Kalamáta Papadimitriou

Přihlásila jsem se do další výzvy, těch nění v životě nikdy dost a jsou někdy i milou příležitostí posunout se někam dál, uspět i alespoň malým úspěchem a trošku si život přikořenit. Já jsem si čtrnáct dní život i menu ochucovala díky testovacímu balíčku řeckých balzamikových krémů Kalamáta Papadimitriou, který jsem získala ve výzvě blogerek.cz. Mým impulzem pro přihlášku do výzvy byla naše první a zatím poslední cesta do Řecka a zvědavost poznat bílé balzamiko, o kterém jsem doposud ani neslyšela. Na řeckých chutích a vůních máme od naší řecké dovolené vypěstovanou závislost, obzvláště na řeckých olivách kalamata a fetě, stejně jako na pohostinnosti řecké kuchyně.

Balzamikové krémy začala vyrábět třetí generace rodinné firmy PAPADIMITRIOU. Testovací balíček přišel dárkově zabalený, velmi milé překvapení. Lahvičky jsou plastové, takže nehrozilo rozbití v přepravě. Už v době, kdy ke mně putoval, mi v hlavě zrály vize a představy, v jakých receptech balzamika použít. Takže po rozbalení jsme se nejdříve s dcerou vrhly na degustování jednotlivých chutí tmavého balzamikového krému tradičního, dalšího tmavého krému s příchůtí fíků, bílého balzamikového krému a posledního, bílého balzamikového krému s příchutí citrusů. Na lžičce, po kapkách. Krém mě překvapil hustou konzistencí, představovala jsem si, že bude hustý, ale tekutý, jako balzamikový ocet. U dcery nejvíce zabodoval tmavý fíkový, já se nemohla rozhodnout mezi tmavým fíkovým nebo světlým citrusovým. Hned při degustaci jsem si uvědomila, že máme v ruce finální produkt, který není třeba už dále kuchařsky zpracovávat, upravovat ho tepelně by by to mohlo být spíše na škodu, než k užitku. Ale když už jsem měla menu pro tmavé krémy už vymyšlené, pustila jsem se do něj, i když jsem si mou degustační úvahu opravdu potvrdila.

Pro pečenou červenou řepu mám slabost a nikdy si jí, kromě olivového oleje, nezapomenu ochutit balzamikovým octem. Červenou řepu o velikosti tenisových míčků omyju, zabalím do alobalu pokapanou olivových olejem, přisolím hrubou mořskou solí, přihodím pár stroužků česneku a snítku rozmarýnu nebo tymiánu. Peču v troubě při 200 °C hodinu. Nechám zchladnout, oloupu (raději na ruce navléknu chirurgické rukavice, abych se neobarvila), nakrájím na tenké plátky, vějířovitě rozložím na talíři, doprostřed jsem dala kopec hustého řeckého jogurtu, "chci se držet tématicky řeckých surovin," ale jindy dávám i hustou kysanou smetanu. Pár snítek rukoly přikládám právě pro její typickou hořkost, která zlepší trávení. Nakonec přišla chvíle pro tmavý balzamikový krém s příchutí fíků. Chuťové spojení krém-řepa i krém-jogurt je dokonalé.

Tradiční tmavý balzamikový krém jsem použila při tepelné úpravě, opět při již mém otestovaném receptu z webu časopisu Apetit - balzamikovém vepřovém bůčku s karamelizovanými jablky. Vepřový bůček nakrájený na kostky se zalije marinádou z tmavého cukru, balzamikového octa, vody a drceného česneku. Může se napíchat na špejle a grilovat nad ohněm, jako špízy, nebo péct pomalu a pak zprudka v troubě. Tady už mi bylo velice líto 125 ml - půlka lahvičky, které jsem odměřovala do marinády, a příště bych to určitě nezopakovala, ale když už jsem se dala na vojnu, musela jsem bojovat. Vynechala jsem cukr, protože balzamikový krém už sladký je, narozdíl od octa. A dala jsem méně vody, jen tak přiměřeně, aby se pečené maso v troubě nepálilo, ale také neplavalo. Cukr jsem vynechala i při přípravě přílohy - plátky jablíček jsem jen opekla na másle, opatrně přenesla na talíř a balzamikovým - opět fíkovým krémem se snažila nastylizovat co nejvíce esteticky - ovšem tady mám velké slabiny. Nejsem profík a nemám natrénovano. Což o to, začnu trénovat, ale zatím ... ŽIJU, nestylizuju!!!

