Existují kuchařské záležitosti, ze kterých mám v kuchyni respekt. K domácím koblihám mám možná z dětství i vypěstovaný komplex. To jste totiž nezažili našeho sekýrnického tatínka. Hlavně aby uvnitř nebyly syrový. Hlavně aby měly proužek. Hlavně aby to po bytě nesmrdělo. Atd, atd. Ještě, že jsem se ke smažení masopustních koblih rozhodla v náhlém dobrém rozmaru v sobotním ránu a touze jednu metu po čase zase pokořit. Kdybych to plánovala, určitě by mě celou noc strašil sen o nepropečených koblihách se syrovým těstem uvnitř.
Pročetla jsem si v babiččiný kuchařce rady hospodyňkám a kuchařkám. Nejdůležitější pro mě byla věta: "Koblihy mají být lehké, nenapité tukem, a proto dáváme do těsta poměrně mnoho žloutků a alkohol." To rozhodlo a se jala zadělávat těsto z Rande s gurmánkou v české kuchyni:
400 g polohrubé mouky,
200 g hladké mouky,
špetka soli,
8 žloutků,
3 lžíce moučkového cukru,
100 g másla,
300 ml mléka,
kostka droždí - 42 g,
3 lžíce rumu.
Na plnění domácí marmeláda.
Na smažení 1l oleje - tuku na smažení má být toli, aby koblihy plavaly - cca na 3 cm výška hladiny v kastrolku.
Rada druhá - důležitá pro ty, kteří uchovávají potraviny v studených spížích v domech, nebo v lednici: " U koblih záleží hlavně na tom, aby všechny přípravy měly stejnoměrnou teplotu. Proto si vše připravíme několik hodin předem do teplé místnosti, to jest i prkénka, na která budeme koblihy dávat, ubrousek i vál, a také náplně, kterých do koblih použijeme." Ze stejného důvodu Anuše Kejřová ve své kuchařce radí mouku ohřát na kraji rozehřáté plotny.
Z rozdrobeného droždí, vlažného mléka, lžíce cukru a lžíce mouky udělám kvásek - v dostatečně velké nádobě přikryté čistou utěrkou, stačí patnáct minut na teplém místě. V robotu šlehací metlou utřu máslo s cukrem a žloutky. Pak vyměním metlu za hnětací hák, přidám vzešlý kvásek a mouky smíchané se zbylým cukrem, solí. Těsto se mi zdálo i po delším zapracováním řídké, testuji, zda se lepí na ukazováček, přidala jsem od hladké i polohrubé mouky dvě polévkové lžíce. Vypracované těsto (vypracované těsto poznáme, když se nám v něm tvoří drobné puchýřky naplněné vzduchem) jsem nechala v míse kynout hodinu, dvakrát jsem ho "pošťoucháním srazila," aby z mísy neuteklo.
Těsto jsem si rozdělila na dvě poloviny, nejdříve jsem vykrájela, naplnila a usmažila koblihy z jedné poloviny, pak z druhé.
Těsto vyválím na 1cm vysokou placku. Vykrájím tvořítkem kolečka, na jedno navrším kávovou lžičku domácí marmelády od maminky z letošní úrody - smíchaná rybízova a třešňová. Druhým kolečkem přiklopím a po obvodu stisknutím prstů spojím. Odložím na lehce pomoučněnou podložku.
(Vanilka v moučkovém cukru dorazila jako můj první vánoční dárek z perly Indického oceánu - z ostrova Mauricius -
díky Hanko!.)
V kastrolku rozpálím olej, správnou teplotu poznám, když do něj vhodím malý kousek těsta a ten se začne hned smažit. Když syčel zprudka, stáhla jsem kastrolek nachvíli z rozehřáté plotýnky. Do oleje vkládám koblihy nejprve vrchní nakynutou stranou směrem dolů do oleje. Zbytky mouky se předtím snažím z kobliny omést, aby zbytečná mouka neznečisťovala a nepřepalovala olej. Do kastrolku dávám jen tři koblihy, aby se navzájem nedotýkaly. Po vložení ihned přiklopím pokličkou. Po dvou minutách se podívám, jestli jsou dobře dozlatova osmaženy, pak je obrátím a bez přikrytí osmažím i z druhé strany.
Nejlépe je vybírat i obracet velkým drátěným očkem, které nezachycuje žádný tuk, odkládat na savý papír - kuchyňské papírové utěrky, které koblihy zbaví přebytečné mastnoty. Teplé je přendám na podnos jen v jedné vrstvě. Když vychladnou, můžu navršit pyramidu.
