Přináším ukázkově nepovedený pokus, mé druhé pečení domácího chleba z domácího kvásku. Chybu jsem definovala okamžitě, chléb nebyl dostatečně vykynutý. Vzhledem k tomu, že jsem dodržela časový rozpis podle Kláry pro chléb č. 1 žitno - celozrný pšeničný a č. 2 žitný-pšeničný
, ten jsem porovnala se svým prvním pečením chleba se značně prodlouženou dobou kynutí,
jednoduchou rovnicí mi vyjde chyba ve špatně připraveném kvásku. Pak stačí porovnat bublinkový kvásek od Kláry a ten můj, ne tak dokonale nakvašení a musím přiznat, že "soudruzi mimo NDR" udělali chybu. Můj kvásek zraje na ústředním topení, plynově vytápěném a a korigovaném čidly na bytovém domě = teplota není konstantní. Tentokrát jsem sklenici s tvořícím se kváskem postavila přímo na topení, vystavila jsem jej přímo velké teplotě, která byla ovšem během dne snížená automaticky na minimum a to samé v noci. Už "hotový" kvásek se mi po chuti zdál nepodařený, nahořklý, ale stejně jsem to prubla:
Ve výsledku: kulatý rupnul kolem dokola tj. po obvodu a ten z chlebíčkové formy podélně, to znamená nedostatečně nakynutý chléb, který se to v teple trouby snaží velkou rychlostí dohnat. Takže rupne.
Líbí se mi rozdíl mezi tmavým a světlým chlebem. Naturální celozrnný chléb není čokoládově hnědý, jak se mi snaží namluvit místní obchody, tváří se tak nanápadně-našedle.
Místo kyprého chleba jsem sice upekla "nahňácenou buchtu," vlastnoruční chléb i když nepovedený, přece jen tak s lehkým srdcem nevyhodím do koše. Krájím si 60 g chlebíčky pro zdravou snídani, restuji si na olivovém oleji kostičky z mého chleba jako vložku do špenátové, čočkové polévky. Co je důležité, po týdnu, zabalený do textilní utěrky v chlebníku ani náhodou neplesnivý.
Milá Toffo,, to je právě na chlebu to krásné, nenechá nás, abysme usnuli na vavřínech ). Projeví se na něm i naše rozpoložení. S kváskem doporučuju udělat to tak, že ho založíš klidně dnes, necháš krmit klidně více dní než tři a pak dáš do chladu a použiješ kdykoli. Je to jen o trpělivosti a touze to nevzdat, ale i přesto se mi chleba zdá moc pěkný. Mě taky dost naštve, když mi podélně praskne, ale vždy si říkám, že je to jakési připomenutí pokory, aby člověk nezpych, že už něco umí
OdpovědětVymazatDěkuji, Kláro. Máš úplnou pravdu. Vážně jsem se divila, když se první chléb povedl (navíc ten celožitný je opravdu dobrota). Je to běh na dlouhou trať, ale mě baví ten zázrak, který jsem si dříve neuvědomovala - jen voda a mouka.
OdpovědětVymazat