Po Opidu v Těptíně kapitán Přístavu Valnovka zakotvil v dalším přístavu. Od trochu punkovějšího stylu vaření a stolování se přesunul do profesionální kuchyně a hosté do stylové restaurace. Ve spolupráci s restaurací Na Rynku tvoří degustační večeře z ryb a plodů mořských i sladkovodních vod. Já měla to štěstí účastnit se druhého večera a dokumentaci velice poklidného a pohodového večera nechám mým fotografiím (Ve fotografování se mám ještě co učit, ale přidávám i ty nepovedené, kdy mé pohodlné focení za denního světla už fungovat nemohlo. Za mojí nedokonalost se ale nestydím a s klidem jí přiznám.). Podle mého názoru ten večer průběžně a beze zbytku ilustrují, že není potřeba zbytečných slov. Chtěla bych pochválit bezvadný servis číšníků a číšnic, obzvlášť jedna černovláska byla dokonalá, roztomile poskakovala se sklízenými talíři a energie ani radost z práce jí po čtyřech hodinách zápřahu nechyběla. Servírované jídlo - standartně výborné a dokonalé. Milan drží kvalitu. Čerstvé chutě a žádné znásilňování surovin. Kdybych se měla říct, co mi chutnalo nejvíc, nevěděla bych. Mám ráda ryby a miluju mořské plody. (Ale asi nejvíc jsem si užila krevetový špíz s grilovanou zeleninou). Pěkný večer byl podmalovaný jazzovou a swingovou hudbou (ale já stejně roztrála u "Every breath you take".). K dokonalosti ráje chyběl opravdu jen ten oceán, nebo alespoň moře na obzoru, jak vtipně poznamenal jeden z loučících se hostů. Díky všem, byl to balzám nejen pro duši!
Existují kuchařské záležitosti, ze kterých mám v kuchyni respekt. K domácím koblihám mám možná z dětství i vypěstovaný komplex. To jste totiž nezažili našeho sekýrnického tatínka. Hlavně aby uvnitř nebyly syrový. Hlavně aby měly proužek. Hlavně aby to po bytě nesmrdělo. Atd, atd. Ještě, že jsem se ke smažení masopustních koblih rozhodla v náhlém dobrém rozmaru v sobotním ránu a touze jednu metu po čase zase pokořit. Kdybych to plánovala, určitě by mě celou noc strašil sen o nepropečených koblihách se syrovým těstem uvnitř. foto by Martin Tomšů Pročetla jsem si v babiččiný kuchařce rady hospodyňkám a kuchařkám. Nejdůležitější pro mě byla věta: "Koblihy mají být lehké, nenapité tukem, a proto dáváme do těsta poměrně mnoho žloutků a alkohol." To rozhodlo a se jala zadělávat těsto z Rande s gurmánkou v české kuchyni: 400 g polohrubé mouky, 200 g hladké mouky, špetka soli, 8 žloutků, 3 lžíce moučkového cukru, 100 g másla, 300 ml mléka, kostka droždí - 42 g, 3 lžíce rumu. Na plněn...
Komentáře
Okomentovat