Začalo to krkonošským kyselem v létě, kdy jsme jej poprvé ochutnali v Horní Malé Úpě. Chutnalo nám moc a můj muž pravil, proč ho nevařím doma. O tom pravém, z chlebového kvasu, samozřejmě nikdy neslyšel. Pokračovalo to pročítáním Klářiných stránek, broukem v hlavě a pro mě nepochopitelným kuchyňsko-tvořivým záchvatem v tomto týdnu. Zapnula jsem v kuchyni topení, přistavila k němu sklenici, rovnou čtyřlitrovou zavařovačku ,(asi mám trauma z pohádky hrnečku vař) a začala jsem tvořit a krmit kvásek, právě ten typ číslo tři.
Nebyl tak krásně bublinkatě nakvašený, ale čtvrtý den byl právě ten den, kdy by se měl začít zpracovávat - na povrchu se už lehce začala oddělovat tekutina od zbytku. Polovinu - 300 g jsem rozespale navážila ve čtvrtek ráno v půl páté a přidala 300 g celozrnné žitné mouky. Co to šlo, jsem promíchala, proválela, dala zpět v míse přikryté utěrkou pod topení. Později v práci jsem přemýšlela, jestli jsem neměla přidat i vodu, vůbec se mi to na pohled nezdálo ve stejné konzistenci, jako u Kláry. Odpoledne na mě čekala mírně zkynutá, tužší a drobivá koule. Musím se přiznat, že jsem na pomoc vytáhla domácí pekárnu, nalila do ní asi 200 ml vlažné vody a kouli do ní nadrobila. Hladkou, bílou mouku jsem přidávalal po lžících, až se mi hmota zdála na oko a na píchnutí prstem akorát, podle popisu a fotografií Kláry. Přidala jsem čajovou lžičku soli.
A protože jsem po mých čachrech s chlebovým těstem byla hodně pokorná, vymazala jsem chlebíčkovou formu lehce olivovým olejem a vložila do ní těsto. Bylo jej tak do půlky. Zabalila jsem formu opět do utěrky, večer v šest hodin a nechala - držte se - prostě kynout do druhého dne. Ráno byla forma plná na okraj, odpoledne už se utěrka lehce zdvihala. Prostě jsem ho nechala kynout další celý den. Upekla jsem jej přesně podle Kláry, trouba vyhřátá na 275 C, na dně kastrůlek s vodou, chleba potřený vodou, po čtvrt hodině jsem snížila teplotu na 200 C. Neodradila mě ani rychle připečená kůrka, prostě jsem chleba přešoupla na nejnižší příčku v troubě a pekla jsem opravdu celou hodinu. Z trouby se rozhodně nekouřilo. 3x během pečení jsem ho potřela vlažnou vodou. Po upečení jsem obvod chleba přejela dřevěným nožíkem na máslo, aby mi šel z formy dobře vyklopit. Nožík jsem ve finále při dloubání zlomila. Pak stačilo formou klepnout o pracovní desku a chlébík lehce vyklouzl. Po hodině chladnutí jsem se na něj vrhla, nešlo jinak. Přiznávám, že kůrky jsou po obvodu připečené, dokonce mi i ve formě po obvodu z jedné strany rupl. Dávám si při kousání kůrky setsakramentský pozor na vlastní chrup. Ale jsem strašně ráda, že je více než poživatelný, bodejť by mi nechutnal, když je vlastnoruční. Je to prostě úplně jiná chuť, chléb je mírně nakyslý, i když hutný, kůrka je téměř zkaramelizovaná. Po těch pokusech, co jsem s ním provedla! Teď odpočívá zabalený v utěrce a uvidím, jak chutný bude ráno?
Díky Kláro!
A co to kyselo? Je ho pěkně hustý, plný pětilitrový hrnec a to kyselo je málo kyselý!
Oproti tomu chutnanému z hospůdky.
Které možná nebylo to pravé.
Přidala jsem do něj vajíčka, míchaná na másle a na cibulce. Jedině ta mohla tu nakyslou chuť srazit.
Gratuluju ke krsánému kváskovému chlebu, já s k němu teprve odhodlávám, ale tvůj více než podařený recept mě nahlodal, až bude troška času, jde se na věc!
OdpovědětVymazatMilá Toffo, jsem moc ráda,že máš radost a chleba vypadá krásně ! Jsem ráda,že nemusíš vidět moje první chleby)) Prostě parádnický !! Je hrozně důležitý si vychytat teplotu vlastní trouby a vůbec to zkoušet ve svém. Jsem nadšená z tvého popisu a pevně doufám, že to není poslední chleba !!!
OdpovědětVymazat[1]: Tento týden jsem asi chlebování propadla. Zvlášť po tom, co jsem se o rohlících dozvěděla, že se průmyslově vyrábí z hotových směsí, které neviděly mléko ani vejce.
OdpovědětVymazatTaké si vyzkouším tvého překládaného božského.
[2]: To že můj první kváskový dopadl tak dobře, je jen díky tvé chlebové akademii na tvých stránkách. Pochybuji, že bych to zvládla tak dobře, kdybych musela pátrat po knihách a kuchařkách.
OdpovědětVymazatA máš pravdu, že žitný celozrnný chutná, přímo je z něj cítit síla. Ta chuť je neporovnatelná s kupovaným v běžné obchodní síti. (Nevím, proč mi v hlavě skáče asociace s ruskými literátními klasiky -Čechov, Gogol).
Prostě druhý den dopoledne už nebyl.
[4]: :)))chlebová akademie :)). Je to hezká relaxace a zaručuju, že konec je v nedohlednu, tím chci říct, že variací je mnoho a stále nějaký stupeň umění před námi. U nás doma mají radost, když člověk propadne takovéhle věci :))
OdpovědětVymazatGratuluji, kolem výroby vlastního kvásku chodím už hodně dlouho, taky neustále nakukuji ke Kláře a čekám, až mě něco z hůry nakopne, asi to půjd taky zkusit! Navíc je pravda, že nám poslední dobou pekárna zahálí, musím se polepšit, zpomalit a vychutnat si tu přípravu domácího chlebíku. Dík za inspiraci - Toffo i Kláro!
OdpovědětVymazatPáni, tak koukám, že chleba je opravdu náročná záležitost. Smekám nad tvou odhodlaností a hlavně nad tak krásným bochníkem chleba :) Už jen kvůli té složité výrobě musí být naprosto vynikající!
OdpovědětVymazat[5]: té chuti propadne každý, jen to dostat do paže!
OdpovědětVymazat[6]: HaF, bylo to spíše dílem náhody, ale byla jsem hodně šťastná, že to dobře dopadlo.
OdpovědětVymazat[7]: Možná tu náročnost přeháním, spíše jsem byla nervozně napnutá. Já zase smekám před tvým sladkým pečením, obzvlášť mě dostalo zdobení sušenek.
OdpovědětVymazat