Na nápoje vyráběné podomácku, z bezu, jsem se vrhla ještě na poslední mateřské dovolené. Vyzkoušela jsem nejvíce sympatický recept z Labužníka. Rok nato u nás kralovala bezkonkurenční bezová limonáda , to jsme měli s mužem menší výročí, patnáct let od svatby a jako dárek jsme si dali první svatební cestu, na níž jsme se poznali s bezvadnou partou na dolnolysečinské Zvoničce a Gurmánkou. Bezové limonády a sirupy má v oblibě naše Anička, jakmile letos uviděla první vykvetlé květy - je to tak čtrnáct dní - důrazně mě na ně upozorňovala. V té době také vyšel v mé časopisecké stálici Žena a život recept s trochu odlišným postupem, než na který jsem byla zvyklá. A který jsem musela vyzkoušet a teď můžu směle tvrdit, že jiný postup už použivat nebudu.
Recept podle Zdeňky Skokanové N.:
50 květů černého bezu,
2 kg krystalového cukru,
2 l studené pitné vody,
2 citrony,
80 g kyseliny citronové.
Cukr a vodu dejte do hrnce a nechte přejít varem. Míchejte, dokud se cukr nerozpustí. Rozvar nechte vychladnout.Z natrhaných květů bezu lehce vyklepejte případné černé broučky a naložte do cukrového rozvaru. Přidejte na kolečka nakrájené citrony. Nádobu zakryjte poklicí nebo utěrkou a dejte do chladu louhovat na 24 - 48 hodin. Zceďte přes cedník nebo plátno. Čistou tekutinu mírně zahřejte a rozmíchejte v ní kyselinu citronovou. Sirup naplňte do vyvařených lahví. Sirup se zaručeně nezkazí, pokud ho naljete do lahví od alkoholu, které necháte jen tak nevymyté se stopami lihoviny.
Komplexně zpracované informace o bezových sirupech se tento týden objevily v článku Petry Pospěchové na ihned.cz. U Věrušky v kuchyni jsem se zase dozvěděla, že nic se nemá přehánět, ani konzumace bezové šťávy. Naše stará bytovka z šedesátých let také voní bezem. Některá ze sousedek v sušárně v suterénu suší bezové květy na poctivém, damaškovém povlaku na polštář. Na čaj. Nikdy mi bez nevoněl tak omamně, jako letos.
Zdravím Vás, koukám, že se s bezovými recepty roztrhl pytel. :) U nás je hlavní konzument manžel, dělala jsem sirup začátkem týdne a už můžu vyrábět pomalu další. :)) Mně taky moc chutná a to jsem se jako malá vždycky nad bezovou limčou ošklíbala.. :)
OdpovědětVymazatKdyž nad tím přemýšlím, u nás nikdy nebylo ve zvyku bezový sirup vyrábět... že bych toto pravidlo porušila? Stíhám ještě?
OdpovědětVymazatJá to nestíhám a každý rok se chlácholím, že tedy stihnu likér z bobulí. No, ten nakonec taky nestihnu, musím se polepšit!
OdpovědětVymazatJak zavoní na mezi za domem bez, nejde nemít chuť na bezovou limonádu Pěkný recept a hlavně milá vzpomínka na Zvoničku. V podstatě jsem pár let po sobě tuto dobu trávila tam. Vždycky to vyšlo na mé narozeniny, což bylo fajn. Letos jsem si vzpomínala a v tom mi Zvonička cinkla do mobilu a přála narozeninovou idylu Budu se tam muset zase někdy vypravit. To místo je prostě návykové
OdpovědětVymazat[2]: Milá Meg, já ani nestíhla odpovědět.
OdpovědětVymazat[1]: Je pravda, že bezu letos propadlo hooodně blogů a konzumentů .
OdpovědětVymazat[3]: S těmi bobulemi je to ale pěkně nečistá práce. Já z nich chtěla vyzkoušet džem, modré ruce mě stále odrazují .
OdpovědětVymazat[4]: Návykové místo stejně jako lahodná bezová limonáda. Moje asociace při vzpomínce na Zvoničku.
OdpovědětVymazat