Chlebové chlubení Kláře na kopec :-)

Pečení vlastního kváskového chleba je závislost. Chvíli můžu abstinovat, po čase mě stejně začnou svrbět prsty. Bohužel na výrobu vlastního kvásku nebyla teplota v bytě po celý den ještě minulý týden příznivá, jako když nám v zimě funguje topení. V pátek jsem měla štěstí a na místním farmářském trhu u stánku Držkovské řemeslnné pekárny jsem viděla slečnu v řadě přede mnou kupovat kvásek. A bylo to!

Mohla jsem si aktuálně otestovat Klářin nový, dokonalý kváskový návod. Já jsem pekla z polovičního množství. Vše šlo jako po másle, hnětení jsem si užívala, končila jsem s těstem propracovaným jako plastelína, bez lepení. Na vále se do těsta opřu pravou rukou a na druhý zátah zaberu oběma, šetřím tu pravačku :-). Možná by mi šel dobře box? Jsem tak zvyklá už od dob učení hnětení knedlíkového těsta, tenkrát jsem neměla sílu urvat to vařečkou. Mě bylo tak deset, učila mě babička z Chalup a můj ne-vlastní děda kibicoval, nojo, on byl vyučený pekař. Když mě chtěl rozpálit do běla, vzpomínal na kruté časy učedníka.

Chleba byl povedený, nejpovedenější ze všech. Všimněte si, že nerupnul po obvodu! I tak zatím nedám bez formy ani ránu. Tak teď mě čeká celožitný. A časy se mění a já můžu koupit mouku přímo v naší vesnici střediskové - celozrnnou žitnou, pšeničnou, celozrnnou hladce mletou, žitnou chlebovou, výběr, který jsem v místním hypersupernejdražšímvestředníevropě nikdy nezažila. Roste mu totiž konkurence, která otevírá za týden.