Polovina koblih, to znamená jedna celá mísa padla za oběť k sobotnímu obědu společně se zeleninovou polévkou s vločkovou zápražkou, břicha byla patřičně narvaná k prasknutí. Na nedělní snídani pak zbyly už jen čtyři kousky. K prasknutí se nade mnou vznášel také patřičný pocit pýchy, ne jen uspokojení, byla jsem pyšná jako páv a z každého člena rodiny jsem dolovala pochvalu. Kletba zůstala nenaplněna. Dobrou chuť.
Krásné koblížky, krásný čtverečkový ubrus a ke všemu taková zavařenina, kterou bych moc ráda ochutnala! A ovečka je boží
OdpovědětVymazatP.
Krásná koblihová kompozice! Jedno bez druhého by nefungovalo tak dokonale, protože kobliha bez dobré marmelády je jako tělo bez duše Kdybych letos nezačala trochu víc počítat kalorie, také bych se o koblihy neošidila... Pokochala jsem se alespoň pohledem a hned je mi lépe Šárka
OdpovědětVymazat[1]: Díky za krásný komentář.
OdpovědětVymazat[2]: To jsem ráda. Také počítám kalorie, ale rozhodla jsem se před půstem zahýřit.
OdpovědětVymazat[4]: toffo:To je rozumné a sympatické
OdpovědětVymazatTak ty jsou poctivé, Toffo. Jakmile se do nadýchaných koblížků člověk jednou zakousne, nemůže přestat. Jsem schopná spořádat celou mísu na posezení. Když už hřešit, tak pořádně :)
OdpovědětVymazatKrásný koblihy a hlavně celý popis všeho, s čím je taková koblihová příprava spojená.
OdpovědětVymazatAle povedly se! :) Já mám zase hrůzu z játer, ale tak to asi víc lidí :)
OdpovědětVymazatNádherné je máš, opravdu slintám, a to koblihy moc nemusím. Já mám vždycky strašný strach ze smažení, letos jsem se poprvé dokopala k vytvoření koblih, ale ačkoli byla moje kreace na téma perníkové minikobližky s povidly chutná, vzhledově to byla hrůza, kobližky vypadaly jako vybuchujíc perlorodky aprotože jsem je smažila nepoučeně na sádle, byly hodně rychle hodně hnědé. Takže koblihový strach u mě stále přetrvává a já nevím, jestli se mi podaří ho vůbec zlomit.
OdpovědětVymazatTak aspoň budu krásně koblihovat virtuálně
Opravdu máš krásné koblihy. Slintám, když je jen vidím :)
OdpovědětVymazat[6]: Já byla dříve na koblížkách přímo závislá, pokud byly na pultě, nemohla jsem je nechat bez povšimnutí (nejlepší byly z pekárny ve Vodičkově ulici v Praze, hned u tramvajové zastávky). Nejsem z rodu Saturninů, nedokázala bych s nimi házet po hostech, také bych tu mísu raději spořádala.
OdpovědětVymazat[7]: Díky, snažila jsem se v postupu nejvíc upozornit na místa, která jsou nejvíc riziková pro zdařené koblížky.
OdpovědětVymazatNádherné koblížky! Shodou okolností bude dcerka hrát dětem z MC právě pohádku o koblížkovi!
OdpovědětVymazatPlně chápu všechny z pohádky, že chtějí koblížka sníst. Kdysi jsem je taky zkoušela, ale kalorická hodnota tohoto božího pokrmu mne často odrazuje. Ale u Meg jsme objevili pečené a jsou také výborné. Jenže ty pravé, smažené, jsou jen jedny...
[12]: Hlavně ty mrmlavé blízké, známe to:)
OdpovědětVymazatTy jsou tak uzasny! Porad je mam na seznamu, ze je proste musim vyzkouset, ale rekla jsem si, ze treba zas pristi rok. A ted si je tu prohlidnu... a... Jak ma clovek odolavat?
OdpovědětVymazatMňam, sbíhají se mi sliny. :)
OdpovědětVymazatUž dlho hľadám dobrý recept na koblihy, takže ma tento článok ozaj potešil)
OdpovědětVymazatMimochodom, vydarili sa ti strašne pekne a tipujem, že aj dobre chutili
Týýjo...To vypadá dobře..Musím někdy vyzkoušet:))
OdpovědětVymazatVypadají úžasně.
OdpovědětVymazatach, tak ted už znám důvody proč moje koblihy nebyly kulatý.
OdpovědětVymazatčlánek k nakousnutí!
díky dík, tenhle článek si dám do záložek pro příště.
človeče! dalo mi síce fasa zabrať, kým som si to prečítala a zároveň preložila do slovenčiny, ale hneď som si to aj prepisovala do diárku a spravím si zajtra skvelý obed. Teda, dúfam, že som si to všetko preložila správne, inak by to bol trochu.. problém. :)
OdpovědětVymazatTaky jsme je měli na masopust koblížky. NEvím jestli je děláme z těch surovin jak vy. Ale příjde mi, že z prodejny jsou lepší. Když je děláme doma, sním maximálně tři.
