Marie Tomšů

Úplně první cuketový recept, který se objevil v mé kuchyni spolu s první cuketou. Je to už hodně dlouho. Za tu dobu se mi vůbec nepřejedl. Dá se připravit lihgt jen s olivovým olejem a nebo v mírně kaloričtější verzi spojené s nádhernou vůní a chutí dobrého másla. Potřebuji: cuketu, šunku, vejce, sýr. Sůl a pepř. Zelené bylinky dle aktuální chuti - nejraději petrželku, bazalku nebo naťovou cibulku. Mladé, malé a křehké cuketky ani neloupu, pouze jejich starší, narostlé sestry. Cuketu rozpůlím, vyškrabu dřeň se semínky. Tu trochu osolím a nechám vypotit na cedníku, stejně to provedu se vzniklou - vydlabanou cuketovou lodičkou. Vypocenou lodičku vytřu kuchyňskou papírovou utěrkou, dřeň vymačkám a zbavím vody, co to jde. Připravím si jednoduchou náplň do cuketových lodiček, k dřeni přidám nakrájenou šunku, vejce, bylinky podle inspirace a dostupnosti, opepřím čerstvě mletým pepřem. Naplním  cukety a vršek posypu jemně strouhaným sýrem. Ve volbě sýru můžete také popustit uzdu...

Václavů, z obou dvou rodin bych napočítala určitě na všech prstech svých rukou. Kromě toho, že neumím napéct posvícenské koláčky , jsem si teď zavařila i s češtinou. Na všech prstech oběmi rukami? Na všech prstech obou rukou ! Jen do mě! I do synáčka, který "taky zrovna na hodině chyběl!" Ví jen, že obouch neexistuje. Takže........... v předvečer svátku Sv. Václava jsme objevili po x-letech, vracení se na jedno místo, opět něco ............... nového. První kostel, původně kapli, zasvěcený Sv. Václavovi v Čechách. Podle slov Antonína, byly v něm umístěny cenné obrazy, které -  cituji doslovně:"Komanč odvezl pryč .... někam do muzea." Pokusím se zjistit oficiálější verzi. Přeju Vencovi, Vášovi, Vašíkovi a Vendovi a všem  V. vše nejlepší!

Čas dýní přichází! S dýni jsem v kuchyni stále v počátcích experimentování, i když už své ověřené favority mezi recepty mám. Pokud budu přesná, jsou dva: placičky, které pekla Terezka v troubě,  a dýňovou polévku od Bali,  která zahřeje po těle i na duši. Na "síti" jsem poznala dva dýňové fandy, možná fanatiky, ale jen v dobrém slova smyslu, Schnytlíka  a a lydii z Labu.  Lidia má značně neotřelé, inspirativní recepty, které stojí za vyzkoušení. Strašně ráda podle ní peču sladké. Ale tentokrát jsem vyzkoušela dýni. Pro dvě osoby potřebuji: 1 kg dýně hokkaido, 100 g sýru Roquefort, 2 krajíce tmavého chleba, 2 stroužky česneku,  2 polévkové lžíce másla, čerstvý tymián, 1 hruška, hrst nahrubo nasekaných vlašských ořechů, sůl. Omytou dýni rozpůlím, vydlabu dřeň se semínky. Vnitřek dýně vytřu solí a nechám deset minut vypotit. Troubu rozehřeju na 180°C. Po deseti minutách vytřu papírovou utěrkou vodu, kterou dýně vypotila. Do každé dýňové misky dám oříšek másla...

Jednoduchý a efektní recept, upravený pro "nemilovníka tepelně upravené zeleniny." Čím kvalitnější a originálnější koření a kokosové mléko použiješ, tím víc si pochutnáš. Pro kokosové mléko si klidně dojdi do DM drogerie, tu budeš mít nejblíž po cestě. hledej v Hypernově v regálu s exotickými přísadami.   Pro 4 osoby potřebuješ: 4 kuřecí prsní nebo stehenní řízky, 2 lžíce sojové omáčky, 1 vrchovatá kávová lžička curry (kari) nebo curry pasty, množství uprav podle jeho pálivé chuti, 2 polévkové lžíce oleje na smažení, 1 plechovka - 400 ml kokosového mléka, naťová cibulka nebo pórek na posypání hotového pokrmu, 2 varné sáčky rýže (nejlepší volbou bude rýže jasmínová, budeš ale muset sáhnout hlouběji do peněženky). Maso nakrájej na proužky a ochuť jeji sojovou omáčkou. Rozpal si pánev wok a vlij do ní asi dvě polévkové lžíce oleje. Až se z oleje začne kouřit, vhoď do něj maso a opékej, dokud maso není hotové. Při větším množství masa se může se stát, že při opékání pustí šťávu ...

