Lefkáda, Vassiliky, co dodat, abych nebyla zbytečně sentimentální. Že jsem opět plná dojmů, nadšená pro řeckou kuchyni, která je dušeně šťavnatá, voňavě plná chutí, které může ovoci a zelenině dodat řecké slunce. Žádné náhražky a tak plně vyzrálý pomeranč jsem kdysi možná jedla, mlhavě si na to vzpomínám. Měli jsme štěstí, že večeře podávané v našem hotelu se velmi blížily domácí kuchyni a vařilo se po řecku, stifado - dušené hovězí, jehněčí (snad hřbet, protože to byly maxikosti k obírání) dušené i pečené s dušenými fazolovými lusky i obřími bílými fazolemi, musaka, pasticio - makarony zapečené s mletým masem a bešamelem, paputsakia - zapečené lilky plněné mletým masem a bešamelem, smažené kalamáry, jednoduché pilafy jako přílohu. Hlavní koření - olivový olej, citron, oregano a v mletém mase překvapivě hřebíček.
Na pozdější obědy jsme rádi zašli na hlavní třídu Vassiliki, která je lemovány stoly, židlemi a kanapátky, nebo jsme si nakoupili čerstvý sýr, olivy, zeleninu tady, v obchodě s českou obsluhou:
Rajčata, sladká cibulka, feta sýr, olivy. Ovčí feta, rozhodně ne přesolená, tučná, s charaktristickou zralou chutí. Děti se s ní cpaly a to vůbec nepřeháním. Doma do Aničky nedostanu vůbec žádný sýr, ani eidam. Olivy Kalamata, s přirozenou chutí a specifickou hnědočernou barvou, prosím, neplést s černými olivami, ty vznikají oxidací zelených oliv. Výborné, nejlepší!
Víno, dětmi milovaná Fanta, která byla zcela bez bublinek a výrazně pomerančové chuti. Oranžáda.
Čerstvé fíky a pomeranče jsme dostali jako bonus k nákupu.
Do pekárny pro křupavý, čerstvý chléb a sladké zákusky.
Meruňkový šáteček pro Aňu.
Baklava pro Aní.
Třené linecké.
Baklava s pistáciemi.
Baklava s mandlemi (ta s vlašskými ořechy nás vzala do nebe, ale nemáme jí zdokumentovanou).
Pekárnu ve Vassiliki najdete přímo uprostřed městské kolonády, na minináměstíčku s poštovní schránkou.
Snadno a rychle se z našich dětí stali kavárenští povaleči, díky milovaným palačinkám, úžasně milé obsluze a nekonečně dobré zmrzlině. Ve stínu klimatizace jim povalování šlo na jedničku v Café Union. Tady jsme vždy automaticky dostávali k objednanému menu sklenici vody zdarma.
Čokoládová palačinka byla vyžádovaná téměř obden.
Dospělí jednu karamerovou bombu zvládli jen jedenkrát za pobyt.
Ale frapé nebylo nikdy dost, with sugar and milk.
Zmrzlina, frčela jahodová, ale Marťa je na banánovou:
Vrchní palačinkářka Rezarta:
Netvrdím, že jsem do Řecka jela kvůli chobotnici, ale jeden z mých předsevzatých úkolů to byl. Hlásím - splněno v Miramare.
Mohla jsem si trochu zopáknout angličtinu, při objednávání mi bylo sděleno, že bude studená a jako salát a já nedostatečnou slovní zásobou neměla prostor k diskusi:
Myslím, že jsem si nemohla vybrat lépe, v horkých 14 hod to bylo lehké, čerstvé jídlo, doplněné bílým chlebem a studeným vínem. Octopus. Ochtapodi vrasto - vařená chobotnice, tak odhaduji použitý recept.
"Ulovenou chobotnici začne lovec přímo v moři otloukat o kámen, aby jí připravil k vaření. Tímto způsobem poruší její nervovou soustavu, chobotnice přitom ztratí svou krycí barvu mořských oblázků a dočista zbělá.Chobotnice se vaří ve slané vodě tak dlouho, dokud nezměkne, podle její velikosti se řídí i délka vaření. Pak ji necháte vychladnout. Někdo ji zbavuje i povrchu a nechává jen bílé maso, ale není to třeba. Studená chobotnice se zaleje zálivkou z oleje a citronu. V jednoduchosti je síla. Citováno z Řecké kuchyně Marthy Elefteriadu."
