Není koláč, jako koláč. A není cibule, jako cibule. Bílá, žlutá, červená…. Štiplavá, šťavnatá, slaďoučká, … Ta má červená také není jen tak obyčejná. Dostala se k nám do kuchyně díky mému muži. Není báječné, že když pošlete svého muže pro pytel brambor, moc dobrých brambor, které k nám na obecní parkoviště jednou za čtrnáct dní vozí zelinář z Moravy a on se navrch vrátí s kilem hrušek a červené cibule? A ještě si pochvaluje, jakou má ta cibulka správnou chuť? V tu chvíli si říkám, že ta má podprahové vedení ke kvalitním a chutným surovinám není marná. A takovou pěkně červeně vymalovanou cibulku určitě nešoupnu do základu pod guláš, ale pěkně s jí pochlubím na cibulovém koláči podle Florentýny . Sice si od její receptury dovolím udělat pár změn v chutích, kterými, jak mám lety prověřeno, se přesně trefím do chutí mé svaté trojice. Těsto volím kynuté, stejné jako na pizzu. Také se dá koupit chlazené, už hotové, vyválené na pečícím papíře. Já si zadělám na vlastní: 300 g hladké mouky, 15...
"Žiju, nestylizuju..."