Existují kuchařské záležitosti, ze kterých mám v kuchyni respekt. K domácím koblihám mám možná z dětství i vypěstovaný komplex. To jste totiž nezažili našeho sekýrnického tatínka. Hlavně aby uvnitř nebyly syrový. Hlavně aby měly proužek. Hlavně aby to po bytě nesmrdělo. Atd, atd. Ještě, že jsem se ke smažení masopustních koblih rozhodla v náhlém dobrém rozmaru v sobotním ránu a touze jednu metu po čase zase pokořit. Kdybych to plánovala, určitě by mě celou noc strašil sen o nepropečených koblihách se syrovým těstem uvnitř. foto by Martin Tomšů Pročetla jsem si v babiččiný kuchařce rady hospodyňkám a kuchařkám. Nejdůležitější pro mě byla věta: "Koblihy mají být lehké, nenapité tukem, a proto dáváme do těsta poměrně mnoho žloutků a alkohol." To rozhodlo a se jala zadělávat těsto z Rande s gurmánkou v české kuchyni: 400 g polohrubé mouky, 200 g hladké mouky, špetka soli, 8 žloutků, 3 lžíce moučkového cukru, 100 g másla, 300 ml mléka, kostka droždí - 42 g, 3 lžíce rumu. Na plněn...
"Žiju, nestylizuju..."
Krásný nadpis! My v sobotu naprosto reailisticky jednoho pašíka zamordovali, ale s láskou ho teď konzumujeme!
OdpovědětVymazatÚplnou náhodou se mi poštěstilo naladit si ČR 2 právě v momentě laskavého vyprávění. Ani jsem si nevšimla, že jsem zdolala 120 km cesty a příjemně naladěna jsem z auta vystupovala doma S ČR 2 jezdím poslední dobou čím dál častěji. Díky za připomenutí rozhlasových vln a síly mluveného slova
OdpovědětVymazat[2]: Já to Anderleho povídání zbožňuju. Je to tak milé, klidné, laskavé. Moc se mi líbilo, když vyprávěl o svém sousedovi-kutilovi za Nového Světa na Malé Straně. Ten si do komína zabudoval velké vojenské naběračky (bez držadla), aby to dělalo dojem dělové koule, vstřelené do zdiva. Cizincům pak poutavě vyprávěl, jací kruťasové byli ti Švédové za třicetileté války.
OdpovědětVymazat