Na mém talíři byla kořeněná sušeným oregánem.
Suvlaki v bufetu. Možná jsme v Čechách zvyklí, že v bufetu se najíme laciněji - jak pro peněženku tak pro žaludek. V Řecku se podle mého zdání rozdíl stírá. Za stejnou cenu suvlaki jsem si mohla dát můj octopusový oběd včetně sklenice vína v restauraci.
Kočky jsou v Řecku věrnými společnicemi u jakéhokoliv jídla. Ne všechy se tváří tak líbezně, jako tahle Míca.
Když jsme se vydali na druhou stranu od centra, ocitli jsme se v divoké zahradě zázraků a voňavých bylin. Citrony byly pro děti zjevením a trpělivě čekaly, zda jim některý nepadne k nohám.
Divoká šalvěj - faskomilo:
Bobkový list - vavřín - dafni:
Fíky - sika:
Kapary - kapari:
Květ kapary trnité. Čerrstvá neotevřená poupata se sbírají a konzervují ve vinném octě a používají se pak po celý rok. V zimě se přidávají do zelných salátů, v létě k okurkovým a rajčatovým salátům Se zálivkou z oleje a citronu zdobí také oblohu vařených ryb, raků a chobotnic. Já je miluju v tomto receptu z Olivové kuchařky.
Čechům v Řecku svědčí, o čemž svědčí české obsluhy v restauracích i obchodech, ale třeba i tento vývěsní štít (ale uvítala bych raději Plzeň :-):
Nehodí se ani podceňovat Řeky, mnozí z nich se už česky učí nebo dokonce naučili. A třeba majitel taverny Dolphin se ve svém jídelním lístku prezentuje na fotografiích z dovolené v Praze, u koně na Václavském náměsti, nebo s panoramatem Hradčan v zádech. Všichni ti obchodníci a restauratéři z Vassiki jsou velice přátelští, navštívíte je jednou, věnují dětem bombon nebo lízátko, podruhé třeba ovoce nebo porci zmrzliny, potřetí vám sleví dvě eura z ceny. Své hosty si pamatují a tak se Vám může stát, že třetí den už se na promenádě zdravíte s několika lidmi jako staří známí. Jak se máte?
Tak na zdraví.
Krásná řecká odysea V Řecku plyne čas příjemně zvolna a člověku se nechce ze země bohům zaslíbené ani vracet domů. Dala jsem si závazek, že bych se tam ještě jednou ráda vrátila. Řeckou kuchyni občas zařadím do našeho domácího repertoáru, což mi přivodí melancholický stav krásných vzpomínek, ale není nad to dotýkat se Řecka rovnýma nohama a nasát tu báječnou atmosféru kolem. Já si krom koření dovezla i skleničky medu provoněného bylinkami. Jen jsem tenkrát moc nefotila a je mi do líto!
OdpovědětVymazatÚplně tu slintám nad krásnými fotkami a popisy vaší nádherné a plnokrevné řecké dovolené. Hned bych jela!
OdpovědětVymazatMoc povedený report, úplně z toho dýchá, jak jste si to užili!
OdpovědětVymazat[1]: Chtěla jsem si uchovat pár vzpomínek . Líbí se mi, jak si řecká kuchyně na nic nehraje, je civilní, nekomlikovaná, domácí. Mě se moc líbily (a chutnaly) úpravy rýže, nadýchaná zrníčka rýže, s petrželovou naťí a možná ještě chuť vývaru navíc - pilafy, rajčata a lilky plněné rýží. Ty bych chtěla zavést do menu naší domácnosti .
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se nám Řecko stalo osudem pro letošní dovolenou, jsem ráda, že jsem ho poznala a jiné moře už nikdy vidět nemusím .
