé mléko znamená ještě míň, než teplé. Mléko zahřeji tak, abych v něm v pohodě udržela ukazováček.

Od kapitána z Přístavu Valnovka jsem dostala geniální materiál - bezva čerstvé kosti z tresky a lososa. Takový materiál se neodmítá, můžu do domácí kuchyně vnést další nové chutě, možná tak trochu inspirované skandinávskou kuchyní. Možná mě na skandinávské chutě přivedla image Přístavu Valnovka. (foto jsem převzala z www stránek Přístav Valnovka) Teda, chápu, že fenykl ani estragon ve Skandinávii moc původní není, ale výsledná chuť by možná mohla být. Třeba. Možná. Asi. Recept jsem si našla na mých kdysi oblíbených stránkách Labužník.cz. Takže, první den vařím vývar. Hledala jsem tipy jak na něj v literatuře mé kuchyňské knihovny, pak mě to ale přestalo bavit a šla jsem na to jednoduše, bez příkras. Kosti vložit do velkého hrnce a zalít studenou vodou. Přivedla jsem vše k varu a osolila. Vařící pak už nechala jen probublávat, až se množství svařila na polovinu objemu. Celou dobu byla naše zvěř - kocour a štěně - jako u vytržení, vůně je to ukrutná. Ale nevařilo se pro zvěř, přece. Dru

"Jsi kompletní menu, žádný tuky, jenom vitamíny Sousto, který není snadný spolknout Dokázala bys mě skousnout Nebo mě tu necháš stát a jak papiňák bouchnout Jsi kost, vážně roštěnka Dovol mi omáčku vynechat Jsem z tebe hotovka, ..."

Dnes se v úžasných Benátkách žení George Clooney. Já si svůj velký benátský víkend prožila před rokem, ve stylu holčičí jízdy. Velký dárek k velkým narozeninám, tři sestry v akci. Plus seznámení a adoptování čtvrté sestry od Písku. Noční jízda autobusem a popíjení naprosto šíleného rakouské sturmu, který dvě sestry tak neuvěřitelně nakopl, že nemohly usnout a kecaly až do dvou do rána. Prní den strávený na písečné pláži v Cavallino , pár kilometrů od Benátek. Den doháněného odpočinku, lenošení, užívání si poloprázdné pláže, pozvolného vbíhání do vln, slunce, prosecca a dobrého jídla, samozřejmě. Jet do Itálie, neochutnat pravé italské těstoviny, pizzu a zmrzlinu mi přijde jako poměrně velký hřích. V povečer jsme se šly porozhlédnout, kde si ochutnáme kousek italského snu a zakotvily jsme v uličce v Ristorante Vecchia Europa . Poslední stůl u otevřeného okna čekal na nás, s výhledem do noci, sledování života v uličce a bohužel i s přímým setkáním s italskými komáry. (Koušou trochu jinak

... Gurmet. Po dlouhé tříleté přestávce. Nalákalo mě pouze lákadlo - Terezka z tege blogu : Jak jsem nově vedený časopis pod vařečkou Dariny Křivánkové změnil? Časopis mám prohlistovaný letem pětiminutovým světem, když jsem seděla na schodě před domem s taškou plnou pátečního nákupu, kabelkou narvanou školícími materiály a svetrem, nojo, mohla jsem si ráno odpustit podzimní outfit, když se vrátilo léto, botičky na podpadcích zkopnuté z orvaných nohou, nojo, chtěla jsem být za dámu, a čekala jsem, až mi syn přijde odemknout dveře domova, nojo, jsem skleróza a mám na ní věk klíče jsem zapoměla na jídelním stole. Úplně nejvíc mi sedí velký, kvalitní, a rozhodně ne povrchní rozhovor "s food star." (Čti jako můj oblíbenec, pohybující se v kuchařském prostředí). V aktuálním čísle s Lenkou Požárovou. Neměla jsem čas přečíst ho celý, jen jsem namátkově zaostřila na pár otázek a odpovědí, ale v názoru se určitě nepletu. Od Lenky mám doma v tématické knihovně její cestopisnou kuchař

To, že nepublikuji v současné době vlastní autorské články, neznamená, že se nebavím vařením, focením a experimentováním, že ve stravovací činnosti nezažívám vzrušení, ale bohužel i nudu i nechuť. Proto vás, zbývající věrné čtenáře, alespoň upozorním na právě probíhající soutěž centra foto Škoda : http://www.foto-vize.cz/cms/contests Pošlete vlastní autorskou fotografii jídla, nechte si i ohodnotit odborníky a můžete vyhrát: 1. místo - Digitální zrcadlovka Canon EOS 700D + EF-S 18-55 IS 2. místo - Multifunkční tiskárna Canon PIXMA 3. místo - Poukázka na kurz Food Fotografie v Centrum FotoŠkoda 4. - 10. místo: Poukázka na FotoSlužby Centra FotoŠkoda v hodnotě 500 Kč. Soutěž probíhá 18. 6. 2014 do 31. 8. 2014. "Jídlo působí nejen svým tvarem, ale také barevností, strukturou a celkovým uspořádáním na talíři. Fotograf jídla vždy spolupracuje s foodstylistou, který umí správně a působivě pokrm naaranžovat. Při fotografování jídel ve špičkových restauracích jsem se přesvědčil o tom, že