Nechala jsem se zlákat výzvou pro odvážné cukráře časopisu Gurmet v únorovém čísle. Nebo jsem se spíš nechala nakopnout redaktorkou Te. Tak přece, byla jsem možná ta poslední, která ho ještě nevyzkoušela. Takovou cukrářskou klasiku! Ostuda. Cukrářskou výzvu Red Velvet Cake připravila Blanka Kardová.
Porovnala jsem si recept z Gurmetu se zkušenostmi Chez Lucie, a kterou při pečení mých prototypů bezpodmínečně věřím - Lucie dokáže skvěle vystihnout postup i úskalí pečení. Receptury odpovídaly a já tedy upekla dortík podle Lucie, verzi Joy of backing, tj. v polovičním množství těsta i surovin, než uveřejnil časopis Gurmet. Velký dort by byl určitě impozantnější, ale jedli bychom ho pěkně dlouho, i když mi nikdo nebrání pozvat ke stolu hosty. Ale přiznám, že poloviční množství pro mě bylo i ekonomicky výhodné, suroviny jsem neošidila a koupila pravé mascarpone a čerstvý sýr Duko (ctila jsem firemní čest sestry, jako nákupčího Arly).
Jo, a přibarvila jsem červeným gelovým barvivem, pro jistotu.
Nebudu rozepisovat postup, ani recepturu, jen mé dojmy z pečení. Dort bych doporučila k vyzkoušení i pro začátečníky. Upečený korpus se dá krásně prokrojit i natřikrát, nůž jím projíždí jako máslem, nic se netrhá a nedrolí. A kdyby, drobky se hodí na zdobení dortu. Krém se podle mě ani srazit nemůže, jediná drobná komplikace přichází při finálním pokrývání vršku a boků dortu krémem. Korpus se trochu drolí a červené drobky se zanáší do běloskvoucího krému, což "některým estétům a zuřivým perfekcionalistům může přivodit lehké psychické potíže (oops, může za to výchova)." Dodatečně jsem se na jiném blogu dočetla bezva fintu a cukrářským začátečníkům doporučuju seznámit se s Děvčetem od plotny. Dort nejprve pomažte tenkou vrstvou krému a takto ho nechte zatuhnout v lednici patnáct - třicet minut. Tak jsou drobečky zafixovány a dort můžete bez dalšího rizika dozdobit zbylým krémem.
Jo a taky jsem byla naštvaná, že nemám dortový stojan, nebo alespoň tác. Rovný. Ne talíř s prohlubní. Tak do příště, do příštího pečení dortu, mám úkol!
Dort bych zařadila do kategorie slavnostních dortů, není do jentak nějaký cake. Chutě mechového, šťavnatého korpusu splynou v dokonalé harmonii s chutí krému. Ta tak trochu připomíná hutnější, lehce oslazenou šlehačku, tedy pokud to nepřeženete s cukrem, jako "Amíci." Jen, prosím, krájejte menší kousky na porci, dort není těžký na chuť, ale rozhodně je hutný a i malý kousek vás dokáže nasytit. Příjemně.
Fota dortu - www.martintomsu.cz
A na závěr malé odhalení, proč už se nám nedaří korpus obarvit načerveno podle původní receptury, dříve to byl hodně častný dotaz, odpověď na něj jsem se dočetla až ve zmiňovaném čísle Gurmetu:
"Svou typickou tmavě červenou barvu dort původně získával díky reakci podmáslí s octem a kakaem. Dříve se kakao zpracovávalo jinak než dnes, obsahovalo více antokyanů, díky mniž těsto červenalo. Dnes vzhledem k alkalizačnímu činidlu, které kyselost neutralizuje, k barevnému efektu nedochází, proto si musíme pomoci potravinářským barvivem." Nebo přírodním prostředkem - šťávou z červené řepy.
Dobrou chuť.
Nádhernej dort! Budu muset spáchat, tyhle vláčné, hutné záležitosti se sýrovým krémem já moc ráda
OdpovědětVymazatA máš ho vážně nádhernej!
[1]: Díky Madlo. Snažila jsem se o ozdobu - srdíčka vysypaná drobky korpusu, jako formu jsem použila vykrajující formičku, ale výsledný efekt nebyl tak pěkný, jak jsem předpokládala. U nás doma chutnal krém z red velvet, sýrový se šlehačkou, ale teď jsem pekla na výzvu carrot cake, tam je místo šlehačky máslo, a to už mým dětem až tak nechutná. Škoda. Ale mě jo .
OdpovědětVymazat