Teď přeskočím dvě akce, abych Vám sdělila nejčerstvější dojmy z té poslední. Už potřetí jsme s mužem měli možnost účastnit se příjemného pozdního odpoledne, nebo brzkého sobotního podvečera, chcete-li, v příjemném prostředí přírodního domu Opida s keltskou duší, a to za velice příjemných chuťových, čichových, i optických vjemů gurmánského zaujetí.
Gurmánské večery pořádá Milan Pospíšil jako bonus - třešinku na dortu pro své zákazníky Přístavu Valnovka. Třeba pro ty, kteří mají zájem dozvědět se trochu víc o přípravě ryb, mušlí, načerpat nové další recepty, postupy, inspirace, ochutnat a tím třeba i získat srovnání pro to svoje domácí vaření, pečení, nebo grilování.
Poslední sobotu hrálo hlavní roli suši které je u nás v Čechách velice módní záležitost, sleduji-li správně mé okolí. I my máme doma suši ve velké oblibě, i když ne všichni členové rodiny sdílí moji chuť pro syrové ryby. Poprvé jsme ho ochutnali asi tak před patnácti lety, kdy se prostřední sestra vrátila po ročním au-pair pobytu z Kalifornie. Básnila o něm a následně nás seznámila s jeho světovostí v sushi baru ve Slovanském domě, v jednom z prvních míst, kde se v Praze začínalo. Nějaké suši jsem si už umotala doma i já, ale příznám své chyby. Nikdy se mi zatím nepodařilo uvařit rýži, aby měla tu správnou konzistenci. Aby byla lepivá, ale nerozvařená, aby zrnka rýže držela tvar. Neuměla jsem umotat rolku z přepůleného plátku řasy Nori. Motala jsem jen ty velké, protože ty menší jsem přecpávala a ty pak nedržely zavřené. A tenhle večer se od předchozích právě lišil tím, že byl postaven jako workshop, nebo se možná v něj ta nějak přirozeně "zvrhnul" - čti přeorientoval.
Prvním bodem večera byla mi polévka miso - založená na základu kořenové zeleniny, osmažené na sezamovém oleji, nebo na oleji z hroznových jadýrek, který je chuťově neutrální. Zelenina se povaří, až je měkká, a pak už se dál polévka nevaří. Jen se v trošce horké vody rozmíchá potřebné množství pasty miso ze sójových bobů, která je výrazně slaná a celou polévku ochutí. Na závěr se do polévky přidají mořské řasy Wakame. Ty se musí nakrájet na nudličky, namočit do studené vody a nechat nabobnat deset minut, aby v polévce nebyly tvrdé. Wakame řasy mají příjemnou chuť bez výrazného rybího aroma, než se mi zdá třeba u řas Nori. Což pro některé jedince může být velké plus. Přesto jsem od pár malých dětských účastníků slyšela poznámku: "Tati, ale takovou polívku nebudeš doma vařit, že ne?"
Následovala názorná ukázka porcování čerstvě dodaného lososa, vyloveného ve středu z moře, v táře 4-5 kg i ukázka přípravy té správné rybí části k sashimi刺身, k plátkům syrové ryby, které se servírují se sójovou omáčkou a japonským křenem Wasabi.
To samé nám Milan předvedl i na části z třicetikilového tuňáka. Co naporcoval, to se ochutnalo.
Pak už se šlo na nejoblíbenější suši Maki 巻き寿司, rolky v řase Nori, s libovolnou náplní. Syrová ryba, paprika, okurka, avokádo, ale i americkou verzí - třeba čerstvým sýrem Philadelpia (lze nahradit českým sýrem Buko) ochuceným bylinkami. Milanova žena žena Míša názorně předvedla balení suši do přepůlené řasy Nori, pokládá se lesklou stranou dolů, na "rohožku" - čti rolovací podložku Sushimat.
Můj objevený fígl - aby se rýže nelepila na ruce, namáčíme si je v misce se studenou vodou smíchané s trochou rýžového octa. Já je doposud máčela jen ve vodě. Ha. Vyzkoušeli jsme si ručně vytvarovat suši Nigiry 握り寿司, z kousku rýže vytvarovat kuličku, z té váleček a ozdobit plátkem syrové ryby, nebo krevetím ocáskem butterfly. Váleček lze pod rybou potřít lehce křenem Wasabi, nebo místo ryby položit vaječnou omeletu. Vyzkoušela jsem si i obrácené sushi, rolovala jsem na potravinové fólii, a rýže jsem efektně ozdobila semínky bílého a černého sezamu. To už všichni motali a degustovali. Pro hladové děti, které nefandí suši, Milan připravil oblíbené hranolky.
Když se jedna várka rýže spotřebovala, uvařila se nová, opět za Míšinina výkladu a opět jsem zaregistrovala pár fíglů, které by mi měly pomoct při mých zdařilejších suši pokusech. Návod, jak uvařit speciální sushi rýži, najdete na každém jejím obalu. Důležité ale je, nejdříve jí alespoň na pět minut namočit a pak minimálně šestkrát proprat, kdy střídáme vodu studenou a teplou. Ze správně proprané rýže vytéká čirá voda. Dál se postupuje podle návodu na obalu, Koupit rýžovar, je úspěch jistější. Já budu určitě pokračovat ve vaření v nerez hrnci se silnostěnným dnem. Správně uvařená rýže má za pokojové teploty postupně vychládat alespoň tři hodiny. To jsem v minulosti nedodržela. A cukrem ochucený rýžový ocet do rýže zapracovávat postupně, nenalít celou dávku octa do rýže ihned, ale nadvakrát, natřikrát.
Jak jsem se přiznala hned v úvodu, suši mám ve velké oblibě a někdy nejsem líná připravit si ho do zásoby jako krabičkový oběd do práce. Míše jsem se také svěřila s mým tajemným tajemstvím - jednou jsem už neměla náladu na rolování rolek, tak jsem si "prasácky" rýži nacpala do krabičky a zbytek ingrediencí nasypala nahoru. Ale byla jsem ujištěná, že to vůbec prohřešek není, v Japonsku prý mají speciální krabičky, do kterých si vše namačkají podobně, jako já a pak se obsah nakrájí na úhledné čtverečky. Přiznám se, já tu svou krabičku jedla jako salát - vidličkou!
Suši večer mě nabil neuvěřitelnou energií, pohodou a štěstním. A vůbec tyto pocity nemůžu připsat výbornému vínu, které bylo k dispozici. Skvělé místo, skvělá atmosféra, zajímavé informace, praktické zkušenosti … Nemusela bych se ani dívat, a že rozhodně bylo na co. Mnohem větší zážitek bylo poslechnout si dva, pro mne obyčejné lidi, kamarády, s neobyčejným nadšením, vlastnostmi, darem. Dělají něco, co umí, co mají rádi, ještě se o to nadšení chtějí podělit s ostatními. Nemají potřebu si na nic hrát. Oni to prostě udělají. A to je pro mě v této "vyčůrané době" nejvíc. Palec nahoru Milane a Míšo a jen tak dál!
Autorem fotografií je , kromě poslední instagramové, Martin Tomšů.
Komentáře
Okomentovat