Přeskočit na hlavní obsah

Chlupatý knedlíky bez mouky, tak, jak se vařily na Chalupech - Friedrichsthal

Už bylo na čase. Naučit se ty nejlepší knedlíky od maminky. K výuce posloužil hned první den nového roku, kdy se u nás doma jako první novoroční oběd vaří kromě předkrmové čočky hlavně bigos s chlupatými knedlíky. Kdy se chalupský recept na knedlíky z maminčiny německé větve rodiny snoubí s bigosem volyňsko-české tatínkovy strany. Pro některé tradicionalisty možná nepochopitelná kombinace, ale kdyby spolu národy ladily stejně, jako jídlo na stole ...
Na 14 knedlíků o velikosti - přibližně - tenisového míčku potřebuji:
6 velkých brambor,
6 den starých rohlíků,
(pro vzhled knedlíků budou určitě lepší ty mákem nesypané),
3 vajíčka,
bramborový škrob,
strouhanku z bílého pečiva,
sůl.

Na první fotografii jsem chtěla demonstrovat velikost brambory vůči rohlíku. Než jsem se však stačila otočit pro svůj malý červený (fotoaparát), maminka už všechny brambory přefikla na půlku. Proto si místo poloviny vyfotografované brambory představte bramboru celou. Nejdříve si do velkého hrnce, kastrolu postavím na sporák vodu na vaření knedlíků. Vodu přivedu k varu během zpracovávání těsta na knedlíky. Pokud bychom hotové těsto nechaly stát déle, knedlíky zmodrají, což není na škodu, ale možná i zřídnou a budou se při vaření rozpadat.

Brambory nastrouhám - u maminky na robotu Eta, ne na slzičkovém struhadle, ale na struhadle na bramborák - takto přibližně vypadají jeho otvory.

Nastrouhané brambory nechám přecedit, tekutinu z brambor zachytím do mísy. Nastrouhaných brambor je plný celý cedník. Rohlíky nakrájím na malé kostičky.

Vodu z brambor nechám odstát, na dně mísy se usadí škrob z brambor. Vodu z něj tedy opatrně sliju.

Škrobu z brambor zbylo žalostně málo, proto ho doplním přibližně dvěma polévkovými lžicemi koupeného škrobu z krabičky.

Brambory smíchám s rohlíky, škrobem a vejci, vypracuji těsto. Osolím. Takto je řídké, proto ho zahustím ještě čtyřmi hrstěmi strouhanky z pečiva.

Takto vypadá správně husté těsto.

Z těsta tvaruji velké knedlíky, o velikosti tenisového míčku, jednoho knedlíku je plná dlaň. Je jich plných čtrnáct. Než je vložím do vařící vody, přidám do ní ještě dvě polévkové lžíce namočeného bramborového škrobu. Je to malý trik proti rozváření knedlíků, z brambor.

Knedlíky se vloží opatrně do vařící vody, opatrně se musí odlepit ode dna. Teplotu plotýnky snížím, knedlíky se nesmí vařit zprudka, roztrhaly by se. Vaří se zvolna, malým klokotem vody, 15 - 20 minut. Vody musí být hodně, knedlíky by měly volně plavat a nedotýkat se.


Ke konci doby vaření lehce vyplavou k hladině.

Opatrně se vyndavají z vody děrovanou podběračkou a ihned krájí napůl, aby vyšla pára.

Povedly se knedlíky, které nejsou oslizlé, vevnitř jsou kypré a báječně je doplňuje šťáva z pečeného zelí a masa.


Tak hodně štěstí při vaření těch vašich!

Komentáře

  1. Jsou dokonalé !!! Na jihu Čech jsou chlupaté knedlíky velmi tradiční přílohou a oproti všem zvyklostem se i tady velmi často dělají právě tímto způsobem. Jsou pěkně kypré a to jim je ke cti. Moc se ti to povedlo. Český dobrý knedlík nás všechny určitě přežije Chtěla bych nový rok začít dietně, ale nevím nevím ... Dnes je pátek a u nás se tradičně dělá ryba, tak tento stav věci neporuším, ale na víkend bych měla zcela nedietní plány, protože povánoční zásoby jsou stále nějaké nadlimitní. Uvidíme

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím se Šárkou, že nás knedlík přežije (ten poctivý domácí). Sice nemusím mít na talíři pomalu celou knedlu, stačí kolečko, max. dvě, ale některá jídla by bez knedlíků prostě nebyla ta pravá! A ta jejich různorodost a krajová odlišnost - to z knedlí dělá tu pravou českou specialitu!

