Přeskočit na hlavní obsah

Kde je prosím vaše domovská kavárna?

Ať je zima nebo úmorné horko, ať  nohy vypovídají službu, duch se neobejde bez deníků  a tělo bez melanže. Vždy je tu nějaký důvod, proč jít do kavárny.

melanž

Do vídeňské kavárny naproti tomu nejen že dopoledne vstoupit můžete, ale dokonce byste měli, poněvadž si tu můžete k melanži poručit sázené vejce a žemli s máslem.  Co je melanž, hnědá a černá káva, už jistě víte. Taky vás ani nenapadne objednat si šálek, ba - ještě hůře - konvičku kávy. Nebo přece? Řekněte jednoduše "Malou černou, prosím" a číšník vám donese malé espreso. Velká hnědá je, jak si můžete domyslet, velké espreso s trochou mléka, kapucín má v sobě trochu smetany a drožkář se říká černé kávě ve sklenici nahoře se šlehačkou. Název připomíná kočí, kteří dříve čekávali před kavárnami na zákazníky, v jedné rure drželi opratě a ve druhé ušák s kávou. Kočírovali většinou drožky kočáry tažené pouze jedním koněm.

latté


Chcete-li z turistů definitivně povýšwit na hosty, objednejte si žemli (místo německé housky) neb kipferl (místo rohlíku) a číšníka oslovte "pane vrchní."  Po sté návštěvě mu můžete říkat i "pane Franci" a po tísící dokonce jenom "Franci."

káva


Monika Czernin
Vídeň: Návod k použití

Komentáře

  1. Mooooc hezké,lichotí to nám kavárenským povalečum:),ještě si udělat na to poflakování víc času!

    OdpovědětVymazat
  2. heskýýýýýýýý ale fak a pls jukni se mi  na blog chci dosáhnout 70náštěv za den pls

    OdpovědětVymazat
  3. Taky se mi líbí představa mít "svou" kavárnu, ale nějak to z objektivních příčin nejde. Jsou podniky, kam častěji zajdu, ale něco u ruky, abych se mohla kdykoli zastavit, to není...má to někdo v Praze tak?

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Vilemina: No, já mám spíš něco na způsob oblíbené kavárno-restaurace. Bohužel po tom, co jsme se v práci přestěhovali do jiné části Prahy se tam už tak často nedostanu :( Budu si muset najít něco nového poblíž...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pražma pečená v troubě

  Ahoj, milí čtenáři! Dnes vám chci ukázat, jak si připravit jednoduché a chutné jídlo z pražmy, kterou jsem našel v akci v supermarketu. Pražma je druh mořské ryby, která má bílé maso a jemnou chuť. Je bohatá na bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a vitamíny. A navíc je velmi snadná na přípravu!   Potřebujete:   - 1 pražmu (asi 1 kg) - 4 mrkve - 2 cibule - 1 svazek petržele - 2 lžičky římského kmínu - sůl, pepř, olivový olej   Postup:   1. Troubu předehřejte na 180 °C. Pražmu omyjte, osušte a vykuchejte. Pokud chcete, můžete ji nechat vykuchat v obchodě, ale já si to rád dělám sám. Je to taková relaxace, když si pohrávám s rybími vnitřnostmi. 😂 2. Mrkev oloupejte a nakrájejte na kolečka. Cibuli oloupejte a nakrájejte na půlkolečka. Petržel nakrájejte nahrubo. Všechnu zeleninu smíchejte v míse a osolte, opepřete a přidejte římský kmín. Římský kmín dodá jídlu zajímavou chuť a vůni, ale pokud ho nemáte rádi, můžete ho vynechat nebo nahradit jiným kořením. 3.

Pražma královská s pečenou zeleninou

Kdo mě zná, třeba i jen ze čtení mého blogu z minulosti, ten ví, že mám ráda na talíři ryby, mušle, slávky i kdejakou další, mořskou havěť (ne,  to není šťastný výraz, nejsem vodník, ani hastrman z pohádky Jana Drdy), mořské plody. Resuscituji svůj blog, protože mám za poslední dva měsíce více vjemů, možností a možná i sil pro další zdokumentování mých  experimentů v mé  kuchyni. A protože jsem dostala rybu. Pražmu královskou. Recept jsem si utvořila v hlavě, podle dalších surovin, o kterých jsem věděla, že mám doma v zásobě, podle chutí, které mi u nich navzájem fungují a už se mi osvědčily. Večer nezbylo moc času běžně  pracující ženy na  „haute cuisine.“   Do vykuchané ryby jsem vetřela dostatečné množství soli zvenku i do její břišní dutiny a nechala cca 15 minut odpočívat, než jsem si stihla připravit zeleninu, se kterou jsem pražmu hodlala péct společně na plechu v troubě. Troubu jsem začala rozehřívat na 200 °C. Oloupané mrkve a petržele jsem nakrájela na hranolky, pr

Uzený česnek

V našem Viet obchodě jsem narazila opět na něco. Pro mě nového. Uzený česnek. Země původu - Francie. Jedna palice za Kč 9,--. Slupky voní po kouři. Česnek sám o sobě v chuti ovlivněný není. Prostě, chutná česnekově, ani trochu kouřově. Jedinné, co jsem byla schopná ve vodách internetu vylovit za informace, bylo to, že uzením se pouze prodlužuje životnost česneku, uzením technologií teplého kouře po dobu sedmi dní se česnek konzervuje, chrání se tím při uskladnění proti plísním. Tak, jestli máte větší poznatky, nebo zkušenosti, směle sem s nimi do komentářů. Děkuji!