Pekla jsem nadvakrát. Poprvé nebyla bábovka vůbec fotogenická, vršek se mi z poloviny utrhl, i když jsem si dala záležet na řádném vymazání i vysypání hrubou moukou. Ale právě v bábovkovém speciálu byla někde zmínka o vysypávání formy krupicí. Já použila dětskou krupičku a zadařilo se i u "vypečené" staré formy po mojí prababičce. Musím jí opatrně vrátit mamince, i se starým podnosem z všerubské kameniny (Neumark). Pro tuto soutěž jsem jí "vybrakovala " z domácnosti všechny její nejcenější památky a vzpomínky.
Existují kuchařské záležitosti, ze kterých mám v kuchyni respekt. K domácím koblihám mám možná z dětství i vypěstovaný komplex. To jste totiž nezažili našeho sekýrnického tatínka. Hlavně aby uvnitř nebyly syrový. Hlavně aby měly proužek. Hlavně aby to po bytě nesmrdělo. Atd, atd. Ještě, že jsem se ke smažení masopustních koblih rozhodla v náhlém dobrém rozmaru v sobotním ránu a touze jednu metu po čase zase pokořit. Kdybych to plánovala, určitě by mě celou noc strašil sen o nepropečených koblihách se syrovým těstem uvnitř. foto by Martin Tomšů Pročetla jsem si v babiččiný kuchařce rady hospodyňkám a kuchařkám. Nejdůležitější pro mě byla věta: "Koblihy mají být lehké, nenapité tukem, a proto dáváme do těsta poměrně mnoho žloutků a alkohol." To rozhodlo a se jala zadělávat těsto z Rande s gurmánkou v české kuchyni: 400 g polohrubé mouky, 200 g hladké mouky, špetka soli, 8 žloutků, 3 lžíce moučkového cukru, 100 g másla, 300 ml mléka, kostka droždí - 42 g, 3 lžíce rumu. Na plněn...
Komentáře
Okomentovat