Přeskočit na hlavní obsah

Strouhání do polévky

Toto je taková poslední záchrana, když vám dojdou zásoby a potřebujete zavářku do polévky. Dá se to ještě zachránit krupicovými nočky, ale když někdo rád klasické domácí nudle, tak si tím strouháním ušetříte čas i práci. I peníze. Toto množství na 5 litrů vývaru vás vyjde na pět korun a ještě to voní domácí pohodou. K ruce jsem si vzala Naší kuchařku ze státního zemědělského nakladatelství - předchůdkyni Kuchařky naší vesnice.


Na strouhání se používá klasické nudlové těsto, jen v trochu tužší konzistenci.

Předpis na nudlové těsto:
12 dkg hrubé mouky,
1 vejce,
asi dvě lžíce studené vody.

Pro mě to znamená, že si vejce rozkloktám asi s polovinou lžíce studené vody, přileju do mouky a nožem rozmíchávám.


Když už v misce není, čeho by se lepilo, vyklepnu na vyvalovací podložku a zpracovávám ručně, když se mi tuhost nezdá, přisypu hrubé mouky. Tvaruju hroudu do bochánku.


Ke konci hnětení hroudou párkrát udeřím do podložky, jako tenisákem o zem, myslím si, že tím pomůžu těstu k elastičnosti. Jestli si dobře pamatuju, měl by se lépe uvolnit lepek a těsto lépe držet. Nevím, jestli je to u vytváření polévkových zavářek nutné, ale baví mě to.


Hroudu nechám patnáct minut oschnout a pak nastrouhám rovnou na čistou utěrku. Na té můžu nechat těstoviny zcela uschnout a uschovat si je do zásoby a nebo je jako čerstvé rovnou zavářet do polévky. V tom případě stačí dvě minuty, než jsou ve vývaru uvařené do měkka.


Přiznám se, že mě v dětství strouhání v polévce vůbec nechutnalo, považovala jsem ho za podprůměrnou náhradu domáchich, jemně krájených nudliček. Kupované se u nás doma netolerovaly ani náhodou. Strouháním si život ráda ulehčovala moje maminka a ta se to naučila od své maminky. Tuším, že naprosto z praktických důvodů, vedle hospodářství a zaměstnání nebylo na nějaké sofistikované nudle čas. A to jsem časem ocenila i já a jak nám to chutná. Nejvíc ale v hovězím vývaru. Tak - dobrou chuť!





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Jak chutná Šumava

    V pátek na Kvildě. Co rozhodně musíte ochutnat, je povidloň. Staročeský povidloň. Řezy z odpalovaného těsta, promazané tradičními švestkovými povidly a tvarohovo šlehačkovým krémem. Zajděte si na něj do Pekárny Kvilda , stojí hned při hlavní silnici. Kromě povidloně si můžete dát nešizený borůvkový koláč z tenkého kynutého těsta. A moc nám chutnal žitný chléb, který jsme si vzali s sebou. Vydržel jako čerstvý ještě třetí den po upečení. Večer v Kašperských Horách a za odměnu Plzeň a místní limonáda, která děti (kromě pizy) vždy potěší vtipnou etiketou i chutí. V sobotu autobusem z Kašperek do Čeňkovy Pily a pěšky proti proudu mé nejkrásnější řeky Vydry.Asi po čtyřech kilometrech dorazíme k Turnerově chatě. Už v jedenáct hodin dopoledne tam panuje obědový chaos, který obsluha v pohodě zvládá na venkovní zahrádce i uvnitř. Hospoda v chatě hučí. Vyhlášená je domácí hříbková bramboračka, my si dáme zelňačku s krajícem chleba a borůvkové lívanečky. Obojí super, stejně jako piv...

Pražma pečená v troubě

  Ahoj, milí čtenáři! Dnes vám chci ukázat, jak si připravit jednoduché a chutné jídlo z pražmy, kterou jsem našel v akci v supermarketu. Pražma je druh mořské ryby, která má bílé maso a jemnou chuť. Je bohatá na bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a vitamíny. A navíc je velmi snadná na přípravu!   Potřebujete:   - 1 pražmu (asi 1 kg) - 4 mrkve - 2 cibule - 1 svazek petržele - 2 lžičky římského kmínu - sůl, pepř, olivový olej   Postup:   1. Troubu předehřejte na 180 °C. Pražmu omyjte, osušte a vykuchejte. Pokud chcete, můžete ji nechat vykuchat v obchodě, ale já si to rád dělám sám. Je to taková relaxace, když si pohrávám s rybími vnitřnostmi. 😂 2. Mrkev oloupejte a nakrájejte na kolečka. Cibuli oloupejte a nakrájejte na půlkolečka. Petržel nakrájejte nahrubo. Všechnu zeleninu smíchejte v míse a osolte, opepřete a přidejte římský kmín. Římský kmín dodá jídlu zajímavou chuť a vůni, ale pokud ho nemáte rádi, můžete ho vynechat nebo nahr...

Fasolada

Občas žasnu, jak jsou internetové sítě různorodě klikaté a občas ve čtených článcích objevím takovou perlu, která nemá s hlavním tématem čtení moc do činění, ale mě s zato do kuchyně hodí. Čtu Ostrovanku : "Když jsme šli předevčírem na trh, abychom zakoupili velké bílé fazole na výbornou řeckou polévku fasoládu, překvapily nás rozdíly v cenách fazolí. Kilo těch řeckých stálo 7,80!! a kilo stejně vypadajících fazolí z dovozu 3,60 eur. Ptali jsme se prodavače, odkud ty dovezené fazole jsou a jaký je mezi nimi rozdíl. Prodavač se chvilku zamyslel: "Ty dovezené jsou ze Srbska, jsou výborné, dobře se vaří doměkka. Ale!! Ty řecké fazole jsou z Florini a ta chuť, ta se prostě nedá srovnat, jsou výborné, šťavnaté, prostě řecké…" Ač jsme pro podporu řecké ekonomiky, koupili jsme fazole srbské a pak doma dlouze diskutovali o tom, že pokud by kdokoliv poznal rozdíl mezi řeckými a srbskými fazolemi, dal by se jednoznačně prohlásit za fazolového mistra. Škoda, že jsou lidé nuceni pro...