Z takového odpadu, z ředkvičkového lupení, nebo chcete-li - listí, uvařit polévku, to mě opravdu nikdy nenapadlo. Dokud se svojí hádankovou otázkou
Devinette: La soupe au...??? Qu'est-ce que c'est???
a odhalením, že Frantíci snědí všechno , nepřišla Dáša Derré. Ale na úspornou polévku z ředkvičkového listí můžete použít i recept z Úsporné kuchařky Anuše Kejřové - tak, jak to vymyslela Vilemína.
Vyhazovat ředkvičkové natě z vlastního skleníku by byla opravdu škoda. Ještě v září jsem v rámci pěstitelského pokusu vysila zimní osev ředkviček, který jsem ale nedomyslela. Vzrůstajícím ředkvičkám ve světle bránily vzrostlé keříky paprik,takže nebohé ředkvičky šíleně vytáhly do výšky, ale nekoření a nebaculatí. Tak si alespoň já, zahradnický samoučedník vysvětluji přemíru zeleného lupení.
V hlavě pořád nosím ten Dášin recept, ale vlastní vaření upravuji podle aktuálního stavu zásob potravin.
Takže jsem dvě hrsti lupení přebrala oprala, posekala na větší kusy, zarestovala v hrnci na plátku másla, přidala třičtvrtě litru vody, dvě bramory na kostičky a vařila do změknutí brambor. Sůl, pepř, kdybych měla, strouhla bych na konec vaření muškátový oříšek, nebo dala na špičku nože muškátového květu. Samozřejmě, ještě lepší by bylo jako základ použít cibulovou jíšku. Pak vytáhnu tyčový mixér a rozmixuju na hustčí krém. Když je rozmixovaná konzistence polévky řidčí, vyredukuji vodu z polévky dalším povařením za zdatného odsávání páry kuchyňskou digestoří.
Jen tak pro zábavu a potěchu oka si polévku dekoruji několika kapkami dýňového oleje, vlastní tím i dostala příjemný, lehce oříškový nádech. Ale polévku si můžete dochutit podle svých osobních chutí - kopečkem zakysané smetany, zahustit rozkvedlaným vajíčkem, nebo vařené vajíčko do polévky vložit - jako u kulajdy, nebo zjemnit šálkem sladké smetany. Žádoucí jsou samozřejmě dozlatova opečené krutony, na které využijete staré pečivo. Já si k polévce ulomila chlebovou placku. Ta vznikla z řídkého kváskového chlebového těsta, prostě mi došla zásoba mouky a já už opravdu nechtěla běžet do obchodu. Tak jak to bylo řídké, nalila jsem to na rozpálený plechový pekáč z trouby a upekla stejným způsobem, jako kváskový chléb.
Tak co, až budete mít příště v ruce ředkvičky z ověřeného pěstovatelského zdroje, půjdete taky do toho? Zachráníte jídlo i přes výslednou - mírně strašidelně jedovatou barvu polévky? Vždyť to vlastně může být sofistikovaná smaragdová barva. Ne?
Z ředkvičkového listí jsou recepty i na saláty, takže proč by nemohla být polévka. Ona spousta listů, co se vyhazuje je ve skutečnosti skvělá jak chutí tak i ze zdravotního hlediska - občas jsou dokonce zdravější než bulvy či plody.
OdpovědětVymazat[1]: Salát, budu si pamatovat. Děkuji za myšlenku i komentář.
OdpovědětVymazatDělám v létě, když dostávám ředkvičky od tchyně a je fakt výborná. A jakápak strašidelná barva, vždyť je to úplné Sargasové moře
OdpovědětVymazatTen ředkvičkový krém děláte zbytečně složitě, já se ho naučila ve Frnacii. Uvařím zelené ředkvičkové listy, nevařím je dlouho, aby neztratily barvu, rozmixuji je tyčovým mixérem do hladka, přidám dvě zakysané smetany,osolím a opepřím ... je výtečná a má krásnou světle zelenou barvu ...
OdpovědětVymazat[4]: Skvělé, děkuji!
OdpovědětVymazat