Přeskočit na hlavní obsah

Olejová bábovka ze staré formy

Poznáte nebo si pamatujete na tyto starší pomocníky z kuchyně?


Pokud chcete, berte to jako hádanku. Co se v těchto nádobách dá v cukuletu připravit?
Obě jsem objevila v šuplíku v babiččině kuchyni.
Zvláště ta žlutá vpravo pracuje velmi výkonně.


Na povedeně vyklopenou bábovku ze zvlášť vypečené a staré formy po babičce jsem celkem pyšná. Pekla jsem jí elektrické troubě "repasované" naším šikovným Antonínem. Teplotu jsem odhadovala pomocí strčením mé vlastní ruky do trouby. K pěknému vyklopení bábovky z formy určitě pomohlo vysypání formy krupicí - místo hrubé mouky.


Bábovka je docela obyčejně olejová, z tzv. univerzálního olejového těsta.

400 g polohrubé mouky,
200 g moučkového cukru,
2 vejce,
7 lžic mléka,
1 prášek do pečiva,
1 vanilkový cukr,
mléko.

Vyšlehám celá vejce s cukrem a vanilkovým cukrem, přidám olej. Do mouky zamíchám prášek do pečiva, přidám do vaječné směsi a spolu s vlažným mlékem vymíchám v lité těsto. Peču ve středně vyhřáté troubě, jak mi moje dlaň napoví.


Místo mramorování kakaem jsem bábovku chtěla protknout jablíčkovo-skořicovým pruhem. Trochu těsta jsem oddělila, nastrouhala do něj nahrubo jedno jablko a přidala lžíci skořice. Do bábovky jsem nalila střídavě bílé i skořicovo-jablečné těsto. Tento experimet se mi ale nevyplatil. Jablíčka si vydobila cestu z bábovky až nahoru. Vytvořila vysokou a nevzhlednout"výduť", kterou jsem musela po vychladnutí bábovky odříznout.

Myslím, že bábovkování mě jen tak jednoduše hned neopustí :-).

Komentáře

  1. Ha! Ruční šlehač nalevo ještě používají na šlehání šlehačky naši na chalupě, akorát to víčko je červené. Pamatuji si i na ten druhý, ten měla doma, myslím, i máma, babička stopro. Akorát byl růžový. Šíleně mě vytáčel, ten plast smrděl smetanou a uprostřed, jak se ta tyčka vysouvala a zasouvala vždy stříkala šlehačka. By mě trefilo
    Olejová bábovka je klasika, mám trošku jiný recept, ale výsledek bude stejný. Přidávala jsem olej ochucený citronem a chuť byla luxusní. Já na ty bábovky moc nejsem, na mě je to moc suché. Poslední fotka je až strašidelná

    OdpovědětVymazat
  2. Koukám, že si celý recept pojala v retro stylu . Jednu historickou formu na bábovku také vlastním a zbylé náčiní mi připomíná mé dětství. Nádobu s oranžovým víčkem (babi měla podobnou) používala na šlehání bílků a druhou nádobu, tentokrát přesnou kopii, jsme používali na našlehání šlehačky. A jak říká Terezka, šlehačka byla za chvíli všude . Šlehačka pak přišla na placky (trochu připálené  - pro krásu, a hlavně na pravých kamnech dělané). Resp. postup byl následující. Placky se potřely kleverou, pak přišel kopeček šlehačky, poté se placka obrátila a namočila do nastrouhaného tvarohu. Když to nyní píšu, samotné mi přijde zvláštní, proč jsme namazané placky tvarohem jen neposypali? Ale vzpomínky jsou prostě takové, v tomto případě sladké, škoda, že mi takové placky již nikdo neudělá

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Terezko, že by tak trochu Poe a Jáma a kyvadlo? Dušičková atmosféra se mi nacpala i do fotografie, nejen do duše.
    JO, opravdu cáká zdatně.

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Chtěla jsem zachovat něco ze vzpomínek. Všimla jsi si, že tento týden se vzpomínkové recepty vynořily na více blozích?

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Na foodblozích se pravidelně uklidňuji a hledám inspiraci, takže jsem si povšimla vzpomínkové noty u Terezky a Madly. Uniklo mi někde něco? A málem bych zapomněla na bramborové placky u Mlsné kočky

    OdpovědětVymazat
  6. Jé, tak ten žlutý rychlošlehač na šlehačku občas z nostalgie použiju, ale vždycky jen ve dřezu   Nevím proč, ale nějak se mi v domácnosti sešly dva (jeden čirý a jeden růžový). A ten šlehač baculatý, ten měla máma na bílky a teď si s ním hrají vnoučata ve vaně...
    Bílků moc nenašlehal, tak má aspoň zábavné vyžití.

    OdpovědětVymazat
  7. 3: nejdříve mě tedy napadl Mjr. Zeman, Studna. Fakt. Ale jáma a kyvadlo je, vzhledem k hodinám, asi výstižnější.
    Podobná témata, podobné nápady a podobné suroviny se na blozích čas od času sejdou a je to moc příjemná telepatie. Nemluvím o vykrádání a kopírování ovšem.

    OdpovědětVymazat
  8. [6]: ... další využití na šlehání pěny  

    OdpovědětVymazat
  9. Tahle rubrika "Recepty z Chalup" - to byl bezva nápad Oba takové šlehače jsou někde u rodičů ve skříni  
    P.

