Hlavně s láskou. Pár mých oblíbených labužnických scén filmu. Ještě tři marně hledám - ranní adrenalin v kavárně, domácí snídaně v Římě a objednávka menu k večeři - v italštině. První a třetí video se může zdát být stejné, není, první je minitrailer k filmu, tedy k jeho římské části.
V našem Viet obchodě jsem narazila opět na něco. Pro mě nového. Uzený česnek. Země původu - Francie. Jedna palice za Kč 9,--. Slupky voní po kouři. Česnek sám o sobě v chuti ovlivněný není. Prostě, chutná česnekově, ani trochu kouřově. Jedinné, co jsem byla schopná ve vodách internetu vylovit za informace, bylo to, že uzením se pouze prodlužuje životnost česneku, uzením technologií teplého kouře po dobu sedmi dní se česnek konzervuje, chrání se tím při uskladnění proti plísním. Tak, jestli máte větší poznatky, nebo zkušenosti, směle sem s nimi do komentářů. Děkuji!
Tuhle knihu mám na nočním stolku už dosti dlouho Dokud ji nedočtu, na film se nekouknu. Potom budu porovnávat Díky za připomenutí.Jíst - meditovat - milovat
OdpovědětVymazatJsou to 3 nejlepší věci na světě
Miluju meditaci u jídla Šárka to shrnula naprosot jednoduše a krásně.
OdpovědětVymazatHolky, souhlasím s Vámi. Škoda, že u nás se většina teprve učí, že jídlo je příjemná záležitost a že vynaložený čas a péče není zbytečná investice!
OdpovědětVymazatA že to ostatní na sebe příjemně navazuje.
[2]: Mantra?
OdpovědětVymazat[1]: Podle mého názoru je lepší film, knihou jsem se hodně těžko prokousávala.
OdpovědětVymazat[3]: Začíná to jedině u rodinného stolu.
OdpovědětVymazatTak jste mě holky inspirovaly. Film jsem našla, stáhla a zkoukla. Kritiky měl hrozné, ale mně se moc líbil. Krásně jsem si u něj "zastonala". Škoda jen toho hrozného dabingu.
OdpovědětVymazat[7]: Mně se také líbil, ale vrátila jsem se k němu po roce, když jsem si zase něco odžila. Viděla jsem ho ale s titulky, v původním znění, za dabing už bych ho nevyměnila. Miluju hlas Julie Roberts.
OdpovědětVymazattoffo:Přesně to cítím. Blbě se tou knihou prokousává a tak mi tam pořád leží, že někdy zase příště se začtu ... nechytlo mě to tak u srdce, jak jsem to čekala, ale ještě tomu dávám šanci.Jak říká sigrid, filmy s blbou kritikou občas můžu a mám z nich´docela příjemný pocit. Každou kritiku je třeba prověřit a hned nevěřit Dneska se chystám zasednout ke klasice - Edith Piaf na ČT2. Byla to má první dospělácká kniha, kterou jsem četla a zamilovala se do ní. Spoustu z toho jsem nechápala, ale všechno jsem Edith P. uvěřila. Život není vždycky růžový, ale člověk se musí umět radovat i z letmého okamžiku, ale daleko důležitější je potom na něj umět celá dlouhá léta vzpomínat. Těším se a budu se u toho zase hodně dojímat
OdpovědětVymazat[9]: To je úžasný film a také poslední, na kterém jsme byli společně s mužem v kině - vyhrála jsem tenkrát lístky do kina ve Slovanském domě na Příkopech. Plátno mě tenkrát pohltilo a mráz mi běhal po zádech. Knihu jsem měla naposledy půjčenou na loňskou letní dovolenou (stejně jako biografii Leni Riefenstahlové), ale klidně bych si jí mohla koupit do knihovny domácí, ráda se k ní vracím. Až teď, když se mi naklápí třetí narozeninové -cet, dokážu v těch osudech, činech, životech vidět a rozumět - odvaze, zoufalství, touze...
OdpovědětVymazat[10]: Tak, tak, ono to -cet má právě to kouzlo zralosti a moudrosti. A navíc je tu ještě (snad ne poslední) závan mladosti a elánu. Já těch posledních kulatých -cet slavila na podzim a na rozdíl od manžela, který na gauči začíná čím dál víc stonat, že ho ta čtyřicítka vzala, si užívám, že děti už se beze mne obejdou čím dál víc, můžu si v klidu brouzdat po městě a šňupat v knihkupectví a antikvariátech po krásných knihách a nebo se psy vyrazit ven a vědět, že mě doma nebudou postrádat!
OdpovědětVymazat