[2]: Budu ráda, pokud se mi povede tu pěknou atmosféru převést, no vlastně na papír už moc ne . K dokonalosti nám chyběl jen nějaký program pro děti, alespoň na dvě hodiny denně. Měli jsme se opravdu rodinně po celých deset dní. Teď můžu na moře čekat dalších deset let. To je můj interval jak pro jeho návštěvu, tak pro rození dětí . Myslela jsem si, že laťka je pro malou nastavená hodně vysoko, čtyři dny každý večer brečela, že se chce do Řecka vrátit, že se jí stýská, jak to tam bylo bezva. Ale minulý týden byla s tátou na Šumavě v Antýglu u Vydry a jejích kamenů a byla nadšená úplně stejně. Mě se také stýská po pohodlném životě - Dolce Vita - a jsem také stále patřičně líná.
OdpovědětVymazat[3]: Moc děkuji za pochvalu, velice jsem se snažila, aby to mělo hlavu a patu. Ty negativní vzpomínky už pomalu neexistují, třeba jako cestování mezi stávkujícími jak v Čechách, tak v Řecku. Zůstává ve mě už jen ten blažený pocit a tyrkysová barva .
OdpovědětVymazatJak já bych po přečtení tvé reportáže jela do Řecka! Čerstvé fíky, pomeranče, citrony, feta...zní to skvěle. Museli jste si to určitě parádně užít, úplná pohádková dovolená :) Mimochodem ta chobotnice vypadá velice lákavě! Jedla jsem ji zatím jen jednou v Chorvatsku, kde nám ji připravila paní domácí jako součást rizota, ale chutnala mi moc :)
OdpovědětVymazatKrásně zdokumentováno! K moři jsme letos taky chtěli, ale čáru přes rozpočet nám udělal dcerčin pobyt v lázních, kam jede min. na 5týdnů. A bez ní nepojedem, to by nám neodpustila.
OdpovědětVymazatAle tady se můžu tou nádhernou pohodou taky krásně pokochat!
[6]: Hlavu a patu to má, tak to se povedlo - no a že nebylo vše zcela bez vad, je svým způsobem uklidňující, je to rrealita. A vzpomínky zůstanou.
OdpovědětVymazatJéje, tolik voňavých dobrot, uplne se mi oživily vzpomínky, myslím, že právě v Řecku jsem před mnoha a mnoha lety ochutnala svoje první krevety a hummus. A také žluté pivo Mythos, které je proti naší plzničce jako vodička, ale v tom vedru se pilo moc dobře :) Chobotnice nemá chybu :)
OdpovědětVymazatKrásná reportáž! Vždycky je nejtěžší vybrate JEN pár fotek do článku Úžasná rajčátka, červenou cibuli, sýr, olivy - už jsem zase myšlenkami u moře. Na pivo Mythos si ještě pamatuji, ale už je to delší dobu. Anička si to všechno také pěkně vychutnávala, že? Kdysi jsme se s kamarádkou na Lefkádu chystaly - bílý ostrav. Ale pak z toho byla Kréta
OdpovědětVymazatAle přiznej se: Jelas tam kvůli chobotnici!
P.
[7]: Budu závislá na chobotnici. Pohádková je to pravé slovo, jsem ráda, že jsme si to prožili a už nikam nemusím. Mé nadnesené představy o moři jsou splněny.
OdpovědětVymazat[9]: Ano, hezky jsi to napsala. Je třeba zůstávat nohama na zemi.
OdpovědětVymazat[10]: Chobotnice opravdu nemá chybu! Možná bych se kvůli ní naučila šnorchlovat a lovit - pozorovali jsme takto jednoho staršího pána, řekla bych dědu, jak takovou menší ulovil a zpracoval způsobem, který jsem opsala do článku.
OdpovědětVymazat[11]: Ta feta byla jedinečná, pak mě opravdu uchvátila cibule - sladká, vůbec ne štiplavá. Prostě všechno chutnalo, jak správně má. A to pro mě vůbec není samozřejmostí.
OdpovědětVymazatVassiliki je moc krásné místo, přirovnala bych je k lázeňskému městu, nebylo tak komerční a nabité jako Nidri. Jeli jsme s malými dětmi, takže jsem se bohužel nikam nerozjížděli po ostrově, to pak stihl při návratu domů autobus, protože jsme měli odložený let. Olivové háje s kmeny stromů, které bych těžko obejmula svýma rukama. A pak to koření všude kolem. Ta chobotnice byla třešničkou na dortu.
[15]: Chobotnice ,
OdpovědětVymazat