    OdpovědětVymazat
  10. Krásný retro receptík Bábovkování je vážně nakažlivé, protože já pořád přemýšlím o tom, jakou bábovku si upéct na neděli a nějak si nemohu vybrat. Recepty z chalup mám moc ráda. Když se něco nepeče v naší chalupě, určitě to voní u sousedů (za domem vpravo, za zahradou vlevo i na spodním konci našeho sadu Šlehače budou určitě u mojí maminy v kredence, protože ona se s věcmi docela nerada loučí. Budu jí tam muset udělat inventuru a její sbírky trochu probrat. Tam se toho v retro stylu určitě najde dost.

    OdpovědětVymazat
  11. [11]: Tahle rubrika je celá vzpomínková. Abych zachovala vzpomínky, recepty  a oblíbená jídla našeho dětství. Chalupy píšu záměrně s velkých "Ch", je to název vesničky, odkud pochází maminčina rodina.

    OdpovědětVymazat
  12. [12]: Když jsem byla malá, jak mi ty šlehače přišly bezvadné, u druhé babičky jsem sníh z bílků musela šlehat metlou!  

    OdpovědětVymazat
  13. Jak historie? Oba dva šlehače se stále nejen prodávají, ale i vyrábějí Ten metličkový jsem vlasnoručně skládala na brigádě...a ten zde žlutý několik let lážo-plážo hledala, až jsem ho sehnala. A jak jsem za něj ráda, žádné zbytečné pálení elektriky kvůli troše šlehačky nebo sněhu z bílků

    OdpovědětVymazat
  14. [15]:[15]: To je pro mě překvapení, že se vyrábějí oba, sázela bych jen na ten metličkový. Ten ještě na Chalupech používáme. Jen to mytí dočista a nemastna bylo vždy za trest ! (PS U druhé babičky jsem v dětství dokonce šlehala bílky do sněhu jen takovou pružinovou metlou! To bylo taky za trest, bez patřičného grifu bílky až za ušima !

    OdpovědětVymazat
  15. [16]: Zadejte do vyhledávače rychlošlehač a vyjede dost výsledků Jo, to mytí do nemastna jsem vždycky nesnášela....ale co mám teď nový, tak buď je to tím, že není tak jetý jak ten kdysi doma, nebo jsou lepší odmašťovací prostředky. Nebo už nejsem tak pintlich, vše je možné Jinak rychlošlehač dělajív Plzni, metličkový v Humpolci (a možná i jinde) No a bílky metličkou....to si radši babička dělala sama sníh, obávám se, že to byl případ, kdy měla radši vejce než nás

    OdpovědětVymazat
  16. Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Pražma pečená v troubě

  Ahoj, milí čtenáři! Dnes vám chci ukázat, jak si připravit jednoduché a chutné jídlo z pražmy, kterou jsem našel v akci v supermarketu. Pražma je druh mořské ryby, která má bílé maso a jemnou chuť. Je bohatá na bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a vitamíny. A navíc je velmi snadná na přípravu!   Potřebujete:   - 1 pražmu (asi 1 kg) - 4 mrkve - 2 cibule - 1 svazek petržele - 2 lžičky římského kmínu - sůl, pepř, olivový olej   Postup:   1. Troubu předehřejte na 180 °C. Pražmu omyjte, osušte a vykuchejte. Pokud chcete, můžete ji nechat vykuchat v obchodě, ale já si to rád dělám sám. Je to taková relaxace, když si pohrávám s rybími vnitřnostmi. 😂 2. Mrkev oloupejte a nakrájejte na kolečka. Cibuli oloupejte a nakrájejte na půlkolečka. Petržel nakrájejte nahrubo. Všechnu zeleninu smíchejte v míse a osolte, opepřete a přidejte římský kmín. Římský kmín dodá jídlu zajímavou chuť a vůni, ale pokud ho nemáte rádi, můžete ho vynechat nebo nahradit jiným kořením. 3.

Pražma královská s pečenou zeleninou

Kdo mě zná, třeba i jen ze čtení mého blogu z minulosti, ten ví, že mám ráda na talíři ryby, mušle, slávky i kdejakou další, mořskou havěť (ne,  to není šťastný výraz, nejsem vodník, ani hastrman z pohádky Jana Drdy), mořské plody. Resuscituji svůj blog, protože mám za poslední dva měsíce více vjemů, možností a možná i sil pro další zdokumentování mých  experimentů v mé  kuchyni. A protože jsem dostala rybu. Pražmu královskou. Recept jsem si utvořila v hlavě, podle dalších surovin, o kterých jsem věděla, že mám doma v zásobě, podle chutí, které mi u nich navzájem fungují a už se mi osvědčily. Večer nezbylo moc času běžně  pracující ženy na  „haute cuisine.“   Do vykuchané ryby jsem vetřela dostatečné množství soli zvenku i do její břišní dutiny a nechala cca 15 minut odpočívat, než jsem si stihla připravit zeleninu, se kterou jsem pražmu hodlala péct společně na plechu v troubě. Troubu jsem začala rozehřívat na 200 °C. Oloupané mrkve a petržele jsem nakrájela na hranolky, pr

Uzený česnek

V našem Viet obchodě jsem narazila opět na něco. Pro mě nového. Uzený česnek. Země původu - Francie. Jedna palice za Kč 9,--. Slupky voní po kouři. Česnek sám o sobě v chuti ovlivněný není. Prostě, chutná česnekově, ani trochu kouřově. Jedinné, co jsem byla schopná ve vodách internetu vylovit za informace, bylo to, že uzením se pouze prodlužuje životnost česneku, uzením technologií teplého kouře po dobu sedmi dní se česnek konzervuje, chrání se tím při uskladnění proti plísním. Tak, jestli máte větší poznatky, nebo zkušenosti, směle sem s nimi do komentářů. Děkuji!