Přeskočit na hlavní obsah

Ohlédnutí za martinskou husou









Komentáře

  1. Dodnes při vzpomínce na husu na pekáči slyším naši jednu slečnu, jak se ptá "to je orél" (den před tím jsme byli v ZOO)

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Orel na pekáči, to mi připomíná "Jedna ruka netleská."
    Naše malá byla orly také fascinována, takto vznešeně přejmenovala pražské holuby.

    OdpovědětVymazat
  3. Ta je krásně dozlatova vypečená! S mamkou jsme teda dělaly jen kachnu, ale taky byla moc dobrá :) Ale teď mám teda obrovskou chuť na tu tvou krásnou husičku

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Díky,díky. Možná má kachna snad něco víc do sebe.

    OdpovědětVymazat
  5. Husa vypadá božsky! U nás vede spíš kačena, ale tuto husičku bych hnedle ochutnala.
    P.S. Takovou šikovnou malou kuchařinku taky máme doma!

    OdpovědětVymazat
  6. Já se fakt nerada chválím, ale myslím, že se mi fakt povedla. Já jsem tu svou první husu pekla v sedmnácti. Dostali jsme jí čerstvou od tety, maminka byla v lázních a táta dopoledne na brigádě. Dostala jsem pár povelů, vždyť je to snadné. TAk jsem pečlivě polívala, odebírala tuk a po čtyřech hodinách byla husa stále jako šutr. Táta byl značně rozmrzelý, jelikož na ní měl určitě velikou chuť.

    OdpovědětVymazat
  7. Kuchařinka je už pěkně vyučená. SAje to do sebe jako houba.

    OdpovědětVymazat
  8. Krásná blog, to nemá chybu.

    OdpovědětVymazat
  9. Úžasně vypečená dobrota A už je tu zase na husí pečínku ten správný čas.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat