Přeskočit na hlavní obsah

Kde je prosím vaše domovská kavárna?

Ať je zima nebo úmorné horko, ať  nohy vypovídají službu, duch se neobejde bez deníků  a tělo bez melanže. Vždy je tu nějaký důvod, proč jít do kavárny.

melanž

Do vídeňské kavárny naproti tomu nejen že dopoledne vstoupit můžete, ale dokonce byste měli, poněvadž si tu můžete k melanži poručit sázené vejce a žemli s máslem.  Co je melanž, hnědá a černá káva, už jistě víte. Taky vás ani nenapadne objednat si šálek, ba - ještě hůře - konvičku kávy. Nebo přece? Řekněte jednoduše "Malou černou, prosím" a číšník vám donese malé espreso. Velká hnědá je, jak si můžete domyslet, velké espreso s trochou mléka, kapucín má v sobě trochu smetany a drožkář se říká černé kávě ve sklenici nahoře se šlehačkou. Název připomíná kočí, kteří dříve čekávali před kavárnami na zákazníky, v jedné rure drželi opratě a ve druhé ušák s kávou. Kočírovali většinou drožky kočáry tažené pouze jedním koněm.

latté


Chcete-li z turistů definitivně povýšwit na hosty, objednejte si žemli (místo německé housky) neb kipferl (místo rohlíku) a číšníka oslovte "pane vrchní."  Po sté návštěvě mu můžete říkat i "pane Franci" a po tísící dokonce jenom "Franci."

káva


Monika Czernin
Vídeň: Návod k použití

Komentáře

  1. Mooooc hezké,lichotí to nám kavárenským povalečum:),ještě si udělat na to poflakování víc času!

    OdpovědětVymazat
  2. heskýýýýýýýý ale fak a pls jukni se mi  na blog chci dosáhnout 70náštěv za den pls

    OdpovědětVymazat
  3. Taky se mi líbí představa mít "svou" kavárnu, ale nějak to z objektivních příčin nejde. Jsou podniky, kam častěji zajdu, ale něco u ruky, abych se mohla kdykoli zastavit, to není...má to někdo v Praze tak?

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Vilemina: No, já mám spíš něco na způsob oblíbené kavárno-restaurace. Bohužel po tom, co jsme se v práci přestěhovali do jiné části Prahy se tam už tak často nedostanu :( Budu si muset najít něco nového poblíž...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

První toffosoutěž - o krajovou kuchařku

Ti, kteří občas navštěvují můj blog, vědí, že se snažím zaznamenat a uchovat recepty na jídla, která nám vařila chalupská babička . Teď už mám práci hodně ulehčenou, s recepty z tohoto kraje byla Nakladatelstvím Českého lesa vydaná kuchařka. "Tradiční jídla česko-bavorského příhraničí" sepsal ředitel Muzea Chodska  pan Josef Nejdl. Chcete vědět, jak se vaří kyselka, herbstmilchsuppe, píprlák, klokány, vošouchy, rýpl, praskokrky, pískorky, sterz, schwammerpichelsteiner, liščí žrádlo, kucmoch, basáky, bacány, maltošny, obazda ?    Nesmím zapomenou na tradiční chodské koláče z horního i dolního Chodska. (Fotografie exkluzivně od Martina  .) O jeden výtisk této kuchařky můžete teď soutěžit u mě na blogu. Stačí jen odpovědět v komentáři k tomuto článku na jednoduchou otázku: "Které jídlo Vám zaručeně připomene vaše dětství nebo prázdniny u babičky?" Odpovídat můžete do 30. 6. 2010.   Při vyplňování odpovědního komentáře nezapomeňte uvést...

Pražma pečená v troubě

  Ahoj, milí čtenáři! Dnes vám chci ukázat, jak si připravit jednoduché a chutné jídlo z pražmy, kterou jsem našel v akci v supermarketu. Pražma je druh mořské ryby, která má bílé maso a jemnou chuť. Je bohatá na bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a vitamíny. A navíc je velmi snadná na přípravu!   Potřebujete:   - 1 pražmu (asi 1 kg) - 4 mrkve - 2 cibule - 1 svazek petržele - 2 lžičky římského kmínu - sůl, pepř, olivový olej   Postup:   1. Troubu předehřejte na 180 °C. Pražmu omyjte, osušte a vykuchejte. Pokud chcete, můžete ji nechat vykuchat v obchodě, ale já si to rád dělám sám. Je to taková relaxace, když si pohrávám s rybími vnitřnostmi. 😂 2. Mrkev oloupejte a nakrájejte na kolečka. Cibuli oloupejte a nakrájejte na půlkolečka. Petržel nakrájejte nahrubo. Všechnu zeleninu smíchejte v míse a osolte, opepřete a přidejte římský kmín. Římský kmín dodá jídlu zajímavou chuť a vůni, ale pokud ho nemáte rádi, můžete ho vynechat nebo nahr...

Jahodový retro koláč

  Představuji Vám můj comfort food. Můj narozeninový dort, který jsem dostávala jako malá k narozeninám. Měla jsem tu prvorozenou výsadu, že první domácí jahody šly na můj narozeninový cake. Na konci června. Před tolika lety totiž ještě nefungovalo globální oteplení a jahody dozrávaly až v druhé červnové polovině měsíce. Vždycky jsem se na dort těšila a nikdy jsem nebyla zklamaná. Z čeho by dnešní děti asi byly překvapené, bylo to, že narozeniny jsme slavili bez dárků, všichni společně u stolu, "jen" u dortu a u konvice černého čaje s cukrem a citrónem, podávaném ve slavnostním čajovém servisu. Byl to křehký porcelán s bílým žebrováním a zdobily ho jemné, žluté kvítky s červeným středem a s lehkým zeleným stonkem. Tvoří ho oblíbený osmdesátkový recept na piškot nastavovaný horkou vodou. A místo želatiny, která, myslím, v té době nebyla v dostatečném množství na pultech sámošek, nebo konzumů, chytré, české hospodyňky vymyslely náhradu uvařenou z pudinku. Pudinkový rosol.   Piš...