Rozhodla jsem se demonstrovat, jak zeleninové bedýnky doma zužitkováváme, ale nevím, jak dlouho mi tohle předsevzetí při mém vypjatém denním rozvrhu vydrží. Tady je ochutnávka z čísla jedna:
Česneková pažitka vytvořila ochucení tvarohového dipu - tady platí obecné pravidlo, když už nevím, kam s ní(m), šoupnu to do tvarohu (viz ředkvičky vloni). A dip se servíroval s hitem naší domácí kuchyně mých dětských let. "Milé děti, když já byla malá, neexistovaly žádné hranolky, předsmažené polotovary z mrazáku obchodů. Kdo chtěl nezdravé hranolky, musel do hospody, restaurace a nebo doma smažit v jedné vrstvě na pánvičce. Doba fritovacích hrnců byla ještě v nedohlednu."
Tyhle pečené brambory bývaly večeří luxusní i když levnou. Pekli jsme je na domácím sádle, posolené a okmínované a v půlce pečení se ještě důležitě obracely - pedantská vychytávka našeho tatínka - aby byly zlatavé z obou stran. Pro pět členů rodiny stačily dva plné plechy hustě narovnaných plátků. Na trik se solením brambor až po upečení jsme přišly až s érou již zmíněných fritovacích hrnců, vyčetli jsme to v návodu, jak získat křupavé hranolky. Míchal se k nim tvaroh s cibulí, kmínem, někdy se sladkou paprikou. Když byla doba zabijaček, přikrajovali jsme k nim sulc - to zbožňuji dodnes. Občas se s nimi v dnešní době setkám na jídelních lístcích a to se pak nazývají patřičně vznešeně - jako bramborové dukáty.
Grilovaný hermelín na salátovém listě je hitem mojí závodní kuchyně, tedy alespoň pro mě.
Hermelín naolejuji olivovým olejem a okořením: čerstvě mletým pepřem, někdy drceným česnek, někdy drcenou chilli papričkou, štipkou sušeného, vlastnoručně trhaného řeckého oregana a vavřínu, stojí mi v kuchyni dekorativně v džbánku, ale zásoby už bohužel docházejí. A voní opravdu o stupínek lépe, než ty kupované. Navrch přidám větvičku rozmarýnu a pro pány košilku z anglické slaniny. Tuším, že jsem vám ještě nesdělila, že miluju přepečené rozmarýnové větvičky, jak z hermelínu, tak pečené dýně nebo brambor, křupají a voní trochu jako jehličí. Lépe se v troubě griluje zabalený v alobalu, tentokrát jsem musela balit do papiloty z pečícího papíru. Při 200 ºC peču v troubě 15 minut, troubu však "nehoním nadarmo," tentokrát se hermelín svezl s pečením bramborových placek. Možná jsem na závěr mohla papír roztrhnout a pustit na dvě minuty troubu na gril.
Hit jsem ale dovedla k dokonalosti dokonalou salátovou zálivkou:
Na jednu osobu: 1 polévková lžíce olivového oleje, 1 čajová lžička francouzské hořčice, 1 čajová lžička tekutého medu, 1 čajová lžička dobrého octa (nyní bílý estragonový). Tahle zálivka mně provází celé letošní léto a nemůžu se jí nabažit. Třeba zachutná i Vám, ale doporučuji jí opravdu jen na salátové lupení, můžete si z různých druhů salátů vytvořit na talíři salátový mix. Dobrou chuť!
Hm, ty opékané brambory vypadají tak krásně křupavě a co teprve ten hermelín! Mňam!
OdpovědětVymazatTyhle pecene platky brambor miluju odmalicka, to je jeste delaval tatinek (ted uz do kuchyne nevkroci) a daval na ne maslo s prolisovanym cesnekem, a to byla basta! A zalivku asi vyzkousim hned vecer, natrham salatove lupeni a rukolu na zahradce :)
OdpovědětVymazat[1]: Dobré to bylo.
OdpovědětVymazat[2]: No vida, další akční tatínek. Doufám, že ti medová zachutná, tak jako mě.
OdpovědětVymazatPřesně stejné brambory děláme doma! A zrovna dnes je máme k večeři
OdpovědětVymazatPřesně takovou medovo-hořčičnou zálivku mám teď zrovna v oblibě! Máš to krásné, to bedýnkaření, trošičku závidím
OdpovědětVymazati já se přidávám k milovnicím pečených plátků brambor, u nás doma se také ochuvoaly na závěr česnekem s máslem a občas se před koncem dopečení ještě posypaly Nivou. Dobrota nebeská, zítra je udělám ke kaprovi
BRAMBORY v kuchyni jsou něco jako čisté malířské plátno. Chce to umět se vyjádřit Velmi se ti to povedlo, neodolala bych a s chutí se zakousla. Brambory jsou mým nejoblíbenějším materiálem, se kterým si vždycky vím rady. Dnes byla bramborová fritata a maso jsem nepostrádala ani v nejmenším
OdpovědětVymazat[5]: No vida! Další česká klasika,jak čtu komentáře nahoru i dolů !
OdpovědětVymazat[6]: Tak já jsem tou zálivkou tak posedlá, že jsem její zbytek dnes napatlala z jedné strany i na tuňakové steaky, nechala chvíli odležet a nasucho opekla na grilovací pánvi. Vytvořila se zajímavá krusta. Ta Niva na bramborové plátky, ta by nám taky doma chutnala, budu si pamatovat.
OdpovědětVymazat[7]: Plátno, na které malujeme svou chutí. Myslím, že bych se bez nich těžko obešla, zvyk je železná košile. Vždy platily za nejlevnější surovinu, což už nyní vždy nemusí stoprocentně platit. Nejraději ujíždím na těch nových, vydrbaných kartáčkem a servírovaných i se slupkou.
OdpovědětVymazat