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Já je miluje a teď je i umím ! Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  4. [2]: Pěkně jsi to zformulovala. Také se knedlíků nezříkám, ale kolikrát mi také stačí jen plátek.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to musím také s pravdou ven Knedlíkové království v mé kuchyni není, ale když už se rozhodnu pro klasiku, která se bez nich neobejde, dám do knedlíků duši a nadělám jich většinou pro celý regiment Sama si dám tak max. 3-4 kousky. Když je dobrá houbová omáčka, 1 plátek mi je málo. To samé platí v případě parádní domácí svíčkové. U nás se totiž častěji dělají domácí špecle, protože muž je rád Ale vzdát se českého knedlíku prostě nejde, tak za jeho záchranu musíme společnými silami bojovat. Nejlepší knedlík je bezkonkurenčně ten "domácí" -o tom není žádných pochyb.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: Houskové knedlíky švihám podle oka - za to vděčím babičce z Chalup. Každý rok jsme k ní jezdili na prázdniny alespoň na čtrnáct dní. V páté nebo šesté třídě mi bezstarostné dětství začalo končit babiččiným voláním z okna: "Marunóóó, knedlikýýý." Troufla bych si říct obden. Co se navařilo, to se snědlo. Naučila mě sypat houskové knedlíky od oka, poznat sílu těsta od ruky. Proto se také možná vůbec nebojím kynutého těsta a nechápu obavy jiných blogerů. Zato bramborové, ty mi dávají! Bez kuchařky nedám ani ránu a když dám, tak třeba málo osolenou. A ty chlupaté, po praktickém školení maminky si na ně troufám! !
    Když si nandám pořádnou porci knedlíků, tak jedině u maminky a to těch bramborových.
    A když jsme u té houbové omáčky, kterou miluju, raději jí mám s brambory na loupačku. To je takový další rodinný zvyk  z mého dětství maminčiny strany.

    OdpovědětVymazat
  7. [6,7] Tak já přiznávám i ten třetí plátek, kterým (ale až po obědě) vyčistím hrnec od zelí či omáčky nebo pekáč od masa.
    Houskové mám ráda k omáčkám, bramborové k masu a zelí. Ale u "segeďáku" mi vážně stačí  jeden plátek, to se totiž můžu ujíst našeho zelí (a protože ho vařím bez smetany a bez zásmažky, jen na paprikovém základě a z plecka - nemám pak výčitky svědomí )
    A umlátit se můžu po bramborovém, přelitém šťávou z kačeny a k tomu červené zelí. Už aby bylo léto a člověk najel na lehčí stravu, s váma holky přiberu jen z toho povídání!

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Také se velmi těším na léto, kdyby alespoň už slezl sníh, ráda bych zase začla běhat. Z toho knedlíkového povídání jsem už opravdu přibrala! Držím rekord

    OdpovědětVymazat
  9. To nejsou komentáře, ale knedlíková poezie Blogerské provokativní souznění v setmělém příšeří kanceláře v čase půnočním nevěstí nic dobrého. Do kuchyně to mám jen pár schodů a zase je tu takové to nutkání, ... dát si něco na zub? ... V sebeobraně jdu raději spát P.S.
    Segedínský guláš jsem hodně dlouho neměla. Mňam. Bude se mi o něm zdát. A jak říká HaF, ten 1 knedlík na vytření sosíku z kastrolu je fakt potřeba

    OdpovědětVymazat
  10. Tak na bramborové s houskami se chystám už delší dobu - a vida, toffo je tu podrobně předkládá! Budu se inspirovat!
    U nás se doma nevařily, pak jsme je vařili ze sáčků, ale naučila jsem se: bramborové v porodnici, houskové z netu, víděňské u V. Friče a chlupaté od Anuše...všechny výborné, tak ještě tyhle od toffo...Jak již bylo řečeno, některá jídla bez nich nejdou, ale není nutno je jíst často.

    OdpovědětVymazat
  11. Usmívej se,zítra bude hůř… Dobrej článek...

    OdpovědětVymazat
  12. Hey, you used to write amazing, but the last couple of posts have been kinda boring I miss your tremendous writings. Past couple of posts are just a little out of track! come on! geafdkecdfkcbdfe

    OdpovědětVymazat
  13. tohle je vzácný recept...hlavně ten fígl se škrobem do vařící vody bude k nezaplacení....klobouk k zemi...zh

    OdpovědětVymazat
  14. [15]: Díky, měla jsem pocit, že si právě tento recept musím zaznamenat a fíglů k nerozvaření bramborových knedlíků není nikdy dost. Co se dozvím, o to se podělím. Děkuji za komentář.