Tím skončil první degustační den tmavých balzamik. Neopakovala bych znovu mou chybu - tepelnou úpravu balzamikového krému. Už jsem jasně viděla to nejlepší využití těchto krémů, díky plastové lahvičce, která je nerozbitná a lehká, na rozdíl skleněných lahviček, se je nemusíte bát přibalit do obědové kabelky, pokud si nosíte jídlo do práce z domova, jako já, a občas nestíháte doma přípravu. Ráno si do sáčku zabalím upečenou řepu, nebo pomeranč (neupečený, of course :-) ), brzo nastane sezóna voňavých jahod, voňavých rajčat, přibalím hrsti salátů, oříšků, jogurt nebo smetanu a pečivo koupím v kantýně. Balzamikový krém s sebou samozřejmě. Během půlhodinové přestávky si pak stihnete připravit a sníst plnohodnotný, zdravý a čerstvý oběd s naprosto luxusní tečkou, kterou vytvoří balzamikový krém, jako byste seděli v té nejlepší restauraci na světě.

Další vize v optimálním využití byla v podobě pikniku v přírodě splněna s prvním krásným a slunečným počasím v Čechách. Zahrada volá prací, ale my si jí umíme užít jak pracovně, tak relaxačně. Obojí má být v rovnováze, nezapomínejme na to!

Grilumeme rádi, často, možná ne dokonale. Na ohni, kdy si rádi posedíme a pokoukáme do plamenů ohně i elektrickém grilu, když není času nazbyt. Nejčastěji kuřecí maso, lososa a zeleninu. První sluneční paprsky nás nutí vytahovat gril.

Zahradu nemáme u domu, ale tři kilometry od něj, tak si všechny potraviny doma připravím do formy domácích polotovarů v krabičkách . Maso naložím, zeleninu nakrájím. Tentokrát jsem zaexperimentovala jen mírně, kuřecí maso jsem jen klouby ruky lehce rozklepala a nechala naložené v bílém, neochuceném balzamikovém krému a olivovém oleji. Muž protáhl lehce maso grilem, hotové dosolil, na dochucení si již vybral každý sám balzamiko podle své chuti. Popřípadě si podle chutí dotrhají po zahradě bylinky. Jako přílohu v sezóně čerstvou voňavou zeleninu a ovoce.

Už jsem psala, že balzamiko + jogurt = skvělá chuť. Jen ještě počkat, až se na záhonu vybarví první voňavé, červené jahody a další čerstvá delikatesa je na světě.

Jako poslední mě opouštěla vize dezertu ve spojení s bílým balzamikových krémem s příchutí citrusů, pomerančů a citrónů.

Už při prvním ochutnání mi v hlavě naskočily - palačinky. Jen tenounké palačinky a citrusové balzamiko, nic víc by nebylo třeba. V jednoduchosti je síla. Ale má kuchařská ješitnost mi nedovolila zůstat jen u jednoduchých palačinek. A protože jsem četla jeden roztomilý citát Jeana Anthelme-Brillat-Savarina, francouzského požitkáře z 19.st, který pravil, že "dezert bez tvarohu je jako krásná žena jen s jedním okem," má volba padla na nepečený cheesecake.

Už dávno jsem měla vyhlídnutý recept z Jendovy kuchyně a nyní nastal ten pravý čas vyzkoušet opět za drobného experimentování.

Postupovala jsem přesně podle Jendovy receptury, jen jsem:

• na základ použila jedno balení celozrnných sušenek Bebe (120 g, pokud si pamatuji správně), lžíci cukru a lžičku skořice navíc. + máslo, vychladit do ztuhnutí v lednici,
• na sýrovné tělo postupovala stejně jako Jenda, dort vychladit přes noc,
• limetkové želé s vodkou jsem vyměnila za želé z citrusového balzamika. Ve 100 ml horké vody jsem rozmíchala lžičku želatiny, přidala čtyři lžíce citrusového balzamika a začala želé chladit. Když už nebylo teplé, nalila jsem ho na vršek dortu, který se v lednici chladil z minulého večera. Nechala jsem ho asi pět minut zatuhnout - opět v lednici, a pak jsem do častečně zchladlého želé tmavých fíkovým balzamikem "nakreslila" dekor. Bylo to poměrně zábavné, do dortu se nesmělo neopatrně strčit, prototože písmenka z nápisu "KALÁMATA" se pak rozjela na různé směry, ale dala se pak pomocí párátka uložit na své původní místo.

A místo v mé kuchyni mají i balzamikové krémy Kalamáta Papadimitriou, no řekněte, že jim to sluší?! Ale nechci Vás splést a proto Vás upozorňuji, že otevřené, načaté lahvičky s balzamikovými krémy se dále uchovávají v chladu v lednici.

Tak, kali orexi, Řecko, zase někdy příště!