Přeskočit na hlavní obsah

Rohlíky od Noskovice

Má vášeň pro vaření a pečení šla ruku v ruce s nadbytkem času o mateřské dovolené a s mým oblíbeným serverem o vaření Labužník.com. I tam se občas bohužel strhnou žabomyší války, ale během let jeho fungování se tam vytříbily a dovedly k dokonalosti spousty receptů. Našla jsem si tam několik internetových přátel, stejně jako tady při blogování. Grafická úprava Labužníka se sice po změně správce značně změnila, není to, co bývalo, ale ani my po těch letech nejsme stejní. Tyhle rohlíky od Soňi - Noskovice jsou pěkně, přitom jednoduše vypečené. Noskovice si je peče doma, v Itálii, kam se vdala. Až si příště uvaříme poctivou gulášovou, nebo dršťkovou, tyhle rohlíky budou jako příloha samozřejmostí. Stejně kdysi chutnaly rohlíky z pekárny v Jílovém, na rohu náměstí. Bývalo jich deset za korunu.


Soňa - Noskovice píše:
1 kg hladké mouky,
0,5 l mléka (používám plnotučné),
50 gr droždí, 100 gr stolního oleje (ne olivový!),
10 gr cukru,
20 gr soli.
vodu s kapkou octa na potreni sul,
mak, kmin atd. na posypani.



Do zadelavaci misy preseju mouku, pridam drozdi rozmichane v trosce mleka, sul, cukr, olej a zbytek mleka. Vypracuji poradne testo, vlozim ho zpet do misy, napovrchu ho nariznu do krizku a necham prikryte uterkou kynout asi hodinu (zalezi na tom jake je teplo doma).
Kdyz zdvojnasobi, rozdelim ho nejdrive na polovinu. Druhou pulku dam stranou. Z jedne pulky udelam opatrne 2 stejne "ctverce", ktere rozdelim na 4 stejne kusy, z nich pricne vykrojim trojuhelniky. Takto mi vyjde z poloviny testa 16 kusu (rohliku).
Kousicky testa hodne vytahuji, takze jsou vickrat stocene. Na plech dam pouze papir na peceni, bez potirani a pokladam na nej rovnou rohliky. Nez je hodim do trouby, potru je vodou, do ktere jsem kapla trochu octa, posypu soli a na vybranou bud makem, nebo drcenym kminem.
Pecu v predehrate troube na 250°C asi 15-20 minut. Zatim co se pece prvni varka, pripravim si druhou. Abych nezapomnela, v tomto pripade olej vazim.
Pro ty co nemají váhy:
100 gr oleje = 135 ml,
10 gr cukru = 12,5 ml (2 a půl lžičky),
20 gr soli = 17,5 ml (3 a půl lžičky).


Ten vychytaný váleček je kousek ošmirglované rukojetě od koštěte z Pirelli, kde pracoval můj manžel. Takovéto válečky běžně používají v pizzeriích, ale jejich původem není koště z Pirelli. Mimochodem, pani uklízečka z Pirelli, zametá celá ohnutá. Čí to bude vina?

Komentáře

  1. Vypečené rohlíky jsou fakt jedna báseň. Takové se už běžně koupit nedají, proto vítám báječný a vyzkoušený recept. Parádně se ti povedly, radost pohledět. Kdo umí, ten umí ...

    OdpovědětVymazat
  2. Přidávám se k Šárce, nádherné vypečené rohlíčky! Představuji si je s čerstvým máslem, domácí zavařeninou a k tomu hrnek bílé kávy!

    OdpovědětVymazat
  3. Ty vypadají fakt krásně, člověk by se hned zakousnul. :) Když jsem byla malá, tak největší pochoutka byl křupavý rohlík s máslem a k tomu hrnek kakaa.. vlastně i teď to miluju, jen většinou schází ten křupavý rohlík

    OdpovědětVymazat
  4. Čerstvé domácí pečivo...co víc si přát? Namazat trochou másla, hrnek horkého mléka a lepší už to být nemůže :) Rohlíky vypadají fantasticky, u nás doma by dlouho nevydržely, tím jsem si jistá

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherně křupavé rohlíčky vinuté s láskou, sypané mákem bych si hned dala! Na domácím pečivu ulítávám docela dost, takže dozajista brzy vyzkouším i tyto úžasně vypadající rohlíčky. K tomu domácí džem a mám nebe přímo na talíři

    OdpovědětVymazat
  6. [2]: Možná mohly v troubě pobýt o minutku méně. Ještě chvíli a spálila bych je .

