Občas žasnu, jak jsou internetové sítě různorodě klikaté a občas ve čtených článcích objevím takovou perlu, která nemá s hlavním tématem čtení moc do činění, ale mě s zato do kuchyně hodí. Čtu Ostrovanku:
Nebudu se pouštět do polemik, jak často my Češi skuhráme nad naší bídou, když si pak ve finále půl kila zmiňovaných fazolí můžu u Lidla koupit za 25 korun českých, tedy dejme tomu za jedno "ojro." Propátrala jsem hlubiny internetu kvůli receptu na fasoládu, doma jsem pak z kuchyňské knihovny vylovila kuchařku, kterou z celého dosavadního českého knižního trhu považuju za jedinou zásadní kuchařku řecké kuchyně.
Fasolada:
"1/2 kg fazolí, 2 středně velké cibule, 2-3 stroužky česneku nakrájeného na plátky, 3 mrkve, 2 polévkové lžíce nadrobno nasekaného celeru, 2 snítky celerové natě (svázané), 1 lžíce rajského protlaku, 1/2 čajového šálku oleje, sůl, pepř, lze přidat i kousek červené feferonky, ale s tou bych to moc nepřeháněla.
Fazole opláchneme a necháme přes noc máčet ve v odě. Druhý den je opět propereme v čisté vodě, dáme do hrnce s vodou tak, aby byly ponořené, a uvedeme do varu.
Hned, co přejdou varem, vodu slejeme a dáme znovu vařit, tentokrát do horné vody. Mezitím nakrájíme cib uli, česnek a mrkev a přidáme k fazolím. Přihodíme i celerovou nať a přilejem olej. Použijeme-li feferonku, teď je její pravý čas. Osolíme, opepříme a vaříme, dokud fazole nezměknou. Protlak, zředěný v troše horké vody, přidáme těsně předtím, než hrnec odstavíme. Necháme ho jen mírně přejít varem.
Spolu s avgolemono je to jedna z nejtypičtějších řeckých polévek. Je tak sytá, že se dá jíst i jako hlavní jídlo a k tomu už jen kousek bílého balkánského sýra (v Řecku je to samozřejmě výtečný ovčí sýr feta) a po ní třeba kousek ovoce."
Fazole opláchneme a necháme přes noc máčet ve v odě. Druhý den je opět propereme v čisté vodě, dáme do hrnce s vodou tak, aby byly ponořené, a uvedeme do varu.
Hned, co přejdou varem, vodu slejeme a dáme znovu vařit, tentokrát do horné vody. Mezitím nakrájíme cib uli, česnek a mrkev a přidáme k fazolím. Přihodíme i celerovou nať a přilejem olej. Použijeme-li feferonku, teď je její pravý čas. Osolíme, opepříme a vaříme, dokud fazole nezměknou. Protlak, zředěný v troše horké vody, přidáme těsně předtím, než hrnec odstavíme. Necháme ho jen mírně přejít varem.
Spolu s avgolemono je to jedna z nejtypičtějších řeckých polévek. Je tak sytá, že se dá jíst i jako hlavní jídlo a k tomu už jen kousek bílého balkánského sýra (v Řecku je to samozřejmě výtečný ovčí sýr feta) a po ní třeba kousek ovoce."
Není co dodat, jen to, že papričku dávám celou, sušenou, doposud jsem fasoládu vařila jen mimo zeleninovou sezónu. A pak to, že mě nepřestane překvapovat, jak lahodně harmonická chuť se dá vyvařit z tak běžných, obyčejných, mohlo by se říct kulinářsky neatraktivních surovit. Kdo by tuto polévku chtěl na talíři dochucovat polévkových kořením, ten by zasloužil plácnout přes ruku.
Kali orexi!
Tak řeckou kuchyni jsem zatím opomíjela,ale vidím, že to byla chyba. Tahle polévka vypadá dost chutně, asi vyzkoušíme a budeme si k tomu to sluníčko domýšlet!
OdpovědětVymazatVěřím, že tahle polévka dovede to sluníčko přivolat aspoň do myšlenek a při tom ještě krásně zahřeje :)
OdpovědětVymazatTak tomu říkám úžasně hřejivá polévka do propršeného, doslova hnusného počasí.
OdpovědětVymazatUrčitě ji brzy vyzkouším, protože já se bez polévky prostě neobejdu.
A chválím skvělé fotky!
To je krásný recept O fazolích jsme u nás doma vedli nedávno dlouhé hovory. Však těch druhů je tolik, že se v nich nedá jen tak vyznat. Obohatila jsem si obzory o černé fazole zvané želví oko, které se konzumují na kokosovém pobřeží, ale moc ráda mám ty běžně dostupné druhy. A fazoláda, to je základ celé fazolové kuchyně. Jakmile přijde chladnější období, mám chuť na luštěniny a většinou z toho vzejde plný hrnec nějaké husté polévky. Potěšil mě pohled na Řeckou kuchařku od Marthy a Teny. Ráda si v ní listuji a vzpomínám na návštěvu Řecka. Zatím jsem tam byla všeho všudy jen jednou, tak si mohu o pěkných řeckých místech snít a plánovat nějakou další návštěvu nad talířem řeckého jídla. Děkuji za inspiraci a přeji pohodový zbytek letní neděle
OdpovědětVymazatTak to nemá chybu, polévka přesně podle mého gusta, jdu ji vyzkoušet.
OdpovědětVymazat[5]: to jsem ráda!
OdpovědětVymazatRecept je to zajímavý a polévka bude jistě chutná. Jen by mne zajímalo z jakého důvodu se sléva ta voda po namočení a pak pro mne už naprosto nepochopitelně ještě jednou po prvním varu?? Z vlastní zkušenosti vím že pokud se fazole uvaří ve vodě ve které se přes noc namáčely tak to na kvalitě nic neubere právě naopak-samozřejmně se musí ještě před namočením důkladně omýt. Taky je fakt že jsem nevařil řecké fazole ale ty běžné. Ale troufám si říct že tam kromě barvy, velikosti a snad i délky vaření nebude co se týče chuti nijak markantní rozdíl. Ještě co se týče toho namáčení a slévani vody-každý který namáčel tmavé druhy fazolí ví že voda je na druhý den taky tmavě zabarvena-jak moc záleží na barvě a druhu luštěniny. Mám za to že slítím této vody vyliju to nejlepší do odpadu. Pokud to má nějaký důvod budu rád za poučení a pokud je to slévání uvedeno proto že je v originál receptu možná by stálo za to jednou tu polévku uvařit z namáčecí vody a porovnat rozdíly v chuti a kvalitě.
OdpovědětVymazat[7]:Je to kvůli nadýmání - někteří lidé jsou na konzumaci luštěnin citlivější a touto výměnou vody se nadýmání dá předejít.
OdpovědětVymazatDíky opět jsem o trochu chytřejší. U nás se používá (mamka to používá) proti nadýmání koření-koriandr-trochu posypat hotové jídlo přímo na talíři. Funguje to jen to má jednu chybu-to koření mi velice nechutná a tak je to pro mne nepoužitelné. Vyzkouším to dvojí slíti vody. Díky za odpověď.
OdpovědětVymazat[9]: Není za co, já zase vyzkouším ten koriandr. Jako zelená bylinka mi velice chutná, jako koření jsem ho ještě zatím nepoužila.
OdpovědětVymazat