Existují kuchařské záležitosti, ze kterých mám v kuchyni respekt. K domácím koblihám mám možná z dětství i vypěstovaný komplex. To jste totiž nezažili našeho sekýrnického tatínka. Hlavně aby uvnitř nebyly syrový. Hlavně aby měly proužek. Hlavně aby to po bytě nesmrdělo. Atd, atd. Ještě, že jsem se ke smažení masopustních koblih rozhodla v náhlém dobrém rozmaru v sobotním ránu a touze jednu metu po čase zase pokořit. Kdybych to plánovala, určitě by mě celou noc strašil sen o nepropečených koblihách se syrovým těstem uvnitř. foto by Martin Tomšů Pročetla jsem si v babiččiný kuchařce rady hospodyňkám a kuchařkám. Nejdůležitější pro mě byla věta: "Koblihy mají být lehké, nenapité tukem, a proto dáváme do těsta poměrně mnoho žloutků a alkohol." To rozhodlo a se jala zadělávat těsto z Rande s gurmánkou v české kuchyni: 400 g polohrubé mouky, 200 g hladké mouky, špetka soli, 8 žloutků, 3 lžíce moučkového cukru, 100 g másla, 300 ml mléka, kostka droždí - 42 g, 3 lžíce rumu. Na plněn...
Krásné velikonoční hodování!
OdpovědětVymazat[1]: Jéé ahoj a díky. U nás je to vždy o dojídání mazanců a beránka se všemi, kteří přijdou hodovat. Jen tu nádivku jim peču extra čerstvou, protože už je legendární jak u mužových kamarádů, tak už i synovům kamarádů. Ti tvrdí, že se k nám vrací třetím rokem hlavně kvůli tý nádivce (jestli ti mladí kluci moc nekecají!) A pivo je u nás vždy, na žízeň, panáky už neletí ...
OdpovědětVymazat