Z takového odpadu, z ředkvičkového lupení, nebo chcete-li - listí, uvařit polévku, to mě opravdu nikdy nenapadlo. Dokud se svojí hádankovou otázkou Devinette: La soupe au...??? Qu'est-ce que c'est??? a odhalením, že Frantíci snědí všechno , nepřišla Dáša Derré. Ale na úspornou polévku z ředkvičkového listí můžete použít i recept z Úsporné kuchařky Anuše Kejřové - tak, jak to vymyslela Vilemína . Vyhazovat ředkvičkové natě z vlastního skleníku by byla opravdu škoda. Ještě v září jsem v rámci pěstitelského pokusu vysila zimní osev ředkviček, který jsem ale nedomyslela. Vzrůstajícím ředkvičkám ve světle bránily vzrostlé keříky paprik,takže nebohé ředkvičky šíleně vytáhly do výšky, ale nekoření a nebaculatí. Tak si alespoň já, zahradnický samoučedník vysvětluji přemíru zeleného lupení. V hlavě pořád nosím ten Dášin recept, ale vlastní vaření upravuji podle aktuálního stavu zásob potravin. Takže jsem dvě hrsti lupení přebrala oprala, posekala na větší kusy, zarestovala v hrnci na p...
"Žiju, nestylizuju..."