Sprinty velikonočního pondělí

Mívám období, kdy se mi v kuchyni nedaří. Připaluju, vše mi padá od ruky, nebo si špatně naplánuju nákup zásob. Takové období prožívám právě poslední týden. Občas si připadám jako blondýn s červenou botou. Letošní velikonoce jsem vsadila na jednu kartu, u nás se budou velikonoční vajíčka dávat všem hodovníkům tradiční, vařená, barvená, slepičí. Nakoupila jsem si pro tento záměr třicet vajíček v Hyperalbertu ve Vestci. Dalších dvacet jsem měla domácích. Těch dvacet padlo na pečení beránků, slepiček a byly také plánované do nádivky, těch třicet letělo v nedělní večer do popelnice. Kupujte plesnivá vajíčka za výhodnou cenu, kolikrát na to ještě skočím? Pokaždé, když jsem ve stresu z nedostatku času. Obvykle pokaždé krabičku otvírám, jestli mi vajíčka neprodávají rozbitá, tentokrát jsem jen průhledný obal kontrolovala neotevřený zespodu, jestli se nekoupou v rozbitých bílcích a žloutcích. V neděli večer jsem na velikonoční tradice rezignovala, byla to ta poslední kapka, pohár přetekl.

V pondělí ráno jsem už od šesti hodin přemýšlela, v duchu počítala zbylá vajíčka, bylo jich osm. Má pozice pečlivé hospodyňky se už začala otřásat, to bude ostuda a dětských protáhlých obličejů. Po čtvrt hodině jsem vylítla z postele, vytáhla jsem kypřící prášek do perníku, půl kila mouky, poslední hrnek cukru, zbyla jen moučka, drobet oleje, mléka a na oltář velikonoční výslužky jsem obětovala jedno vajíčko. Do tři čtvrtě hodiny jsem upekla jsem litý perník na plech a pak jsem jen popadla boty a na hodinku jsem utekla - vyčistit si hlavu. Ranní běh je něco jako droga, zvlášť když klidná rána už voní létem a teplým větříčkem.

Po návratu jsem zjistila, že už nás moje zlatá maminka založila svými barvenými vajíčky, mohla jsem se přestat obávat o pověst mojí kuchyně a vrhla jsem se na dokončení pondělního velikonočního maratonu.

Vykrajovátkem ve tvaru slepičího vejce jsme s Aničkou vykrájely vejce perníková. Společnou rukou jsme je pomalovaly bílou čokoládou a potravinářskými barvičkami, koupenými v Lidlu. Cukrářské zdobení jsem už ve spíži nevyštrachala.

Mohla jsem si dát sprchu a pokračovat s nádivkou. Čtyřicet deka uzeného bůčku jsem nakrájela na kostičky a opekla na pánvi. Zbylo sedm vajec. Co jeden rohlík, to jedno vajíčko. Nakrájela jsem na kostičky sedm rohlíků, pocákala je sladkou smetanou, jen tak, aby se úplně nerozmočily, přihodila jsem k nim vychladlé uzené kostičky i s výpekem.

Rozklepla jsem vajíčka, z bílků a špetky soli jsem vyšlehala sníh, žloutky jsem utřela s máslem, plátek asi tak pět deka. Osolit, opepřit čerstvě mletým pepřem, strouhnout muškátového oříšku. Velkou hrst jarních výhonků jsem spařila horkou vodou a nasekala, extra jemné kousky to nebyly. Zjistila jsem, že na čisté výhonky kopřiv je nejlepší vydat se do lesa. Já sbírám i další zelené jarní výhonky, co mi přijdou pod ruku. Lístky pampelišky i mladé pupeny z maliníku. V něch nejmladších je prý koncentrovaná jarní síla, která lidskému tělu dodá pro jarní start nejvíce vitamínů. Naškubala jsem kvítka fialek.

Žloutkovou směs jsem promíchala se zeleným a rohlíkovo uzenou směsí, nakonec jsem zlehka po částech zamíchala sníh z bílků. Nádivku jsem lehce natlačila do pekáče vyloženého pečícím papírem, ozdobila jedním vařeným, nakrájeným vajíčkem a poházela vločkami másla. Šup do trouby, opět na třičtvrtě hodinky péct na 170 ºC, dokud není kůrčička zlatavá.

Zbývá umýt a poklidit hory špinavého nádobí, na pět minut si sednou a hodovníci jsou tu! Je půl jedenácté, končíme.

Podle komentářů těch dříve narozených, jsem letos měla tu nejteplejší nádivku. Tomu se tedy říká pochvala!

(poznámka pod čarou): recept voňavé velikonoční nádivky na idnes.cz