Přeskočit na hlavní obsah

Kde je prosím vaše domovská kavárna?

Ať je zima nebo úmorné horko, ať  nohy vypovídají službu, duch se neobejde bez deníků  a tělo bez melanže. Vždy je tu nějaký důvod, proč jít do kavárny.

melanž

Do vídeňské kavárny naproti tomu nejen že dopoledne vstoupit můžete, ale dokonce byste měli, poněvadž si tu můžete k melanži poručit sázené vejce a žemli s máslem.  Co je melanž, hnědá a černá káva, už jistě víte. Taky vás ani nenapadne objednat si šálek, ba - ještě hůře - konvičku kávy. Nebo přece? Řekněte jednoduše "Malou černou, prosím" a číšník vám donese malé espreso. Velká hnědá je, jak si můžete domyslet, velké espreso s trochou mléka, kapucín má v sobě trochu smetany a drožkář se říká černé kávě ve sklenici nahoře se šlehačkou. Název připomíná kočí, kteří dříve čekávali před kavárnami na zákazníky, v jedné rure drželi opratě a ve druhé ušák s kávou. Kočírovali většinou drožky kočáry tažené pouze jedním koněm.

latté


Chcete-li z turistů definitivně povýšwit na hosty, objednejte si žemli (místo německé housky) neb kipferl (místo rohlíku) a číšníka oslovte "pane vrchní."  Po sté návštěvě mu můžete říkat i "pane Franci" a po tísící dokonce jenom "Franci."

káva


Monika Czernin
Vídeň: Návod k použití

Komentáře

  1. Mooooc hezké,lichotí to nám kavárenským povalečum:),ještě si udělat na to poflakování víc času!

    OdpovědětVymazat
  2. heskýýýýýýýý ale fak a pls jukni se mi  na blog chci dosáhnout 70náštěv za den pls

    OdpovědětVymazat
  3. Taky se mi líbí představa mít "svou" kavárnu, ale nějak to z objektivních příčin nejde. Jsou podniky, kam častěji zajdu, ale něco u ruky, abych se mohla kdykoli zastavit, to není...má to někdo v Praze tak?

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Vilemina: No, já mám spíš něco na způsob oblíbené kavárno-restaurace. Bohužel po tom, co jsme se v práci přestěhovali do jiné části Prahy se tam už tak často nedostanu :( Budu si muset najít něco nového poblíž...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak chutná Šumava

    V pátek na Kvildě. Co rozhodně musíte ochutnat, je povidloň. Staročeský povidloň. Řezy z odpalovaného těsta, promazané tradičními švestkovými povidly a tvarohovo šlehačkovým krémem. Zajděte si na něj do Pekárny Kvilda , stojí hned při hlavní silnici. Kromě povidloně si můžete dát nešizený borůvkový koláč z tenkého kynutého těsta. A moc nám chutnal žitný chléb, který jsme si vzali s sebou. Vydržel jako čerstvý ještě třetí den po upečení. Večer v Kašperských Horách a za odměnu Plzeň a místní limonáda, která děti (kromě pizy) vždy potěší vtipnou etiketou i chutí. V sobotu autobusem z Kašperek do Čeňkovy Pily a pěšky proti proudu mé nejkrásnější řeky Vydry.Asi po čtyřech kilometrech dorazíme k Turnerově chatě. Už v jedenáct hodin dopoledne tam panuje obědový chaos, který obsluha v pohodě zvládá na venkovní zahrádce i uvnitř. Hospoda v chatě hučí. Vyhlášená je domácí hříbková bramboračka, my si dáme zelňačku s krajícem chleba a borůvkové lívanečky. Obojí super, stejně jako piv...

Pražma pečená v troubě

  Ahoj, milí čtenáři! Dnes vám chci ukázat, jak si připravit jednoduché a chutné jídlo z pražmy, kterou jsem našel v akci v supermarketu. Pražma je druh mořské ryby, která má bílé maso a jemnou chuť. Je bohatá na bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a vitamíny. A navíc je velmi snadná na přípravu!   Potřebujete:   - 1 pražmu (asi 1 kg) - 4 mrkve - 2 cibule - 1 svazek petržele - 2 lžičky římského kmínu - sůl, pepř, olivový olej   Postup:   1. Troubu předehřejte na 180 °C. Pražmu omyjte, osušte a vykuchejte. Pokud chcete, můžete ji nechat vykuchat v obchodě, ale já si to rád dělám sám. Je to taková relaxace, když si pohrávám s rybími vnitřnostmi. 😂 2. Mrkev oloupejte a nakrájejte na kolečka. Cibuli oloupejte a nakrájejte na půlkolečka. Petržel nakrájejte nahrubo. Všechnu zeleninu smíchejte v míse a osolte, opepřete a přidejte římský kmín. Římský kmín dodá jídlu zajímavou chuť a vůni, ale pokud ho nemáte rádi, můžete ho vynechat nebo nahr...

Fasolada

Občas žasnu, jak jsou internetové sítě různorodě klikaté a občas ve čtených článcích objevím takovou perlu, která nemá s hlavním tématem čtení moc do činění, ale mě s zato do kuchyně hodí. Čtu Ostrovanku : "Když jsme šli předevčírem na trh, abychom zakoupili velké bílé fazole na výbornou řeckou polévku fasoládu, překvapily nás rozdíly v cenách fazolí. Kilo těch řeckých stálo 7,80!! a kilo stejně vypadajících fazolí z dovozu 3,60 eur. Ptali jsme se prodavače, odkud ty dovezené fazole jsou a jaký je mezi nimi rozdíl. Prodavač se chvilku zamyslel: "Ty dovezené jsou ze Srbska, jsou výborné, dobře se vaří doměkka. Ale!! Ty řecké fazole jsou z Florini a ta chuť, ta se prostě nedá srovnat, jsou výborné, šťavnaté, prostě řecké…" Ač jsme pro podporu řecké ekonomiky, koupili jsme fazole srbské a pak doma dlouze diskutovali o tom, že pokud by kdokoliv poznal rozdíl mezi řeckými a srbskými fazolemi, dal by se jednoznačně prohlásit za fazolového mistra. Škoda, že jsou lidé nuceni pro...