Marie Tomšů

Dnes tu vychválím recept , který je sám o sobě už tak krásně napsaný, že já bych ho ještě krásněji přepsat nedokázala. O to raději si ho připravím, protože je to za prvné opravdu jednoduché a za druhé ohromně jedlé: "Tento recept dostal brácha od jisté francouzské kuchařky a od té doby (cca 9 let) jsem jedl lepší tatarák z lososa jenom ve 2 restauracích. Dělám jej vždy z jednoho steaku cca 150-200g a o celou porci se dělím jenom s přítelkyní. Jako předkrm bych rozdělil min. na 4 porce." Já mám pamět jako slon, takže úplně přesně vím, že jsem Michalův recept četla někde v diskuzi pod jiným receptem na tatarák z lososa. A když jsem ho hledala znovu, pro uvedení zdroje mého článku, našla jsem ho už na Labu. Michal použil v obou případech svůj osobní příběh receptu. A to se mi líbí. Ingredience: 200 g steak z lososa bez kůže a kostí, hořčice standard a dijonská, od každého druhu 1 kávová lžička, žlutá a červená cibule, sůl, mletý bílý pepř (může být i černý), citronová nebo limet

Perníková vesnice bez dvěstě gramů z dvou kil mouky, sklenice medu, dvanácti vajec, půl kila cukru ... Vyteklé nervy nezměřeny. Při pečení perníčků se z kuchyně rozline ta první vánoční vůně a první vánoční těšení. V podvečerním soumraku před první adventní nedělí perníkovou vesnici romanticky zahalí první sněhová nadílka, jen musíte ten moučkový cukr z cedníku klepat s láskou a citem. Nezapomeňte, i když to stojí mírně nakřivo a je to všude samá díra, sladký sníh to krásně vytmelí a spojí napevno dohromady. Šťastné vánoce Vám všem, vždyť jaké si je uděláme, takové je máme.

Tak jak začít? Mějte se mnou trpělivost, dnes to nebude až tak o vaření, jako o nostalgii, emocích, na které se mi vzhledem k věku právo, ale nejvíce o životním zážitku. Nebo cestou do Lamanšského průlivu můj život začíná nabírat nadhled? Cestu s návštěvou Hančinýho domova na Jersey jsem dostala jako dárek k narozeninám. Letadlem do Londýna, z Londýna na Jersey. Hanka je kamarádka od školky, naposledy jsme se intenzivně stýkali ve čtvrté třídě. A pak následuje jen hodně let, dost dopisů a pár setkání. Nebudu opisovat z Wikipedie, co je Jersey zač. Pro mě je to nekončící množství nádherných pláží u pat nádherných útesů, malý ostrov plný hubeňoučkých silnic, malých autíček, úhledných políček obestavěných kamennými zídkami. "Vše je maličké, aby se to na maličký ostrov vešlo. I divocí králíci."Budu to velice zjednodušovat, vnitřek typicky anglických, pobřeží ovlivněné Francií, ke které to má ostrov geograficky blíž. Historicky nejstarší dům na Jersey Na svazích se v některých le

"Máme si vybrat recept, doma ho uvařit, napsat do sešitu na domácí úkoly z českého jazyka suroviny a postup práce. A co jsme uvařili, máme přinést do školy na ochutnání. " Pravila Anička ze 3.A, moje malá drnda a lakýrnice. Proč lakýrnice? To se dozvíte až na konci tohoto článku. ("Jak su stará, tak su blbá" mé oblíbeně-občasné přísloví anebo "Zase jsem jí skočila na špek?") Pravila v pondělí, ve středu má poslední termín na dokončení úkolu. Naštěstí mi Aničkou zvolený úkol není až tak proti srsti, všehny suroviny máme doma ve spíži (spíše ve vyjížděcí zásobovací skříňce), rýži, řasu, sójovou omáčku, pastu Wasabi a to jen díky Přístavu Valnovka (růžový zázvor - ten jí ale nedám, vytvoříme jeden druh maki sushi, takže není třeba čistit chuť od jiných zkonzumovaných druhů sushi - navíc - nejsem si jistá, že pro malé děti dejme tomu větší míra zkonzumovaného zázvoru nenadělá "paseku.)" Také vím, že kdybych stála o čerstvou rybu v sashimi kvalitě,

