Přeskočit na hlavní obsah

Strouhání do polévky

Toto je taková poslední záchrana, když vám dojdou zásoby a potřebujete zavářku do polévky. Dá se to ještě zachránit krupicovými nočky, ale když někdo rád klasické domácí nudle, tak si tím strouháním ušetříte čas i práci. I peníze. Toto množství na 5 litrů vývaru vás vyjde na pět korun a ještě to voní domácí pohodou. K ruce jsem si vzala Naší kuchařku ze státního zemědělského nakladatelství - předchůdkyni Kuchařky naší vesnice.


Na strouhání se používá klasické nudlové těsto, jen v trochu tužší konzistenci.

Předpis na nudlové těsto:
12 dkg hrubé mouky,
1 vejce,
asi dvě lžíce studené vody.

Pro mě to znamená, že si vejce rozkloktám asi s polovinou lžíce studené vody, přileju do mouky a nožem rozmíchávám.


Když už v misce není, čeho by se lepilo, vyklepnu na vyvalovací podložku a zpracovávám ručně, když se mi tuhost nezdá, přisypu hrubé mouky. Tvaruju hroudu do bochánku.


Ke konci hnětení hroudou párkrát udeřím do podložky, jako tenisákem o zem, myslím si, že tím pomůžu těstu k elastičnosti. Jestli si dobře pamatuju, měl by se lépe uvolnit lepek a těsto lépe držet. Nevím, jestli je to u vytváření polévkových zavářek nutné, ale baví mě to.


Hroudu nechám patnáct minut oschnout a pak nastrouhám rovnou na čistou utěrku. Na té můžu nechat těstoviny zcela uschnout a uschovat si je do zásoby a nebo je jako čerstvé rovnou zavářet do polévky. V tom případě stačí dvě minuty, než jsou ve vývaru uvařené do měkka.


Přiznám se, že mě v dětství strouhání v polévce vůbec nechutnalo, považovala jsem ho za podprůměrnou náhradu domáchich, jemně krájených nudliček. Kupované se u nás doma netolerovaly ani náhodou. Strouháním si život ráda ulehčovala moje maminka a ta se to naučila od své maminky. Tuším, že naprosto z praktických důvodů, vedle hospodářství a zaměstnání nebylo na nějaké sofistikované nudle čas. A to jsem časem ocenila i já a jak nám to chutná. Nejvíc ale v hovězím vývaru. Tak - dobrou chuť!





Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pražma pečená v troubě

  Ahoj, milí čtenáři! Dnes vám chci ukázat, jak si připravit jednoduché a chutné jídlo z pražmy, kterou jsem našel v akci v supermarketu. Pražma je druh mořské ryby, která má bílé maso a jemnou chuť. Je bohatá na bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a vitamíny. A navíc je velmi snadná na přípravu!   Potřebujete:   - 1 pražmu (asi 1 kg) - 4 mrkve - 2 cibule - 1 svazek petržele - 2 lžičky římského kmínu - sůl, pepř, olivový olej   Postup:   1. Troubu předehřejte na 180 °C. Pražmu omyjte, osušte a vykuchejte. Pokud chcete, můžete ji nechat vykuchat v obchodě, ale já si to rád dělám sám. Je to taková relaxace, když si pohrávám s rybími vnitřnostmi. 😂 2. Mrkev oloupejte a nakrájejte na kolečka. Cibuli oloupejte a nakrájejte na půlkolečka. Petržel nakrájejte nahrubo. Všechnu zeleninu smíchejte v míse a osolte, opepřete a přidejte římský kmín. Římský kmín dodá jídlu zajímavou chuť a vůni, ale pokud ho nemáte rádi, můžete ho vynechat nebo nahradit jiným kořením. 3.

Pražma královská s pečenou zeleninou

Kdo mě zná, třeba i jen ze čtení mého blogu z minulosti, ten ví, že mám ráda na talíři ryby, mušle, slávky i kdejakou další, mořskou havěť (ne,  to není šťastný výraz, nejsem vodník, ani hastrman z pohádky Jana Drdy), mořské plody. Resuscituji svůj blog, protože mám za poslední dva měsíce více vjemů, možností a možná i sil pro další zdokumentování mých  experimentů v mé  kuchyni. A protože jsem dostala rybu. Pražmu královskou. Recept jsem si utvořila v hlavě, podle dalších surovin, o kterých jsem věděla, že mám doma v zásobě, podle chutí, které mi u nich navzájem fungují a už se mi osvědčily. Večer nezbylo moc času běžně  pracující ženy na  „haute cuisine.“   Do vykuchané ryby jsem vetřela dostatečné množství soli zvenku i do její břišní dutiny a nechala cca 15 minut odpočívat, než jsem si stihla připravit zeleninu, se kterou jsem pražmu hodlala péct společně na plechu v troubě. Troubu jsem začala rozehřívat na 200 °C. Oloupané mrkve a petržele jsem nakrájela na hranolky, pr

Uzený česnek

V našem Viet obchodě jsem narazila opět na něco. Pro mě nového. Uzený česnek. Země původu - Francie. Jedna palice za Kč 9,--. Slupky voní po kouři. Česnek sám o sobě v chuti ovlivněný není. Prostě, chutná česnekově, ani trochu kouřově. Jedinné, co jsem byla schopná ve vodách internetu vylovit za informace, bylo to, že uzením se pouze prodlužuje životnost česneku, uzením technologií teplého kouře po dobu sedmi dní se česnek konzervuje, chrání se tím při uskladnění proti plísním. Tak, jestli máte větší poznatky, nebo zkušenosti, směle sem s nimi do komentářů. Děkuji!