Marie Tomšů

Taková šikovná, plastová, reklamní  kartička, k čemu se asi tak používá? Chtěla jsem otestovat a možná i tak trochu nachytat své okolí. Dopadlo to přesně naopak, odpověď nebyla tak jednoduchá, jak jsem si myslela a další možností využití  mě nachytala Papaja :-).  Jak jsem o jeden víkend starší, tak jsem i chytřejší. Kartička leží v šuplíku v kuchyni, která patřila mojí babičce a my jí používáme takto:  Šikovná, ohebná stěrka vytře těsto z mísy beze zbytku :-). Třeba i to na makovou bábovku, inspirované receptem na olejovvou bábovku  a fotografií makové bábovky v kuchařce Rande s gurmánkou v české kuchyni ze str. 179. Cestovat s gurmánkou v kufru se vyplatí :-). 1,5 hrnku polohrubé mouky, 1 hrnek mletého máku, 1 hrnek cukru krupice, půl hrnku oleje, 1 hrnek mléka, 3 celá vejce, jeden balíček prášku do pečiva. Starou formu jsem opět vysypala dětskou krupičkou. Nedám na ní dopustit, kdykoliv mám obavy o bezchybném vyklopení pečeného obsahu...

Poznáte kuchyňského pomocníka ? K čemu se používá?

Jedna houbová smaženice je tradiční a ta druhá mě pokaždé pozvedne do labužnického nebe. U nás doma houby před každou kuchyňskou úpravou nejprve vaříme. Houby očistíme, nakrájíme a dvacet minut povaříme v osolené a okmínované vodě. Používám kmín drcený. Takto předpřipravené houby jsou snáze stravitelné. Určitě se díky ní vyhneme otravě, pokud moje nemykologické oko neodhalí hřiba koloděje , kováře , kteří jsou jedlí jen po dobré tepelné úpravě (pokud opominu bedly a václavky, sbíráme jen houby, které nemají pod kloboučkem varhánky). Pokud se chystám na smaženici, povařené houby přecedím, hodím do kastrolu na vzpěněnou cibulku a dusím, dokud se téměř nezbaví vody. Pak si houby rozdělím do dvou kastrolů, do jednoho prsknu vejce - podle uvážení k množství hub a usmažím. Do druhého přidám smetanu ke šlehání a nechám jen tak lehounce probulat, aby se chutě spojily. Podle potřeby dosolím. Tuhle smetanovou lahůdku jsem "povýšila" na hlavní jídlo, stačí přidat uvařené široké nudle - ...

Ať je zima nebo úmorné horko, ať  nohy vypovídají službu, duch se neobejde bez deníků  a tělo bez melanže. Vždy je tu nějaký důvod, proč jít do kavárny. Do vídeňské kavárny naproti tomu nejen že dopoledne vstoupit můžete, ale dokonce byste měli, poněvadž si tu můžete k melanži poručit sázené vejce a žemli s máslem.  Co je melanž, hnědá a černá káva, už jistě víte. Taky vás ani nenapadne objednat si šálek, ba - ještě hůře - konvičku kávy. Nebo přece? Řekněte jednoduše "Malou černou, prosím" a číšník vám donese malé espreso. Velká hnědá je, jak si můžete domyslet, velké espreso s trochou mléka, kapucín má v sobě trochu smetany a drožkář se říká černé kávě ve sklenici nahoře se šlehačkou. Název připomíná kočí, kteří dříve čekávali před kavárnami na zákazníky, v jedné rure drželi opratě a ve druhé ušák s kávou. Kočírovali většinou drožky kočáry tažené pouze jedním koněm. Chcete-li z turistů definitivně povýšwit na hosty, objednejte si žemli (místo německé housky) neb kipferl ...