Tohle je ten nejlepší, nejchutnější a nejpravější recept chalupské babičky. Dalo by se říct, že kdo tyhle placky ochutná, stává se na nich zavislý. To samé platí o Chalupech. Kdo tam byl alespoň na návštěvě, strašně rád by se tam alespoň jednou vrátil.
Placková závislost se v naší rodině táhne už čtvrtou generací, tedy jen co já pamatuju :-). Na "bárbíňácké" oslavě narozenin mojí Aničky měly být čestným chodem. Co jsme pro nemoc zmeškali, to jsem dohnali dodatečně.
Potřebujeme pouze:
brambory uvařené ve slupce,
hladkou mouku,
sůl,
olej nebo lépe sádlo na pečení.
Brambory uvařím ve slupce, klidně den předem. Nechám vychladnout, oloupu a zvážím si je. Podle jejich hmotnosti si odvážím mouku - přibližně jednu třetinu hmotnosti brambor. Babička ani maminka samozřejmě neváží a mouku sypou od oka. Mě se to už ale krutě nevyplatilo, proto dále poctivě vážím.
Brambory nastrouhám na struhadle na jemných slzičkách, přidám mouku, soli asi tak hrstičku a vypracuju těsto. Je trochu gumové. Vyválím šišku, nakrájím na dílky a každý rozválím na placku. Bohatě podsypávám moukou, rády se lepí. Tvar placky si můžu určovat, kulaté i šišaté, jen aby se využilo každé místo na plechu.
Brambor jsem měla mírně necelých 1100 g, mouky jsem navážila 300 g. Peču je na sádle, v troubě rozpálené na 200 C, dokud okraje placek nejsou zlatavé, křupavé a možná i trochu připálené. Ty chutnají nejlépe. Upekla jsem 12 placek, přibližně velkých jako je jídelní talíř.
Placky jsou vláčné, ohebné, těmito vlastnostmi možná připomínají tortilu. Okraje jsou křupavé. Čím roztrhanějších okrajů docílíte při vyvalování, tím křupavější budou po upečení. Netvrdnou a vydrží vláčné i do druhého dne. Viď Barbie?
Bramborové placky miluju . Zase na ně mám vzpomínky z dětství, babi nám je pekla na kamnech. Baštila jsem je jen tak a spořádala jsem jich obrovskou hromadu . Tradiční a poctivé receptury mají své kouzlo a žádná exotická dobrůtka je jen tak nepřekoná .
OdpovědětVymazatTo zní skvěle. Potřebovala bych někoho, dko by ty moje pokusy neustále jedl =) V téhle verzi jsou spíš slané? Protože je vyloženě vidím s marmeládou, tak jestli tu sůl vypustit nebo ne.
OdpovědětVymazat[1]: Asi jsem už hodně sentimentální. Jsou jídla, která kdysi chutnala lépe, než když je vařím teď. Těmto plackám ta bezvadná chuť dětství naštěstí zůstává. A jsem ráda, že dětem chutnají stejně. Že bych jim něco předala
OdpovědětVymazat[2]: Máš pravdu, chce to větší okruh svolných strávníků. Tyhle placky jsou slané (stejně jako šlejšky - šišky, já je znám jen ve slané verzi a sladké nemusím).
OdpovědětVymazatSůl nevypouštěj, dej méně, asi tak o polovinu (asi tak rovnou polévkovou lžíci na kilo brambor). Jak dnes řekl Ital v kuchyni, ne každá sůl solí stejně. Pokud ti to nebude proti srsti, syrové těsto můžeš ochutnat.
Ani v té mé slané verzi nebyly extra slané a namazat je švestkovými povidly, to by asi šlo.
Tak to jsou ty placky na oslavu! Krásně křupavé kraje, to bych si také dala! Doufám, že se oslava vydařila a oslavenkyně měla velikou radost
OdpovědětVymazatP.
Ahoj moc bych chtěla aby jste mi hlásla na jeden odkaz nejedná se o nic že budete platit nebo tak ale moc bych vás chtěla poprosit každých 20 minut aby jste hlasovala pro česko..Jde o Justina BIebra aby přijel do česka moc vám děkuji a tady je odkaz: http://tweeter.faxo.com/Top_Justin_Bieber_Nation/2010/01 díky díky díky moc
OdpovědětVymazatDokřupava vypečené bramborové placky bych si dala hned líbit. Určitě je brzo spáchám, mňam. Ale taky bych je viděla spíš na sladko.
OdpovědětVymazat[5]: To jsou ony . Peču je málokdy a to je pak svátek. Polykají se do přecpání bříšek
OdpovědětVymazat[7]: Jak už jsem psala v komentáři výše, já mám spoustu jídel hozených do slana. Jiný kraj, jiný mrav
OdpovědětVymazatZajímavý, jen vyzkoušet
OdpovědětVymazat[10]: Doufám, že budou chutnat.
OdpovědětVymazat