Přeskočit na hlavní obsah

Tak si zase kupuju

... Gurmet. Po dlouhé tříleté přestávce. Nalákalo mě pouze lákadlo - Terezka z tege blogu:



Jak jsem nově vedený časopis pod vařečkou Dariny Křivánkové změnil? Časopis mám prohlistovaný letem pětiminutovým světem, když jsem seděla na schodě před domem s taškou plnou pátečního nákupu, kabelkou narvanou školícími materiály a svetrem, nojo, mohla jsem si ráno odpustit podzimní outfit, když se vrátilo léto, botičky na podpadcích zkopnuté z orvaných nohou, nojo, chtěla jsem být za dámu, a čekala jsem, až mi syn přijde odemknout dveře domova, nojo, jsem skleróza a mám na ní věk Usmívající se klíče jsem zapoměla na jídelním stole.


Úplně nejvíc mi sedí velký, kvalitní, a rozhodně ne povrchní rozhovor "s food star." (Čti jako můj oblíbenec, pohybující se v kuchařském prostředí). V aktuálním čísle s Lenkou Požárovou. Neměla jsem čas přečíst ho celý, jen jsem namátkově zaostřila na pár otázek a odpovědí, ale v názoru se určitě nepletu. Od Lenky mám doma v tématické knihovně její cestopisnou kuchařku "Jak jsem proje(d)la svět," a nový román "Muž s vůní kávy, žena se špetkou skořice," který jsem vyhrála v soutěži. První titul nahrazuje mé cestovatelské sny, přání a tužby, druhý je nadějí pro mé pochyby krize středního věku.



A když už jsme u těch výher, ta nejnovější je kuchařka Flo z Labu, na kterou bych si ráda napsala další článek, nojo, ty plány, kdy já se k tomu dostanu. Prostě a jasně, kuchařky a nejvíc ty neočekávaně přicházející, jsou pro mě vždy velkou radostí a potěšením všedních dní.


Ostatně, já si pomatuji, že Florentýna v časopisem Gurmet také figurovala, její recept v souboji s profesionálním kuchařem a recenzí zajímavého lokálu, hospody, nebo restaurace.

A teď tedy zpět k té nejdůležitější myšlence tohoto článku, od Terezky i blbé blondýny jsem se naučila vždycky nějaký nový cake, jsem přišla na to, že mille feuille nejsou žloutkové řezy :-), začala se orientovat v základních cizojazyčných cukrářských termínech nojo, měla jsem se ve škole lépe učit a svou novou troubu jsem pokřtila čokoládovým blahem podle Terezčina blogu.



Terezko, nová redaktorko, velká gratulace k mediálnímu úspěchu!

Poznámka pod čarou: Nejnovější číslo Gurmetu jsem už prolistovala lépe. Obsahuje slibného gurmánsko-gurmetovského průvodce po Českých Budějovicích z pera a podle zkušeností Šárky Škachové. Jesli to ještě nevíte, Dolce Vita - Gurmánka byla prvním impulzem pro založení mého blogu ( a pak jsem dlouho nevěděla, jak začít). Jen se mi k Šárčinýmu článku nelíbí doprovodná ilustrovaná kresba - tématické fotky bych ocenila více.

Druhá poznámka po čarou: Časopis je přímo nabitý zajímavými články, takže to vůbec není běžný food-life-style časopis. Čtu ho už třetí den, nojo, jako běžně zaměstnaná česká žena s ním padám po šestnácti odpracovaných hodinách večer do postele a hodinu jsem schopná soustředit se na spoustu nových postřehů a informací. Ještě nejsem u konce. Další velký bod u mě má článek o cidrerii Všenory a starých českých jablkových odrůdách.

Tak si tak říkám, ta Darina musí být ďábel a kdy jí tak, při takovém konceptu můžou dojít inovativní nápady a zdroje :-)?

Komentáře

  1. Taky mám radost z nového Gurmetu! Darina odvádí výbornou práci. Obě dvě čísla jsem přehltala jedním dechem. Myslím, že časopis takového jména si tenhle obsah zaslouží

    OdpovědětVymazat
  2. Také se mi nový Gurmet líbí! Určitě budu jeho nejen pravidelným čtenářem, ale snad také občasným přispěvatelem. V prvním čísle (pod Darčino vedením) se bylo možnost inspirovat v mém "gurmánsko-gurmetském" článku 24 hodin v Mariánských Lázních

    OdpovědětVymazat
  3. Gurmet si kupuji stále ikdyž  má jiný obal, ale vždy tam něco dobrého najdu. Na koláč mám taky chuť :)

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: To je pravda, hned jsem se odpoutala od druhého čísla a přešla k prvnímu na tvůj článek. První číslo jsem totiž koupila těsně před stažením z prodeje, kdy na pulty nastoupilo druhé číslo, takže já mám zásobu ke čtení dostatečně velkou! A co teprve těch receptů, které určitě musím uvařit, na všechno mám chuť!

