Marie Tomšů

Nevím, jestli má tato polévka vůbec něco společného se Savojskem. Co vím, že jsem si na ní recept opsala před - hm - více lety od kolegyně Stáni z brožury francouzské kuchyně, společně s receptem na cibulovou polévkou z Cardaillacu. A vím, že mi moc chutná. Že je strašně jednoduchá, je to pěkné pohlazení na pochroumaný žaludek a možná i duši. Na 4 porce potřebuji: 2 střední cibule, 5 mrkví, 4 středně velké brambory, 60 g másla, 1,5 l vývaru (nebo vody a bujónovou kostku), 2 lžičky hladké mouky. Na dochucení: sůl, muškátový oříšek, pažitku. Cibuli nakrájím nadrobno, osmažím na másle do růžova. Přidám očištěnou, jemně nastrouhanou mrkev a dusím, až zavoní. To přidám dvě lžičky mouky a mírně zapražím. Zaliji vývarem, přihodím na kostičky nakrájené brambory. Nechám mírným varem táhnout, probublávat. Přibližně 45 minut nebo do změknutí brambor. Osolím, je-li třeba. Párkrát nad polévkou strouhnu muškátový oříšek. Hotová polévka se na talíři posype pažitkou. V lednu jsem na tom s čerstvými by

Na muže, který vaří, je vždycky hezký pohled. Cituji Yvu. A já sklízím první ovoce svého blogování? Nezávisle na sobě mi moji dva legitimní i nelegitimní švagři zdokumentovali své kuchařské počiny. Založila jsem jim ve své galerii místečko, uvidíme, zda jim nadšení vydrží. Tady vaří Lukáš. A tady vaří Martin.

Tohle je ten nejlepší, nejchutnější a nejpravější recept chalupské babičky. Dalo by se říct, že kdo tyhle placky ochutná, stává se na nich zavislý. To samé platí o Chalupech. Kdo tam byl alespoň na návštěvě, strašně rád by se tam alespoň jednou vrátil. Placková závislost se v naší rodině táhne už čtvrtou generací, tedy jen co já pamatuju :-). Na "bárbíňácké" oslavě narozenin mojí Aničky měly být čestným chodem. Co jsme pro nemoc zmeškali, to jsem dohnali dodatečně. Potřebujeme pouze: brambory uvařené ve slupce, hladkou mouku, sůl, olej nebo lépe sádlo na pečení. Brambory uvařím ve slupce, klidně den předem. Nechám vychladnout, oloupu a zvážím si je. Podle jejich hmotnosti si odvážím mouku - přibližně jednu třetinu hmotnosti brambor. Babička ani maminka samozřejmě neváží a mouku sypou od oka. Mě se to už ale krutě nevyplatilo, proto dále poctivě vážím. Brambory nastrouhám na struhadle na jemných slzičkách, přidám mouku, soli asi tak hrstičku a vypracuju těsto. Je trochu gumové

V prosincovém čísle časopisu Apetit mě velmi zaujal obrázkový postup filetování kapra. Ryba bez kostí, to by padla ta jediná, velká překážka, pro kterou zbytek mé rodiny ryby nemá rád na talíři. Vzpoměla jsem si na svá dětská léta a vydala jsem se s mojí Aničkou pro kapra na sádky. Stylově, procházkou se sáňkami, díky předvánoční sněhové nadílce. Kapřík měl ukázkovou váhu 2,7 kg a byl to naháč bez šupin, tak jak Apetit doporučoval. Kapra jsme si přivezli už "praštěného,"jak jsem poprosila pana rybáře. O tom, že nám ho "praštil" ne moc dobře, jsem se přesvědčovala skoro celé dvě hodiny filetování (prostě se cukal a nevím, jestli to za ty nervy stálo). Kůži kapra jsem pod vodou očistila nožem. Odstranila hlavu a ocas. Vyjmula vnitřnosti. Teď začal proces filetování: od hřbětu - začinala jsem v místech od hlavy jsem pomalu podél kostí odstraňovala maso. Získala jsem dvě krásné poloviny. Poloviny jsem nakrájela na porce. Každou porci jsem opatrně až na kůži nařízla ve v