Stačilo mi čistě náhodou tento týden přečíst dva články na salátové téma,  Cuketkovu salátologii  a recept na   Selský salát podle Pohlreicha  a bylo mi to jasné. Cuketkovi dávám zapravdu, že na salát prdím, resp. zapomínám. Přitom mírná obměna Pohlreichova receptu byla chutnou a sytou večeří. 1 menší čínské zelí (ne pekingské) z bedýnky , 1 naťová cibulka, 20 dkg anglické slaniny, dvě housky na krutony, 3 vejce, která nechám ztratit, 2 polévkové lžíce oleje, 1 polévková lžíce octa, špetka soli. Plátky slaniny opeču dokřupava na grilovací pánvi. Opečené nakrájím na nudličky. Housku nakrájím na kostičky a ve výpeku ze slaniny a trošce oleje také osmahnu, dozlatova, dávám si pozor na černoušky. Vejce, jedno po druhém, vklepnu do naběračky a zlehka vnořím do vařící vody, do které jsem přidala lžíci octa.  Mám se stále co učit, stále mi zůstávají bílkové ocásky, které se od ztraceného vejce oddělí. Vařím 3 minuty, aby žloutek zůstal tekutý. Omyté...

Dost často s dětmi bojuji o různé originální ingredience používané v receptech. Nejčastěji o maso, musí být výhradně libové, pokud možno zbavené všech možných tučných částí. Tahle bavorská pečeně z krkovice musí být báječná. Jednou jsem přistoupila na kompromis a použila vykoštěné kotlety a tento druhý pokus je z vepřové kýty. Kotlety byly jako náhrada rozhodně vhodnější, i když více sušší. Co se nedá tomuto receptu upřít, je ta báječná šťáva, která na závěr vznikne. Třeba se někdy dočkáme i té krkovice, počkáme, až děti odrostou....   Recept v originálním znění: 1,5 kg vykostěné vepřové krkovice, 250 g kostí z krkovice, sůl, pepř, kmín (drcený), 2 stroužky česneku (českého, s čínským raději stroužky přidejte), 2 cibule, 1 mrkev, kousek celeru (podruhé jsem zkusila řapíkatý a myslím, že je lepší volba), 1 pórek, 1/2 l černého piva, 1/4 l masového vývaru, přepuštěné máslo na pečení. Přepustím si máslo, rozpustím ho na pánvi a pak přecedím přes cedník vyložený plátýnkem. Osolené a op...

Shodou okolností jsem se ocitla v jednu srpnovou sobotu na farmářském trhu v Domažlicích. Ještě před jejich začátkem mě už velice zajímala jejich organizace, téměř do dvanácti hodin bylo Náměstí Míru plné automobilových a motocyklových veteránů, kteří zde startovali svůj závod. Úderem dvanácté veterány vystřídali farmáři. Zboží prodávali přímo ze zavazadlových prostor svých automobilů, vzorky vystavené na kempinkových stolcích. Střídaly se nejčastěji brambory a med, sem tam nějaká mrkev. Chodské koláče pečené z vlastního másla, oslík v ohrádce dětem pro pobavení. Medu není ale nikdy dost, obzvlášť toho tmavého lesního. A tak jsem se pro sklenici vydala. A od čiperné paní obchodnice jsem si na památku odnesla i výřečný zážitek, ze kterého jsem byla zpočátku mírně v šoku a pak mile pobavená. Nakonec, tak nějak by to mělo fungovat. Kromě ceny na mě paní spustila příval slov: že ona někdy prodává za 120,- a někdy sleví na 110,-, aby polichotila zákazníkům, bývá na náměstí v sobotu, ale i ...