Existují kuchařské záležitosti, ze kterých mám v kuchyni respekt. K domácím koblihám mám možná z dětství i vypěstovaný komplex. To jste totiž nezažili našeho sekýrnického tatínka. Hlavně aby uvnitř nebyly syrový. Hlavně aby měly proužek. Hlavně aby to po bytě nesmrdělo. Atd, atd. Ještě, že jsem se ke smažení masopustních koblih rozhodla v náhlém dobrém rozmaru v sobotním ránu a touze jednu metu po čase zase pokořit. Kdybych to plánovala, určitě by mě celou noc strašil sen o nepropečených koblihách se syrovým těstem uvnitř. foto by Martin Tomšů Pročetla jsem si v babiččiný kuchařce rady hospodyňkám a kuchařkám. Nejdůležitější pro mě byla věta: "Koblihy mají být lehké, nenapité tukem, a proto dáváme do těsta poměrně mnoho žloutků a alkohol." To rozhodlo a se jala zadělávat těsto z Rande s gurmánkou v české kuchyni: 400 g polohrubé mouky, 200 g hladké mouky, špetka soli, 8 žloutků, 3 lžíce moučkového cukru, 100 g másla, 300 ml mléka, kostka droždí - 42 g, 3 lžíce rumu. Na plněn...
"Žiju, nestylizuju..."
V týdnu jsem podle tebe dělala tuto omáčku a musím říct, e byla výtečná. také jsem nepasírovala a po přidání česneku už nevařila a ačkoli jsem jí navařila opravdu velký kotel a na to, že ani já, ani manžel nejsme nijak omáčkumilovní, mizela opravdu překvapující rychlostí.
OdpovědětVymazatTakže někdy určitě zopakuji a děkuju za recept!
Madlo, jsem opravdu ráda, že jsem získala dalšího příznivce česnekové omáčky a že jste si pochutnali.
OdpovědětVymazat