Letošní léto? Recept je z přílohy Chuťovka časopisu Žena a život z června 2013: "V parném letním dni je lepší popíjet lehké nápoje bez alkoholu. A kdyby někdo zatoužil po něčem ostřejším, stačí přilít pár centilitrů dobré kořalky." Kulinární redaktorkou tohoto časopisu je Zdeňka Skokanová Němcová, můžete znát její první kuchařku, kterou nafotila, navařila a napsala společně s Janou Vašákovou - Jezte česky - Rok v naší kuchyni . "Okurková limonáda 2 menší salátové okurky pečlivě omyjte. Nakrájejte na menší kousky a rozmixujte. Zalijte ½ l jemně perlivé vody bez příchutě. Přidejte 1 lžíci sirupu ze stévie a 2 lžíce citrónové šťávy . Nechte v lednici odstát alespoň hodinu. Pak limonádu přeceďte přes jemné sítko a dolijte 200 ml toniku. " Místo sirupu ze stévie můžeme použít sirup z agáve, med, cukr, myslím.

Občas žasnu, jak jsou internetové sítě různorodě klikaté a občas ve čtených článcích objevím takovou perlu, která nemá s hlavním tématem čtení moc do činění, ale mě s zato do kuchyně hodí. Čtu Ostrovanku : "Když jsme šli předevčírem na trh, abychom zakoupili velké bílé fazole na výbornou řeckou polévku fasoládu, překvapily nás rozdíly v cenách fazolí. Kilo těch řeckých stálo 7,80!! a kilo stejně vypadajících fazolí z dovozu 3,60 eur. Ptali jsme se prodavače, odkud ty dovezené fazole jsou a jaký je mezi nimi rozdíl. Prodavač se chvilku zamyslel: "Ty dovezené jsou ze Srbska, jsou výborné, dobře se vaří doměkka. Ale!! Ty řecké fazole jsou z Florini a ta chuť, ta se prostě nedá srovnat, jsou výborné, šťavnaté, prostě řecké…" Ač jsme pro podporu řecké ekonomiky, koupili jsme fazole srbské a pak doma dlouze diskutovali o tom, že pokud by kdokoliv poznal rozdíl mezi řeckými a srbskými fazolemi, dal by se jednoznačně prohlásit za fazolového mistra. Škoda, že jsou lidé nuceni pro

Vitamín B, nebo-li bůček, nikdy nesmí při velikonočním pohoštění chybět. Stejně jako nádivka . Recept jsem objevila v podzimním dva roky starém časopisu Albert, peču maso stejně, jen nedoplňuji pečenými jablíčky. Koupím pěkný - spíše nižší kousek bůčku - je jedno jestli s kostí nebo bez kosti, zato ale musí být s kůží. Naostřím si svůj nejoblíbený nůž a po celé délce bůčku vyřezávám do kůže a tuku po pěti milimetrech asi centimetrové zářezy do hloubky. Nasolím, sůl vetřu pečlivě i do zářezů a nechám v lednici odležet do druhého dne. Ráno rozehřeju troubu na 160 °C, bůček v pekáči šoupnu do trouby. Po chvíli podleju hrnkem vařící vody a přidám rozpůlenou palici česneku. Pomalu peču 3-4 hodiny, za stálého přelévání bůčku výpekem a následném podlévání vařící vodou - nikdy ne naopak. Když už je téměř dopečeno, ještě jednou přeleju kůžičku výpekem, pak jí znovu osolím a zvýším teplotu pečení na 200 °C, nebo přepnu na gril a zprudka zapeču, aby pěkně křupala. Dávám si ale pozor, aby se výpek

Bývaly doby, kdy mi k nákupu proviantu na hory stačily tři stravenky a igelitka, do které se vešel pecen chleba, šiška vysočiny a půllitrovka tuzemáku. "Rijet d konere" vařím téměř přesně podle Dáši . Jen mi místo na sporáku bublá v pomalém hrnci celou noc. FOTO by Martin Tomšů