    OdpovědětVymazat
  5. [3]: Nejdříve jsem si kupovala Gurmet (Florentýna), pak Apetit (Dita P.), pak F.O.O.D. (fotky),podle toho, jak mě oslovovaly a pak z nějakého důvodu nechávaly chladnými. Pak jsem si dala přestávku, abych doma nezůstala uvězněná v hromadách tisku . No a teď, zase Gurmet a to je jízda. Spousta virtuálních tváří a jmen se stává skutečnými a to mě fakt baví. Plus další akční nápady. Dobrý linecký koláč už jsem neměla roky!

    OdpovědětVymazat
  6. Gurmet se mi stává milým čtením a mám radost, že je plný známých tváří. Žádná lifestylová načančanost, ale domácí útulná a pohodová radost z jídla sdílená s těmi, kterým to věřím

    OdpovědětVymazat
  7. Vystihla jsi to přesně, Šárko, jako vždy. Jen budu mít zpočátku asi pocit zmaru, protože pokaždé mám pocit, že všechno z aktuálního čísla musím uvařit, navštívit, uvidět, ochutnat. A to se mi opravdu během měsíce nemůže podařit. Ale tak já to mám téměř se vším a pak si to trochu porovnám v hlavě a funguju dál.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Masopustní koblihy

Existují kuchařské záležitosti, ze kterých mám v kuchyni respekt. K domácím koblihám mám možná z dětství i vypěstovaný komplex. To jste totiž nezažili našeho sekýrnického tatínka. Hlavně aby uvnitř nebyly syrový. Hlavně aby měly proužek. Hlavně aby to po bytě nesmrdělo. Atd, atd. Ještě, že jsem se ke smažení masopustních koblih rozhodla v náhlém dobrém rozmaru v sobotním ránu a touze jednu metu po čase zase pokořit. Kdybych to plánovala, určitě by mě celou noc strašil sen o nepropečených koblihách se syrovým těstem uvnitř. foto by Martin Tomšů Pročetla jsem si v babiččiný kuchařce rady hospodyňkám a kuchařkám. Nejdůležitější pro mě byla věta: "Koblihy mají být lehké, nenapité tukem, a proto dáváme do těsta poměrně mnoho žloutků a alkohol." To rozhodlo a se jala zadělávat těsto z Rande s gurmánkou v české kuchyni: 400 g polohrubé mouky, 200 g hladké mouky, špetka soli, 8 žloutků, 3 lžíce moučkového cukru, 100 g másla, 300 ml mléka, kostka droždí - 42 g, 3 lžíce rumu. Na plněn...

Hrachová polévka po bavorsku

Klidně bych se mohla vsadit, že tahle polévka zachutná i zapřísáhlým odpůrcům hrachu. Tenhle recept bude podle mého soudu klasický německý eintopf a pěkně vydatný - vepřové koleno svým vysokým obsahem želírůjících látek propůjčí polévce svou nej-vlastnost a to klihovatost (víte co je sulc( ? ) - tak tak nějak podobně). Proto já uzené koleno vyměním ( i když já sulc moc ráda ) za libovější kousek uzeného masa - krkovici - to když chci mít polévku vydatnou s pěknou porcí masa. Nebo klidně za uzená žebírka, ta dají polévce ještě lepší uzenou chuť a vůni, jen toho masa abys pak pohledal. Polévka příjemně zavoní kořením a na jazyku vás příjemně polechtá plností piva. foto by Martin Tomšů 150 g mrkve, 1 větší cibule, 200 g brambor, 2 ks řapíkatého celeru ( 150 g celerové bulvy ), 150 g hrachu, 2 lžíce oleje, koření: 2 hřebíčky, svazek bylinek:tymián,petrželka, bobkový list, 300 g uzeného kolena ( raději libovější uzené maso ), 7 dl vody, 3 dl piva ( desítka, jedenáctka, plnotučná dvanáctka j...

Tvarohové knedlíky se studenou jahodovou omáčkou

Tohle je tvarohová rychlova pro Evu. Když si namočíš ruce, tak ti půjdou balit a plnit meruňkami. Pokud jsou meruňky málo sladké, nadij každou kostkou cukru. Jestli chceš zkusit kynuté, tak mrkni sem . (foto by Martin Tomšů) Pro 4 osoby: na studenou jahodovou omáčku: cca 1 kg jahod, cukr podle chuti. Jahody pečlivě omyju a pak odstraním zelené "šťopky." Dvě třetiny rozmixuji ponorným mixérem, zbývající třetinu pokrájím na menší kousky a zamíchám dohromady. Dříve jsem jahody šťouchala do merendy, ale mixovananá omáčka mi přijde méně vodová a víc "kultivovaná." na tvarohové knedlíky: 250 g tvarohu, 2 vejce, 125 g krupice, 1 polévková lžíce hrubé mouky, 15 g másla, 1/4 čajové lžičky soli. Dám vařit hrnec plný vody. Když začne voda vřít, osolím a připravím rychlé tvarohové těsto: tvaroh umíchám s vejci a máslem, zapracuju krupici, mouku, sůl. Kávovou lžičkou, kterou si namáčím v vroucí vodě, tvaruju přibližně stejně veliké noky, které sázím do vody. Nevařím klokotem, je...