Kdo mě zná, třeba i jen ze čtení mého blogu z minulosti, ten ví, že mám ráda na talíři ryby, mušle, slávky i kdejakou další, mořskou havěť (ne, to není šťastný výraz, nejsem vodník, ani hastrman z pohádky Jana Drdy), mořské plody. Resuscituji svůj blog, protože mám za poslední dva měsíce více vjemů, možností a možná i sil pro další zdokumentování mých experimentů v mé kuchyni. A protože jsem dostala rybu. Pražmu královskou. Recept jsem si utvořila v hlavě, podle dalších surovin, o kterých jsem věděla, že mám doma v zásobě, podle chutí, které mi u nich navzájem fungují a už se mi osvědčily. Večer nezbylo moc času běžně pracující ženy na „haute cuisine.“ Do vykuchané ryby jsem vetřela dostatečné množství soli zvenku i do její břišní dutiny a nechala cca 15 minut odpočívat, než jsem si stihla připravit zeleninu, se kterou jsem pražmu hodlala péct společně na plechu v troubě. Troubu jsem začala rozehřívat na 200 °C. Oloupané mrkve a petržele jsem nakrájela na hranolky, pr
Knížky Jarmily Loukotkové byly mé oblíbené. Není římského lidu - tu jsem přečetla jedním dechem. Když zemřela a vyšla její "Vzpomínání" tiskem, hned jsem si knihu koupila a začetla se do rodinných receptů, které měla ráda. Příjemná kniha. Pokud jde o ČRo 2, zrovna dnes jsem si tuto stanici ladila ve své kuchyni, aby mi tam nebyla dlouhá chvíle, když tam pobývám. Hlasem Valerie Zawadské to vyprávění bude mít zase jiný rozměr, tak se moc ráda zaposlouchám. Díky!
OdpovědětVymazat[1]: Jak jsem tak ležela a poslouchala, vůbec jsem nedokázala určit, o čí vzpomínání se jedná. Hádala jsem někoho, jako je Anuše Kejřová, ale ta použitá čeština nebyla tak archaická. Proto jsem musela gůglit. Je to se mnou hrozné, protože jsem už fakt sklerotická, ale myslím si, že jsem žádnou její knihu nečetla, ačkoliv "Navzdory básník zpívá" a jméno Jarmila Loukotková mi naskakuje automaticky. Že by nějaká maturitní otázka .
OdpovědětVymazatPrahu mám moc ráda, ve středu od osmi večer obvykle nějaká detektivka, v neděli divadelní hra nebo opereta, pro děti v sobotu také hra a v neděli od jedné pohádka. U četby na pokračování jsem jeden čas opravdu pravidelně usínala, dokonce jsem já, spaním spíš slepice, dokázala být vzhůru až do dvaadvacáté hodiny. TEď už pro svoje noční rádio nemám soukromí.
Tak tahle knizka sedi v mem nakupnim kosiku na webovych strankach Kosmas uz dobre pres pul roku. Cekam jenom na to, az se mi nastrada tech knih vic, aby se mi vyplatilo platit dopravne. Jarmila Loukotkova patri mezi me absolutne nejoblibenejsi spisovatelky - zacalo to uz v puberte divcim romanem "Vstup do raje zakazan", protoze s rodinnymi problemy hlavni hrdinky jsem se v te dobe naprosto szivala. Pak prisla "Meduza", ke ktere se obcas vratim i ted, je to takova ctiva kniha, ackoli v dobe, kdy jsem ji cetla poprve, to nebyla pro mou vekovou kategorii zrovna nejvhodnejsi cetba. Necetla jsem zdaleka vsechno z pera spisovatelcina, ale vetsinu pravdepodobne ano. Ze vsech nejoblibenejsi je urcite historicky roman "Neni rimskeho lidu", ktery se mi take dostal do rukou ve veku, ktery by zrejme pohorsil. Ale jake to bylo cteni!Diky za link na porad CR. Poslouchat budu, ale jen po castech, abych si taky uzila knihu, az dorazi. Neprozrad mi to dopredu, ale chci zjistit, jestli v ni JL popsala navod, jak vyrobit jablkovy cervulat, ktery delala maminka hrdinky z Meduzy. Od te doby, co jsem knihu cetla, chci ten recept najit. Me domaci pokusy o nej nedopadly nejhur, ale preci jen...
OdpovědětVymazat[3]: Tak je to jasné, zítra nakráčím do knihovny a doplním si své literátní mezery. Třeba si vzpomenu, že už jsem jí četla, v knihovně se mi stává často, že sáhnu po knize a po páté straně čtení zjišťuji, že jsem jí měla v ruce. Tak moc ráda tě vidím, mám z tvého příspěvku velkou radost. Přeju, ať se nákupní košík pěkně plní.
OdpovědětVymazat