Počtvrté a naposledy se dělím o své postřehy s pečením domácího kváskového chleba. Postupným omlazování kvásku jsem - myslím - docílila správné hustoty kvásku. Při začátcích pečení jsem ho měla spíš palačinkové konzistence, než velkobublinatého příkladu lívancového těsta. Teď už nevážím mouku. Kvásek z lednice omladím - přidám 400 ml vlažné vody a tolik žitné-hladké chlebové mouky, až se těsto při mísení lehce odlepuje od stěn mísy, i když bochánek ještě netvoří. Nechám přes noc kynout a ráno do zásoby navážím 400 g kvásku na příští pečení. Do zbylého přidám sůl, drcený kmín, mouku přidávám určitě převážně hladkou pšeničnou (možná okolo 400 g) a pak další, které mi zbyly ve spíži a které mám v nákupních možnostech blízského okolí. Převážně celozrnnou pšeničnou a celozrnnou žitnou - obě hrubě mleté.
Přidávám a podsypávám tolik mouky, až lze v ruce na pracovní desce vytvořit bochánek, i když se přeci jen lehce lepí. Bochánek vložím do dortové kulaté formy, vyložené pečícím papírem, naposledy jsem na papíru bochánek silně vpodsypala hladkou pšeničnou moukou. Nechám celé dopoledne kynout a pak pomašlovaný vlažnou vodou hodinu peču při 250 °C, současně s chlebem do trouby vkládám kastrůlek s vodou. Pečící papír hodně zuhelnatí, avšak nepálí se mi.
Tento chléb byl zatím chuťově i vzhledem nejpovedenější, kombinace jen žitné chlebové a hladké pšeničné mouky. Taková česká klasika?
Na nákupy mouky se "extra" nevydávám, v místě naštěstí občas ulovím právě výše zmíněné celozrnné mouky z Předměřického mlýna. Po dalších druzích se pídím, když jednou za čtrnáct dní vyrazíme na větší nákup o většího nákupního centra. Pečení domácího chleba se musí určitě věnovat spousta lidí, protože moje oblíbená chlebová žitná mouka - hladká z Hyperalbertu se stává nedostatkovým zbožím.
O víkendu jsem experimentovala s ochucením chleba - vraž do toho hrst slunečnicových a hrst lněných semen, trochu máku, dlaň sušeného tymiánu, trocha osmažené cibule. Žádný zázrak se nekonal, osmažená cibulka v upečeném chlebu dokonce nepříjemně voněla, na chuti ale nezkazila, ani nepřidala nic.
Abych tu mou chlebovou story shrnula, už mám představu a v ruce, jak tvárné má chlebové těsto být. Že by se mi pokaždé povedl chleba tak pěkně, jako byl ten nejpovedenější, to ani náhodou. Ale vlastní chléb mi vždy strašně moc chutná, vydrží mi týden zabalený v utěrce a po plísni ani památka a já si ho nosím k obědu do práce, láskyplně si ho mažu máslem, zapíjím kávou s mlékem a mám se ...
Chlebíky vypadají nádherně! A tu siestu s vlastním chlebem, máslem a kafíčkem si umím úplně věrně představit!
OdpovědětVymazatTaké se chystám na domácí chlebík, ale jsem líná, takže vyzkouším recept Beaute . Moc se těším, až si ukrojím zouvák, namažu máslem, dám si špaldové kafe a hodím nožky nahoru . Jsi opravdu šikovná!
OdpovědětVymazatjo, jo, můžu potvrdit, že domácí chleba nemá konkurenci. Taky právě večeřím domácí cibulový chleba, jen tak s olivovým olejem a posypaný hrubou solí. Chlebík vypadá krásně, na kváskový se pořád ještě odhodlávám, ale až trošku povolí pracovní tlak, tak se do něj pustím, protože tvé fotky a popis mě opravdu lákají.
OdpovědětVymazatTakže domácímu chlebu zdar!
[1]:+[2]:+[3]:
OdpovědětVymazatJe to siesta dokonalá, nejlepší je ten "šrumec" v kuchyni, stále se do ní někdo trousí, zakrajuje, ukrajuje, dokrajuje.
Já si ještě brousím zuby na ten překládaný, od Cuketky, jak podle něj Madla upekla Božského