Je to sladké. Naprvní pohled extrémně sladké. Na první sousto taktéž. Na druhé zajímavé, na to třetí extrémně zavání závislostí. To tvrdím natruc všem odpůrcům sladkých soust. Není třeba matematicky měřit poměr cukru v závislosti na ostatním, to se nedá, buď vám chuť sedne, nebo ne. Peciválky se jedí ze společné mísy, všichni se kolem ní sesednou a vidličkou napichují kousky, labužnicky s nimi vytírají sladkou máslovo-medovo-perníkovou omáčku.
Takže den, dva, před Štědrým dnem zaděláte kynuté těsto na vánočku a pokud chcete peciválky . zaděláte v množství rovnou na dvě . Z jedné dávky umotáte vánočku, z druhé nakrájíte malé, centimetrové kousky, jako na malé buchtičky, které ovšem na plech vymazaný máslem, nebo vyložený pečícím papírem sázíte s odstupy od sebe, aby se nespekly. Upečete malé buchtičky:
A schovátě někde na ušlechtilém místě - já nějraději moučníky a dezerty den až dva nechávám nezakryté a schovávám je v pečící troubě - neokororají ani nezvlhnou.
Na Štědrý den se pak vyplatí vstávat extrémně brzo ráno. Nejdříve je záhodno připravit celou konvici nesladké náhražky kávy - čtyři sáčky Melty s pařím v litru horké vody a nechám deset minut louhovat. Alespoň jednu třetinu množství je dobré doplnit mlékem, nejste-li od zárodku velký askteta.
V kastrůlku na kamnech rozpustím máslo - asi jednu osminu a tři vrchovaté lžíce medu - je-li zcukernatělý, není na závadu, ale nesmi se dostat s máslem do varu!
Jakmile je med s máslem rozpuštěný, přidám odpovídající množství perníku na strouhání - také dvě až tři lžíce. Směs se má po jednom až po dvouminutovém provaření zahoustnou a odstavit. To si tak myslím a jelikož vím, jak by mělo chutnat - tak se snažím improvizovat - netvrdím, že dodržuju správý poměr.
Hotovou sladkou omáčku - mohla bych říkat "máčku," jelikož si myslím, že tento štědrovečerní zvyk naší rodiny musí mít původ na Moravě, i když tátova babička, která peciválky dělávala, pochází z Podbořanska - nalijeme na upečené buchtičky - peciválky. Když pečeme z jemného, na máslo bohatého, kynutého těsta, můžeme perníkovo-medovo-máslovou omáčku smíchat s buchtičkami rovnou. Pokud pečeme z levnějšího kynutého těsta, nejdříve buchtičky zalijeme - spaříme - horkou vodou, pod poklicí ihned protřeseme a ihned slijeme horkou vodu pryč a ihned zalijeme sladkou omáčkou.
Promícháme a ihned s horkou, neslazenou Meltou podáváme k snídani - věřte, nebo ne, z celé mísy zbyly jen dva kousky. Už se nám na náš rodinný, štědrovečerní zvyk podařilo zlákat veškerou novou přiženěno-přivdanou část rodiny. Alespoň za tu mojí můžu tvrdit, že to sladká závislost je. Ovšem s nepostradatelnou součástí - můj příbalový leták doporučuje zapíjet neslazenou náhražkou kávy - naší tradiční Meltou. Jakmile se takto štědře a vánočně nasnídáte, dočkáte se bez oběda, bez přesnídávky, Štědrého večera i se zlatým prasátkem. Možná ...
Štědrý rok 2012!
P.S. Abych nezapoměla, obrázkovou dokumentaci fotil Martin Tomšů.
Oooh, jaká škoda, že jsem o tom na Štědrý den nevěděla, to by byla bašta! Tohle si rozhodně ukládám a příští rok 100% realizuji! Už teď se na ně těším :) Mimochodem s babičkou děláme taky peciválky, ale je to něco úplně jiného - malé kousky kynutého těsta se opečou na peci a pak se obalí v máku s cukrem, taky je to parádní, ale doma pec nemáme, tak jsou pouze u babičky (z trouby to není ono).
OdpovědětVymazatJak už jsem psala na Facebooku, tohle je prostě ohromné. Nádherné a tradiční, se všemi vůněmi Vánoc. Moc se mi líbí rodinný způsob stolování bez servítek, zato s láskou a nadšením. Jsem nějaká nostalgická, sakra Příští rok určitě peciválky vyzkouším, byla by to krásná tradice.
OdpovědětVymazatMoje milá jmenovkyně, do nového roku ti přeji hodně zdraví, radosti a pohody, a spoustu elánu nejen v kuchyni
Pro mne naprostá novinka!
OdpovědětVymazatPřeji jen samé nej... do nového roku 2012!
[1]: Trochu zkusím popátrat po historii těch našich, od svých rodičů jsem se toho více nedozvěděla. Tak musím ještě na tátovu tetu. Právě o peciválkách s mákem - nebo se jim také říká pařené buchtičky - vím, jen to, co jsem zatím načetla z internetu, že byly zvykem právě na Moravě. Nikdy to nebyl úplně přesný recept, jako na ty naše, třeba ty naše byly postupem času upraveny do této podoby, kterou připravovala určitě tátova máma a babička. O peciválkách, pečených přímo na plotně pro změnu slyším poprvné já o tebe, tak děkuji za rozšíření peciválkových obzorů.
OdpovědětVymazat[2]: Děkuji Madlo za takové krásné povzbuzení. Je pravda, že kdyby se peciválky servírovaly přímo na talířcích, nebo mističkách po porcích, nebylo by to vůbec ono. Když jsme byly se sestrami malé, soupeřily jsme, kdo vybere to nejlepší sousto s maximem omáčky. Té nostalgie bylo o letošních svátcích hory! Mám takový pocit.
OdpovědětVymazatMilá Hanko, jsem ráda, že také někdy překvapím . Tobě také přeji ten nej-2012!
OdpovědětVymazatTo vypadá úžasně.
OdpovědětVymazatNa co ti předkové nepřišli - jak s minimem surovin dovedli vytvořit spoustu zajímavých jídel!
OdpovědětVymazatTo je bomba! Takovou krásnou tradici bych do naší rodiny implantovala hned! Ale přiznám se, že kynutého těsta se hrozně bojím a tak nemám žádný vlastní recept na vánočk. Neprozradila bys mi svůj?
OdpovědětVymazatAhojte
OdpovědětVymazat[7]: Díky.
OdpovědětVymazat[8]: A to jsem mimoděk pátráním po internetu narazila na ještě jiné peciválky - zvykem z okolí Nového Bydžova - které jsou slazené sirobem - zredukovaným vývarem z cukrové řepy:
OdpovědětVymazathttp://www.toprecepty.cz/recept/12159-pecivalky/.
Musím z našich starších příbuzných vyzvědět kořeny původu receptu.
[10]: Zdravím.
OdpovědětVymazat[9]: Já ten svůj ideální recept na vánočku ještě hledám, miluju to tučné máslem a sladké, které je ale tak hutné, že vánočka nedrží tvar a roztáhne se jak široká. Excelentně vypadala ta, kterou jsem pekla přesně podle receptu ve Velké kuchařce Viléma Vrabce. Tu bych charakterizovala jako vánočku cukrářskou. Jestli budeš o recept stát, ráda se o něj podělím.
OdpovědětVymazat