    OdpovědětVymazat
  7. [1]: Kupované rohlíky chutnávali gumově, teď už jen papírově. Alespoň ty u nás.

    OdpovědětVymazat
  8. [3]: Dobré pečivo hned jídlo posune o level výš .

    OdpovědětVymazat
  9. [4]: Také mizely zázračnou rychlostí.

    OdpovědětVymazat
  10. [5]: Rozvalovala jsem je klasicky, těsto do kruhu a krájet a vinout trojúhelníky.

    OdpovědětVymazat
  11. Páni, takovéhle rohlíčky člověk jen tak někde neuvidí :) Myslím, že si někdy přivstanu a udělám je ke sváteční snídani, jak už bylo řečeno, s máslem a kakaem a bude nám skvěle :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pražma pečená v troubě

  Ahoj, milí čtenáři! Dnes vám chci ukázat, jak si připravit jednoduché a chutné jídlo z pražmy, kterou jsem našel v akci v supermarketu. Pražma je druh mořské ryby, která má bílé maso a jemnou chuť. Je bohatá na bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a vitamíny. A navíc je velmi snadná na přípravu!   Potřebujete:   - 1 pražmu (asi 1 kg) - 4 mrkve - 2 cibule - 1 svazek petržele - 2 lžičky římského kmínu - sůl, pepř, olivový olej   Postup:   1. Troubu předehřejte na 180 °C. Pražmu omyjte, osušte a vykuchejte. Pokud chcete, můžete ji nechat vykuchat v obchodě, ale já si to rád dělám sám. Je to taková relaxace, když si pohrávám s rybími vnitřnostmi. 😂 2. Mrkev oloupejte a nakrájejte na kolečka. Cibuli oloupejte a nakrájejte na půlkolečka. Petržel nakrájejte nahrubo. Všechnu zeleninu smíchejte v míse a osolte, opepřete a přidejte římský kmín. Římský kmín dodá jídlu zajímavou chuť a vůni, ale pokud ho nemáte rádi, můžete ho vynechat nebo nahradit jiným kořením. 3.

Uzený česnek

V našem Viet obchodě jsem narazila opět na něco. Pro mě nového. Uzený česnek. Země původu - Francie. Jedna palice za Kč 9,--. Slupky voní po kouři. Česnek sám o sobě v chuti ovlivněný není. Prostě, chutná česnekově, ani trochu kouřově. Jedinné, co jsem byla schopná ve vodách internetu vylovit za informace, bylo to, že uzením se pouze prodlužuje životnost česneku, uzením technologií teplého kouře po dobu sedmi dní se česnek konzervuje, chrání se tím při uskladnění proti plísním. Tak, jestli máte větší poznatky, nebo zkušenosti, směle sem s nimi do komentářů. Děkuji!

Pražma královská s pečenou zeleninou

Kdo mě zná, třeba i jen ze čtení mého blogu z minulosti, ten ví, že mám ráda na talíři ryby, mušle, slávky i kdejakou další, mořskou havěť (ne,  to není šťastný výraz, nejsem vodník, ani hastrman z pohádky Jana Drdy), mořské plody. Resuscituji svůj blog, protože mám za poslední dva měsíce více vjemů, možností a možná i sil pro další zdokumentování mých  experimentů v mé  kuchyni. A protože jsem dostala rybu. Pražmu královskou. Recept jsem si utvořila v hlavě, podle dalších surovin, o kterých jsem věděla, že mám doma v zásobě, podle chutí, které mi u nich navzájem fungují a už se mi osvědčily. Večer nezbylo moc času běžně  pracující ženy na  „haute cuisine.“   Do vykuchané ryby jsem vetřela dostatečné množství soli zvenku i do její břišní dutiny a nechala cca 15 minut odpočívat, než jsem si stihla připravit zeleninu, se kterou jsem pražmu hodlala péct společně na plechu v troubě. Troubu jsem začala rozehřívat na 200 °C. Oloupané mrkve a petržele jsem nakrájela na hranolky, pr