    OdpovědětVymazat
  15. Nemá chybu, když si k tomu člověk pořídí i nové hrnce a pořádné poklice, je to radost https://www.dommo.cz/Hrnce-a-poklice/

    OdpovědětVymazat
  16. Hmmm, může to být dobrotka.
    JENŽE pokud člověk hledá "bez mouky" tak tyto knedlíky to rozhodně nejsou, mouka je v rohlíku i ve strouhance takže zase nic...................

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

První toffosoutěž - o krajovou kuchařku

Ti, kteří občas navštěvují můj blog, vědí, že se snažím zaznamenat a uchovat recepty na jídla, která nám vařila chalupská babička . Teď už mám práci hodně ulehčenou, s recepty z tohoto kraje byla Nakladatelstvím Českého lesa vydaná kuchařka. "Tradiční jídla česko-bavorského příhraničí" sepsal ředitel Muzea Chodska  pan Josef Nejdl. Chcete vědět, jak se vaří kyselka, herbstmilchsuppe, píprlák, klokány, vošouchy, rýpl, praskokrky, pískorky, sterz, schwammerpichelsteiner, liščí žrádlo, kucmoch, basáky, bacány, maltošny, obazda ?    Nesmím zapomenou na tradiční chodské koláče z horního i dolního Chodska. (Fotografie exkluzivně od Martina  .) O jeden výtisk této kuchařky můžete teď soutěžit u mě na blogu. Stačí jen odpovědět v komentáři k tomuto článku na jednoduchou otázku: "Které jídlo Vám zaručeně připomene vaše dětství nebo prázdniny u babičky?" Odpovídat můžete do 30. 6. 2010.   Při vyplňování odpovědního komentáře nezapomeňte uvést...

Pražma pečená v troubě

  Ahoj, milí čtenáři! Dnes vám chci ukázat, jak si připravit jednoduché a chutné jídlo z pražmy, kterou jsem našel v akci v supermarketu. Pražma je druh mořské ryby, která má bílé maso a jemnou chuť. Je bohatá na bílkoviny, omega-3 mastné kyseliny a vitamíny. A navíc je velmi snadná na přípravu!   Potřebujete:   - 1 pražmu (asi 1 kg) - 4 mrkve - 2 cibule - 1 svazek petržele - 2 lžičky římského kmínu - sůl, pepř, olivový olej   Postup:   1. Troubu předehřejte na 180 °C. Pražmu omyjte, osušte a vykuchejte. Pokud chcete, můžete ji nechat vykuchat v obchodě, ale já si to rád dělám sám. Je to taková relaxace, když si pohrávám s rybími vnitřnostmi. 😂 2. Mrkev oloupejte a nakrájejte na kolečka. Cibuli oloupejte a nakrájejte na půlkolečka. Petržel nakrájejte nahrubo. Všechnu zeleninu smíchejte v míse a osolte, opepřete a přidejte římský kmín. Římský kmín dodá jídlu zajímavou chuť a vůni, ale pokud ho nemáte rádi, můžete ho vynechat nebo nahr...

Jahodový retro koláč

  Představuji Vám můj comfort food. Můj narozeninový dort, který jsem dostávala jako malá k narozeninám. Měla jsem tu prvorozenou výsadu, že první domácí jahody šly na můj narozeninový cake. Na konci června. Před tolika lety totiž ještě nefungovalo globální oteplení a jahody dozrávaly až v druhé červnové polovině měsíce. Vždycky jsem se na dort těšila a nikdy jsem nebyla zklamaná. Z čeho by dnešní děti asi byly překvapené, bylo to, že narozeniny jsme slavili bez dárků, všichni společně u stolu, "jen" u dortu a u konvice černého čaje s cukrem a citrónem, podávaném ve slavnostním čajovém servisu. Byl to křehký porcelán s bílým žebrováním a zdobily ho jemné, žluté kvítky s červeným středem a s lehkým zeleným stonkem. Tvoří ho oblíbený osmdesátkový recept na piškot nastavovaný horkou vodou. A místo želatiny, která, myslím, v té době nebyla v dostatečném množství na pultech sámošek, nebo konzumů, chytré, české hospodyňky vymyslely náhradu uvařenou z pudinku. Pudinkový rosol.   Piš...