Rozhodla jsem se demonstrovat, jak zeleninové bedýnky doma zužitkováváme, ale nevím, jak dlouho mi tohle předsevzetí při mém vypjatém denním rozvrhu vydrží. Tady je ochutnávka z čísla jedna : Česneková pažitka vytvořila ochucení tvarohového dipu - tady platí obecné pravidlo, když už nevím, kam s ní(m), šoupnu to do tvarohu ( viz ředkvičky vloni ). A dip se servíroval s hitem naší domácí kuchyně mých dětských let. "Milé děti, když já byla malá, neexistovaly žádné hranolky, předsmažené polotovary z mrazáku obchodů. Kdo chtěl nezdravé hranolky, musel do hospody, restaurace a nebo doma smažit v jedné vrstvě na pánvičce. Doba fritovacích hrnců byla ještě v nedohlednu." Tyhle pečené brambory bývaly večeří luxusní i když levnou. Pekli jsme je na domácím sádle, posolené a okmínované a v půlce pečení se ještě důležitě obracely - pedantská vychytávka našeho tatínka - aby byly zlatavé z obou stran. Pro pět členů rodiny stačily dva plné plechy hustě narovnaných plátků. Na trik se solením...
"Žiju, nestylizuju..."