Marie Tomšů

Vitamín B, nebo-li bůček, nikdy nesmí při velikonočním pohoštění chybět. Stejně jako nádivka . Recept jsem objevila v podzimním dva roky starém časopisu Albert, peču maso stejně, jen nedoplňuji pečenými jablíčky. Koupím pěkný - spíše nižší kousek bůčku - je jedno jestli s kostí nebo bez kosti, zato ale musí být s kůží. Naostřím si svůj nejoblíbený nůž a po celé délce bůčku vyřezávám do kůže a tuku po pěti milimetrech asi centimetrové zářezy do hloubky. Nasolím, sůl vetřu pečlivě i do zářezů a nechám v lednici odležet do druhého dne. Ráno rozehřeju troubu na 160 °C, bůček v pekáči šoupnu do trouby. Po chvíli podleju hrnkem vařící vody a přidám rozpůlenou palici česneku. Pomalu peču 3-4 hodiny, za stálého přelévání bůčku výpekem a následném podlévání vařící vodou - nikdy ne naopak. Když už je téměř dopečeno, ještě jednou přeleju kůžičku výpekem, pak jí znovu osolím a zvýším teplotu pečení na 200 °C, nebo přepnu na gril a zprudka zapeču, aby pěkně křupala. Dávám si ale pozor, aby se výpek...

Bývaly doby, kdy mi k nákupu proviantu na hory stačily tři stravenky a igelitka, do které se vešel pecen chleba, šiška vysočiny a půllitrovka tuzemáku. "Rijet d konere" vařím téměř přesně podle Dáši . Jen mi místo na sporáku bublá v pomalém hrnci celou noc. FOTO by Martin Tomšů

Existují kuchařské záležitosti, ze kterých mám v kuchyni respekt. K domácím koblihám mám možná z dětství i vypěstovaný komplex. To jste totiž nezažili našeho sekýrnického tatínka. Hlavně aby uvnitř nebyly syrový. Hlavně aby měly proužek. Hlavně aby to po bytě nesmrdělo. Atd, atd. Ještě, že jsem se ke smažení masopustních koblih rozhodla v náhlém dobrém rozmaru v sobotním ránu a touze jednu metu po čase zase pokořit. Kdybych to plánovala, určitě by mě celou noc strašil sen o nepropečených koblihách se syrovým těstem uvnitř. foto by Martin Tomšů Pročetla jsem si v babiččiný kuchařce rady hospodyňkám a kuchařkám. Nejdůležitější pro mě byla věta: "Koblihy mají být lehké, nenapité tukem, a proto dáváme do těsta poměrně mnoho žloutků a alkohol." To rozhodlo a se jala zadělávat těsto z Rande s gurmánkou v české kuchyni: 400 g polohrubé mouky, 200 g hladké mouky, špetka soli, 8 žloutků, 3 lžíce moučkového cukru, 100 g másla, 300 ml mléka, kostka droždí - 42 g, 3 lžíce rumu. Na plněn...

Recepturu zveřejňuji na přání, Lukáš již urgoval, Daně, Evě, Martinovi, Markétě, Mírovi chutnalo a všichni jej letos chtěli připravit na štědrovečerní večeři. Salát je velice lehký a svěží v chuti: Pro 4 osoby: 1 kg salátových brambor, uvařených ve slupce a oloupaných, 1 cibule (červená udělá salátu barevnější strukturu), nakrájená na drobno, 1 sladší jablko, nakrájené na kousky, 10 znojemnských okurek, nakrájených nadrobno, 6 vařených vajec (dávám jen tři - právě pro tu lehkost), aby, nakrájených na kousky, sůl a čerstvě namletý pepř, 200 g majonézy, 3 lžíce citronové šťávy, 1 lžíce dijonské hořčice. Vše opatrně a důkladně promíchat a nechat hodinu odležet v lednici. Dobrou chuť.

Není koláč, jako koláč. A není cibule, jako cibule. Bílá, žlutá, červená…. Štiplavá, šťavnatá, slaďoučká, … Ta má červená také není jen tak obyčejná. Dostala se k nám do kuchyně díky mému muži. Není báječné, že když pošlete svého muže pro pytel brambor, moc dobrých brambor, které k nám na obecní parkoviště jednou za čtrnáct dní vozí zelinář z Moravy a on se navrch vrátí s kilem hrušek a červené cibule? A ještě si pochvaluje, jakou má ta cibulka správnou chuť? V tu chvíli si říkám, že ta má podprahové vedení ke kvalitním a chutným surovinám není marná. A takovou pěkně červeně vymalovanou cibulku určitě nešoupnu do základu pod guláš, ale pěkně s jí pochlubím na cibulovém koláči podle Florentýny . Sice si od její receptury dovolím udělat pár změn v chutích, kterými, jak mám lety prověřeno, se přesně trefím do chutí mé svaté trojice. Těsto volím kynuté, stejné jako na pizzu. Také se dá koupit chlazené, už hotové, vyválené na pečícím papíře. Já si zadělám na vlastní: 300 g hladké mouky, 15...

Nenáročná, přesto velice chutná a povznášející večeře, zvláště, držím-li v druhé ruce sklenku vína. Užívám si jí, když jsem někdy vzácně na pár okamžiků singl. 1 malá dýně Hokaido (cca 600 g), cca 100 g vámi oblíbeného plísňového sýru, 2 polévkové lžíce olivového oleje, dvě hrsti vyloupaných vlašských ořechů. Rozpočet surovin je sice na dvě porce, ale tu druhou si můžete uložit do krabičky na oběd na druhý den do práce. Dýni Hokaido, která se nemusí loupat, rozpůlíte, vydlabete semena, každou půlku nakrájíte na měsíčky. Troubu rozpálíte na 200 St. C. Plech vyložíte pečícím papírem, na něj pokladete oranžovými měsíčky, pocákáte olejem a necháte 15 - 20 minut péct. Před koncem pečení - přibližně posledních 5 minut -přidáte vlašské ořechy, aby také dostaly šanci zavonět. Na talíři večeři korunujete přidáním sýru, nakrájeného na menší kostky.