OdpovědětVymazatAle udělala jste mi chuť.
uplně se mi sbíhají chutě!! mňaaaam!!
OdpovědětVymazatNěkdy rozhodně zkusím.)
OdpovědětVymazat[8]:+[10]: Díky.
OdpovědětVymazat[9]: Madlo, smažení na sádle nemusí být na škodu, jestli ti ale rychle hnědly, měla jsi sádlo moc rozpálené. Do článku jsem zapoměla dopsat, že pro takové případy, kdy se koblihy smaží příliš zprudka, má být po ruce tuk studený, neohřátý, přihodíš lžíci, dvě tuhého sádla, to rozehřáté se ochladí a už se to smažené nepřepaluje. Přesně z toho jsem měla obavy, ale vyšlo mi to. Někde se radí teplotu tuku zkusit držadlem dřevěné vařečky, když se začnou okolo ponořené tyčky tvořit bublinky, může se smažit. Jinak hlavu vzhůru, já mám vybuchující perlorodky z posvícenských malých koláčků, tedy spíš sopky.
OdpovědětVymazat[13]: Máš pravdu. Byl to prostě jenom takový den, který mě nakopnul a chtěla jsem něco dokázat, kalorie nekalorie Teď díky těm místním prodávaným papírákům stejně celý rok ke koblize nečuchnu.
OdpovědětVymazat[14]:
OdpovědětVymazat[15]:+[16]:+[17]:+[19]: díky. Také to znám, tolik věcí chci vyzkoušet a pak ... zapomenu.
OdpovědětVymazat[20]: Jsem ráda, jestli jsem něčemu pomohla. Ať se podaří.[21]: Doufám, že se povedly.
OdpovědětVymazat[22]: Tak to vám srdečně závidím tu pekárnu. Je pravda, že ty domácí jsou lepší čerstvé, druhý den už tak dobré nejsou.
OdpovědětVymazat[23]:+[24]: Díky.
OdpovědětVymazatZajímavý recept, pěkné obrázky, velmi chutné, že líbí se mi váš blog má mnoho variant a je vysoce kvalitní... Zveme vás na návštěvu můj blog Valencie, s tradičními recepty regionu Valencia.http://valenciagastronomic.blogspot.com.esTento týden "Koblihy dýně". příští týden "Mona Velikonoce ve Valencii". Chceš přijít?V mém blogu můžete najít překladatele do svého jazykaNavíc, pokud se vám líbí valencijské gastronomii, můžete umístit HTML kód na svém blogu a budete mít přímý přístup do mého blogu.<a href="http://valenciagastronomic.blogspot.com.es/" target="_blank"> <img src="http://i47.tinypic.com/x4hmj8.png" border="0" alt="Image and video hosting by TinyPic" /></a>
OdpovědětVymazatKoblihy jsou nádherné, ještě jsem je nikdy nezkoušela.
OdpovědětVymazatMůj přítel, děkuji vám za návštěvu mého blogu španělské kuchyně a přidat mne do svého blogu, vám doporučí váš blog v mé zemi, tak, aby mohli vidět vaše skvělé recepty. Pozdrav z Valencie (Španělsko).http://valenciagastronomic.blogspot.com.es
OdpovědětVymazatTak po těch by se u nás slehla zem během okamžiku, vypadají extrémně lákavě! A s domácí marmeládou, mňam. To tě, toffo, doma museli na rukou nosit za takovou dobrotu :)
OdpovědětVymazatPrvni recept podle ktereho jsem delala koblihy asi po pate a poprve se mi konecne povedly.Mockrat dekuju za to ze jste se podelila o recept,opravdu excelentni.
OdpovědětVymazat[37]: Mám velkou radost, že se podařilo, a za vaší krásnou zpětnou vazbu. Mě se letos nepovedly - a přičítám to výběru nekvalitní hladké mouky - clever z Billy. Příště to už neudělám, abych šetřila na mouce.
OdpovědětVymazat[38]: Při smažení se mi otevíraly a nedržely marmeládu. Překvapivě nebyly nasáklé tukem, smažila jsem na smíchaném oleji se sádlem.
OdpovědětVymazatMe asi ze tri koblih taky trosku uteklo zjistila jsem ze nestaci jen sklenkou spojit,nejdriv jsem okraje umackla prsty, lepe tim se kraje dobre spoji a pak sklenkou mackane okraje zacistila.tak snad se vam to priste povede😊
OdpovědětVymazatTěsto super,vytvořila jsem krásné koblihy,jen nevím proč se mi při smažení rozdělaly na dvě půlky.Měla jsem je krásně stisknuté.. ,ale na chuti to neubralo,snědly se i tak..
OdpovědětVymazat