Marie Tomšů

Má vášeň pro vaření a pečení šla ruku v ruce s nadbytkem času o mateřské dovolené a s mým oblíbeným serverem o vaření Labužník.com . I tam se občas bohužel strhnou žabomyší války, ale během let jeho fungování se tam vytříbily a dovedly k dokonalosti spousty receptů. Našla jsem si tam několik internetových přátel, stejně jako tady při blogování. Grafická úprava Labužníka se sice po změně správce značně změnila, není to, co bývalo, ale ani my po těch letech nejsme stejní. Tyhle rohlíky od Soňi - Noskovice jsou pěkně, přitom jednoduše vypečené. Noskovice si je peče doma, v Itálii, kam se vdala. Až si příště uvaříme poctivou gulášovou, nebo dršťkovou, tyhle rohlíky budou jako příloha samozřejmostí. Stejně kdysi chutnaly rohlíky z pekárny v Jílovém, na rohu náměstí. Bývalo jich deset za korunu. Soňa - Noskovice píše: 1 kg hladké mouky, 0,5 l mléka (používám plnotučné), 50 gr droždí, 100 gr stolního oleje (ne olivový!), 10 gr cukru, 20 gr soli. vodu s kapkou octa na potreni sul, mak, kmin at

Ráda listuju starou kuchařkou, která zůstala v kredenci na Chalupech. Je po babičce a já jí v kredenci nechávám a neodvážím, protože do toho kredence prostě patří. Její název zní Naše kuchařka, vydaná je roku 1957 Státním zemědělským nakladatelstvím Praha a sestavila jí Dr. Marie Hrubá s kolektivem. Baví mě pojednání o výživě, cením si kapitol o zpracování mléka a konzervování ovoce a zeleniny všemi možnými způsoby. Občas něco vyzkouším, jako naposledy tento litý perník. Třeba jen kvůli tomu, že vyžadoval hladkou mouku a jiná ve špajzu nebyla. Dokážu si klidně představit, tak si ho s sebou beru na pole, spolu s lahví vychlazeného šípkového čaje. Perník je mírně mazlavý, nabíjí energií a ani po dvou dnech nebyl okoralý, své dobré vlastnosti si držel dál. (foto by toffo) (foto by Martin Tomšů) Perníkové koření: (foto by Martin Tomšů) Samozřejmě jsem místo sádla dala olej, protože se mi zdálo těsto husté, jsem olej i okometricky přidávala - celkově odhaduji množství na 200 ml, stejně tak

Lefkáda, Vassiliky, co dodat, abych nebyla zbytečně sentimentální. Že jsem opět plná dojmů, nadšená pro řeckou kuchyni, která je dušeně šťavnatá, voňavě plná chutí, které může ovoci a zelenině dodat řecké slunce. Žádné náhražky a tak plně vyzrálý pomeranč jsem kdysi možná jedla, mlhavě si na to vzpomínám. Měli jsme štěstí, že večeře podávané v našem hotelu se velmi blížily domácí kuchyni a vařilo se po řecku, stifado - dušené hovězí, jehněčí (snad hřbet, protože to byly maxikosti k obírání) dušené i pečené s dušenými fazolovými lusky i obřími bílými fazolemi, musaka, pasticio - makarony zapečené s mletým masem a bešamelem, paputsakia - zapečené lilky plněné mletým masem a bešamelem, smažené kalamáry, jednoduché pilafy jako přílohu. Hlavní koření - olivový olej, citron, oregano a v mletém mase překvapivě hřebíček. Na pozdější obědy jsme rádi zašli na hlavní třídu Vassiliki, která je lemovány stoly, židlemi a kanapátky, nebo jsme si nakoupili čerstvý sýr, olivy, zeleninu tady, v obchodě