Přeskočit na hlavní obsah

Litý perník z babiččiny kuchařky


Ráda listuju starou kuchařkou, která zůstala v kredenci na Chalupech. Je po babičce a já jí v kredenci nechávám a neodvážím, protože do toho kredence prostě patří. Její název zní Naše kuchařka, vydaná je roku 1957 Státním zemědělským nakladatelstvím Praha a sestavila jí Dr. Marie Hrubá s kolektivem. Baví mě pojednání o výživě, cením si kapitol o zpracování mléka a konzervování ovoce a zeleniny všemi možnými způsoby. Občas něco vyzkouším, jako naposledy tento litý perník. Třeba jen kvůli tomu, že vyžadoval hladkou mouku a jiná ve špajzu nebyla. Dokážu si klidně představit, tak si ho s sebou beru na pole, spolu s lahví vychlazeného šípkového čaje. Perník je mírně mazlavý, nabíjí energií a ani po dvou dnech nebyl okoralý, své dobré vlastnosti si držel dál.
(foto by toffo)
(foto by Martin Tomšů)

Perníkové koření:
(foto by Martin Tomšů)


Samozřejmě jsem místo sádla dala olej, protože se mi zdálo těsto husté, jsem olej i okometricky přidávala - celkově odhaduji množství na 200 ml, stejně tak mléka. Těsto neteklo, způsobem jako na lívance, bylo hustější než to perníkové z krabicového prášku. Ani Vám neřeknu, na kolik stupňů Celsia jsem pekla, na malé, elektrické troubě to byl stupeň pět.Neledovala jsem, ani nečokoládovala. Mizel pod rukama. Asi jsme perníkoví.

(foto by Martin Tomšů)

Měla jsem štěstí, po návratu jsem si kuchařku koupila v bazarovém zboží na internetu, dokonce její první vydání. Kniha rozhodně není v salátovém stavu, vypadá, jako by téměř nebyla používaná, jen dlouho seděla zaprášená v knihovně, nebo skříni. Dokonce jsou zachované dvě stužkové záložky, všité do vazby. Červenou je založeno na stránce s bábovkami, modře s vánočním cukrovím. Paní, která mi kuchařku prodala, má stejné příjmení, jako to, které moje babička vyvdala. A to rozhodně nejsme příbuzní. Náhoda? Symbolika? Některé události jsou racionálně nevysvětlitelné.

Komentáře

  1. To jsou teda náhody...protože tuhle kuchařku neznám, trochu jsem zapátrala v katalozích: Naše kuchařka vyšla ve 3 vydáních a je předchůdkyní Kuchařky naší vesnice, která vycházela od roku 1965.
    Tak máš první vydání, to je pěkný úlovek!

    OdpovědětVymazat
  2. Jasně: Nic v životě se neděje náhodou
    Čtu si a prohlížím Tvůj článek a říkám: "Sakra, ta poslední fotka je luxusní!" Podvečerní nálada, slunce je nízko...úžasně se to taťkovi povedlo
    Také mám ráda perník nahoře bez
    P.

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherné fotky! Perník musel být skvělý a také gratuluji ke krásnému knižnímu úlovku.

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Mockrát děkuji Vilemíno za pátrání a  zjištění historie. Ta babiččina je z druhého vydání. Maminčina je ta Kuchařka naší vesnice .

    OdpovědětVymazat
  5. Tvojí pochvalu jsem  vyřídila, taťka děkuje a je polichocen. Maťka - tedy já - ho opět do něčeho navezu .

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: Děkuji, jsem pokaždé ráda, když z té neregulovatelné trouby vytáhnu povedenou buchtu.

    OdpovědětVymazat
  7. Vypadá to zajímavě a musel být moc dobrý!

    OdpovědětVymazat
  8. Kuchařku mám také po babičce, vydání z roku 58. Asi nikdy nebudu vařit jako babička, ale s touto kuchařkou se o to mohu alespoň pokusit.

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: Takové rychlé letní něco .

    OdpovědětVymazat
  10. [8]:Také mi připadá, že mi více chutná od maminky,než když si uvařím sama. Každá kuchařka má podle mého svůj rukopis.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Uzený česnek

V našem Viet obchodě jsem narazila opět na něco. Pro mě nového. Uzený česnek. Země původu - Francie. Jedna palice za Kč 9,--. Slupky voní po kouři. Česnek sám o sobě v chuti ovlivněný není. Prostě, chutná česnekově, ani trochu kouřově. Jedinné, co jsem byla schopná ve vodách internetu vylovit za informace, bylo to, že uzením se pouze prodlužuje životnost česneku, uzením technologií teplého kouře po dobu sedmi dní se česnek konzervuje, chrání se tím při uskladnění proti plísním. Tak, jestli máte větší poznatky, nebo zkušenosti, směle sem s nimi do komentářů. Děkuji!

Pražma královská s pečenou zeleninou

Kdo mě zná, třeba i jen ze čtení mého blogu z minulosti, ten ví, že mám ráda na talíři ryby, mušle, slávky i kdejakou další, mořskou havěť (ne,  to není šťastný výraz, nejsem vodník, ani hastrman z pohádky Jana Drdy), mořské plody. Resuscituji svůj blog, protože mám za poslední dva měsíce více vjemů, možností a možná i sil pro další zdokumentování mých  experimentů v mé  kuchyni. A protože jsem dostala rybu. Pražmu královskou. Recept jsem si utvořila v hlavě, podle dalších surovin, o kterých jsem věděla, že mám doma v zásobě, podle chutí, které mi u nich navzájem fungují a už se mi osvědčily. Večer nezbylo moc času běžně  pracující ženy na  „haute cuisine.“   Do vykuchané ryby jsem vetřela dostatečné množství soli zvenku i do její břišní dutiny a nechala cca 15 minut odpočívat, než jsem si stihla připravit zeleninu, se kterou jsem pražmu hodlala péct společně na plechu v troubě. Troubu jsem začala rozehřívat na 200 °C. Oloupané mrkve a petržele jsem nakrájela na hranolky, pr

Pražma pečená v troubě

  Ahoj, milí čtenáři! Dnes vám chci ukázat, jak si připravit jednoduché a chutné jídlo z pražmy, kterou jsem našel v akci v supermarketu. Pražma je druh mořské ryby, která má bílé maso a jemnou chuť. Je bohatá na bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a vitamíny. A navíc je velmi snadná na přípravu!   Potřebujete:   - 1 pražmu (asi 1 kg) - 4 mrkve - 2 cibule - 1 svazek petržele - 2 lžičky římského kmínu - sůl, pepř, olivový olej   Postup:   1. Troubu předehřejte na 180 °C. Pražmu omyjte, osušte a vykuchejte. Pokud chcete, můžete ji nechat vykuchat v obchodě, ale já si to rád dělám sám. Je to taková relaxace, když si pohrávám s rybími vnitřnostmi. 😂 2. Mrkev oloupejte a nakrájejte na kolečka. Cibuli oloupejte a nakrájejte na půlkolečka. Petržel nakrájejte nahrubo. Všechnu zeleninu smíchejte v míse a osolte, opepřete a přidejte římský kmín. Římský kmín dodá jídlu zajímavou chuť a vůni, ale pokud ho nemáte rádi, můžete ho vynechat nebo nahradit jiným kořením. 3.