Struffoli jsou italské sladké nočky. Struffoli je vánoční cukroví. Ve svém pořadu je v dvanáctém díle vařil Ital v kuchyni - Emanuele Ridi.
Emanuela "žereme." Já i můj muž. It´s wonderful. Emanuele mého muže inspiroval tak, že dostal chuť vařit. A dostal chuť na sladké. Tady jsou jeho vlastnoruční struffoli. A stejně jako Emanuele, i můj muž si vzal na pomoc další, alespoň jedny malé ruce.
Na těsto potřebujeme:
400g hladké mouky,
4 vejce,
1 lžíce rumu,
100g másla,
2 lžičky citronové kůry,
2 lžičky pomerančové kůry,
1 lžíce cukru,
špetka soli,
1l slunečnicového oleje na smažení.
4 vejce,
1 lžíce rumu,
100g másla,
2 lžičky citronové kůry,
2 lžičky pomerančové kůry,
1 lžíce cukru,
špetka soli,
1l slunečnicového oleje na smažení.
Na polevu potřebujeme:
300g medu,
150g cukru,
5 lžic vody.
300g medu,
150g cukru,
5 lžic vody.
Na zdobení pyramidy ze struffoli potřebujeme:
cukrové perličky,
50g kandovaného ovoce -
50g kandovaného ovoce -
( to u nás nefrčí, vyměnili jsme ho za 100 g hrubě sekaných lístkových oříšků).
Do mísy si připravíme všechny suroviny na těsto - máslo změklé při pokojové teplotě. Přistrouháme kůru z chemicky neošetřeného pomeranče a citronu.
Uhněteme pružné těsto a zabalené v potravinářské folii ho necháme alespoň jednu hodinu uležet v lednici. Pak ho vyválíme na váleček asi o průměru tří centimetrů, nakrájíme na dílky a z jednotlivých dílků tvarujeme kuličky.
Kuličky vysmažíme v rozehřátém oleji dozlatova. Přebytečného oleje je zbavíme okapáním na papírových utěrkách.
Připravíme si polevu - v kastrůlku rozpustíme a rozehřejeme vodu, cukr a med. Jakmile hmota vzpění, přidáme nočky a necháme je důkladně obalit medovou směsí.
Nočky navršíme do tvaru pyramidy na talíř. Ozdobili jsme je sekanými oříšky a cukrářskými perličkami. Medová směs se zatuhnutím mění na karamel, pevně drží na nočkách a vytváří krásný glazovaný povrch. Samotné nočky nejsou přeslazené a medový karamel dobře doplňuje jejich chuť.
Fíha, to vypadá suprově! krásně vypečené nočky s karamelovou glazurou určitě božsky chutnají. Je prima, když chlapovi učaruje vaření . A navíc když má tak šikovného malého pomocníka (nebo pomocnici? - podle ruček to nejde poznat ), tak jde vaření od ruky úplně samo Jsou oba moc šikovní. A krásné fotky přímo lákají si udělat takovou vypečenou sladkou dobrůtku.
OdpovědětVymazatU nás je to stejné - toho chlápka jménem ER taky "žereme" Já mám ráda tu italskou vášeň pro jejich tradiční jídlo. To správné nadšení nám někdy chybí.Milá Toffo, přeji Ti úspěšný a pohodový nový rok! Šárka
OdpovědětVymazat[1]: Je to medové nebe . My jsme na takovou chuť připraveni, docela hodně struffoli totiž připomínají peciválky, které si chystáme každým rokem na Štědrý den k snídani. Jen místo nočků to jsou stejně velké buchtičky z kynutého těsta a medovou omáčku tvoří med s máslem, zahušťuje se strouhaným perníkem. Letos jsem je bohužel nezdokumentovala, až příště.
OdpovědětVymazat[2]: Nadšení je to správné slovo! Když už je můj muž nadšen tak, že sám od sebe kupuje olivový olej !
OdpovědětVymazatTak, a už ode dneška se budu těšit na recept na peciválky! Na muže, který vaří, je vždycky hezký pohled, a to teď nemluvím o tom TV šéfovi. A ještě hezčí je, když zapojí i děti. Struffoli jak z neapolské cukrárny!
OdpovědětVymazat[5]: Ó, rok je dlouhá doba!
OdpovědětVymazat