Neznám rychlejší zpracování kynutého těsta, než je tenhle zatočený závin - korutanský Reindling. Kynuté těsto nechám zadělat robotem nebo domácí pekárnou a výborně se s ním pracuje, je tvárné jako modelína, rozválené se nepřichytává na pracovní podložku. Skořicovou náplň jsem pro tentokrát vyměnila za - mými kluky milovanou - makovou. A protože bábovkové formy ještě byly po úspěšné rekontrukci celého bytu úspěšně nevybalené, pohřbené mezi ostatními krabicemi ve sklepě, vytáhla jsem na pečení můj oblíbený a lety osvědčený i posvěcený litinový kastrol (rendlík - chcete-li) s modrým vnitřkem.
Tenhle poctivý kousek nádobí byl ve své době silně nedostatkovým zbožím. Vyráběl jej národní podnik Sfinx, spojené smaltovny a závody na kovové zboží v Českých Budějovicích.
Trocha historie nikoho nezabije:
U zrodu První česko-budějovické továrny na smaltované plechové nádobí byli v roce 1893 čeští podnikatelé August Zátka, Leopold Hájíček a Václav Nedvídek. Ve městě s početným německým obyvatelstvem pokládali základy české průmyslové výroby. Zřejmě i proto si do své značky vybrali lva jako symbol národní identity. Značka se lvíčkem BE 1893 byla jedna z nejstarších českých ochranných známek, zaregistrovaná už 16. února 1894 u Obchodní a průmyslové komory v Českých Budějovicích. Nyní v této tradici pokračují firmy CEBS s.r.o a BELIS, s. r. o.
Jako první tento povedený kousek objevila chalupská babička. Nejvíce jí překvapil při pečení masa, poklice dobře doléhá, a pečínka nebyla vysušená nebo nedopečená, naopak nádherně šťavnatá. Že se jeho silné dno jen tak nepřipálí, není u litinového nádobí asi žádná zvláštnost. Je dostatečně velký, na omáčky a guláše pro početnou hordu strávníků dostatečně vystačí. Po jeden čas mi suploval i wok na oblíbenou čínu. A teď jsem ho - chudáka - vyměnila i za bábovkovou formu.
Když to krátce shrnu - není to ironie, že mi kuchyň pomalu přetéká všemi možnými kuchyňskými "udělátky," když si vystačím jen s jedním dobrým litiňákem?
Tyhle kastroly taky mám, používám je už skoro 30 let...a taky jsem jim vždy říkala litiňáky, jenže nedávno mě někdo vyvedl z omylu - jsou ze silného ocelového plechu. Litiňák má tlustší stěnu a je ještě mnohem těžší...nedám na ně dopustit a všechno se mi v nich báječně daří, mám i pánve, ty dávám (bez dřevěného ucha) do trouby taky. Jsou nenahraditelné! Buchty jsme vnich taky už dělala.
OdpovědětVymazat[1]: Vida, díky za doplňující informaci.
OdpovědětVymazatTo vypada skvele, takovou makovou buchtu bych si take dala.Jen mam problem jak umelu mak. To kynute testo urcite vyzkousim.
OdpovědětVymazat